Umělecká svoboda musí jít i proti zdi
V květnu se konaly dva významné moravské festivaly – Divadelní Flora Olomouc (10.–20. května) a Divadelní svět Brno (23.–30. května). Oba měly výrazně angažované motto: Proti zdi deklarovali olomoučtí a Svoboda?! tázali se brněnští.
Olomoučtí umějí vytvořit jedinečnou festivalovou atmosféru v šapitó FOTO ONDŘEJ HRUŠKA
I občané, kteří se o divadlo příliš nezajímají, museli v médiích zachytit, že se v Brně konečně něco děje. A v českém divadle také! Popisovat, co všechno se událo kvůli uvedení dvou inscenací Olivera Frljiće na Divadelním světě Brno asi již nemá smysl, napsáno a vykonáno toho bylo dost. Proto se na této stránce zamýšlíme spíše nad příčinami těchto reakcí a uměleckou stránkou inscenací. Mnohé jiné projekty protentokrát opomíjíme – především z důvodu nedostatku místa (na internetových stránkách DN ovšem naleznete několik denních reflexí našich autorů).
Soma se v Olomouci nehrála v galerii, téma výtvarného umění však rezonovalo i zde FOTO ONDŘEJ HRUŠKA
Divadelní Flora Olomouc uvedla několik českých a zahraničních inscenací, na které lze uplatnit heslo Proti zdi, na debatách se neustále skloňoval termín politické divadlo. Ale po pravdě – zase tolik politických inscenací v pravém (a úzkém) slova smyslu jsme v Olomouci neviděli. Mnohdy bych použila spíš výraz divadlo angažované, s občasnými a jemnými politickými vsuvkami. Nešť. Výběr ředitele Petra Nerušila byl opět razantní a v mnohém a pro mnohé bezohledný. (Paradoxní a smutně úsměvné je, že loni na olomoucký festival přivezl inscenaci Balkan macht frei! Z Residenztheater Mnichov, kterou režíroval Oliver Frljić.)
Hlediště v Olomouci rozhodně prázdnotou nezela. I bez reklamy a antireklamy. Navíc má Flora ještě jednu (rok od roku výraznější a vytříbenější) linii – Visegrad Performing Arts, kterou zaštiťuje Jan Žůrek. Letos mi z ní v paměti utkvěl především skvělý projekt o lidském těle, jeho kráse, zobrazování a přijetí v průběhu věků – Soma choreografa Martina Talagy. I v případě olomouckého festivalu přinášíme pouhý zlomek toho, co nabídl – novou inscenaci Opletal olomouckého Divadla na cucky a u nás téměř neznámy formát – „ne-akademickou přednášku“ Písek v očích libanonského umělce, který působí v Německu, Rabiha Mrouého.
A i letos si nakonec neodpustím srovnání těchto dvou festivalů po stránce organizační – Flora je nejlépe koncipovaný festival u nás (má tištěný i video zpravodaj, pořádá debaty s umělci po představení, opět rozbalil šapitó pro večerní koncerty a setkávání). Divadelní svět nemá nic z toho, a naopak urputně divákům znemožňuje vidět většinu vybraných představení, jelikož nasadí i pět produkcí ve stejný čas. Je to škoda, když pak v Mahence na poměrně prestižních zahraničních inscenacích sedí padesát diváků…
Komentáře k článku: Umělecká svoboda musí jít i proti zdi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
