Umění, které pomáhá
Každý se už jistě setkal s divadlem, kterému sice nerozumí, ale s potěšením se na něj dívá (jak by řekl doktor Dorn z Čechovova Racka). Neméně důležitý – ne-li důležitější – je ovšem jeho protipól: divadlo formálně nedokonalé, ovšem s podstatným sdělením. A právě sem řadím letošní Případ pro sociálku – festival sociálního umění v produkci žižkovské scény Venuše ve Švehlovce.
Ve videoeseji CO ČUMIŠ 3: V.I.P. kontrastují výpovědi sociálně znevýhodněných žen s děním na luxusním večírku FOTO ARCHIV FESTIVALU
Šestý ročník proběhl online na Facebooku Venuše od 11. do 13. listopadu 2020 v minisérii tří večerních produkcí. Zahájila ho kakofonická videoesej souboru žen se zkušeností s bezdomovectvím CO ČUMIŠ 3: V.I.P. Šlo o velmi hrubý nástin třetí inscenace, kterou s (ne)herečkami (ne)nazkoušela režisérka Zuzana Burianová s Barborou Šupovou v pozici dramaturgyně. Vlivem řady nepříznivých okolností se velmi zásadně proměňovalo její téma a nouzový stav poté proces zkoušení zcela zastavil. Přesto se současný tvar inscenace soubor rozhodl prezentovat a upravil jej přímo pro online přenos. Tvůrkyně v něm kombinují výpovědi sociálně znevýhodněných žen na téma špatně placené práce (velký prostor věnují pečovatelství, které původně zamýšlely jako hlavní téma) s kontrastujícím doprovodným obrazem, jenž zachycuje luxusní večírek s bohatou hostinou plnou exotických pokrmů a šampaňským tekoucím proudem. „Vystajlované“ (ne)herečky si tak mohou užít ochutnávku světa těch, kdo pracovat nemusí. Bezprostředně po skončení večírku následovala diskuse s tvůrci, objasňující proces zkoušení a smysl souboru. Ačkoli divácky mě tato produkce příliš neoslovila, vnímám její význam pro ženy, které v ní účinkují.
Podobný dojem jsem si odnesla z dokumentárního podcastu Ňun & Ví: Oizoioi, který vznikl na základě stejnojmenné inscenace. Vypovídal především o pocitu přebývání na pomezí dvou kultur, který si prožívají příslušníci druhé generace vietnamských přistěhovalců v Česku. Opět zajímavé téma zpracovaly Hong Nhung Dang(ová) a Huyen Vi Tran(ová) skrze vyprávění svých osobních zážitků, ale třeba také vtipů o Vietnamcích za doprovodu fotografií ze soukromého archivu. Některé vzpomínky na Vietnam přinesly hlubší vhled do vietnamské kultury a pochopení pocitu vykořenění, zatímco například opakování slov Vietnamka? Češka? téma spíše ilustrovalo. Po chvíli se začaly opakovat také fotografie, a tak se bohužel i v tomto případě dostavila nuda.
Skutečný zážitek přinesl teprve závěrečný charitativní koncert uskupení s názvem podobně dlouhým jako výčet jeho členů: Zvíře jménem Podzim … ti ukousne hlavu. Před třemi lety jej založil písničkář Jakub König, známý jako Kittchen, od té doby vydali dvě alba a za loňský rok získali dvě Ceny Anděl – v kategorii Objev roku a Alternativa & elektronika. Pro tuto příležitost se Venuše, tradičně spolupracující s neziskovkou Jako doma pomáhající ženám v nouzi, propojila také se sociální platformou Breakfaststory, která zajišťuje obědy seniorům a rodičům samoživitelům. Koncertem se pokusila vybrat 15 tisíc korun na nový invalidní vozík pro mentálně i fyzicky handicapovaného Davida a případný přebytek slíbila věnovat na bezplatné obědy. Přes počáteční komplikace s přenosem se díky melancholicky hřejivé hudbě (tohle zvíře se sice toulá podzimním nečasem, ale srst si udržuje krásně heboučkou) a sametovému zpěvu (učarovala mi především violoncellistka se vzezřením elfky Terezie Vodička Kovalová) podařilo vybrat téměř dvojnásobek. Pátek třináctého se tak ukázal být šťastným dnem.
Komentáře k článku: Umění, které pomáhá
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
