Divadelní noviny > Festivaly

Up & Down PDFNJ 2013: Jan Kerbr

Absentoval jsem na berlínském výletě a na lucemburské one man show.

Kapelle Eidg. Moos. Ein musiktheatralischer Balanceakt. FOTO archiv souboru

Up

Největším dramaturgickým objevem pro mě byl letos švýcarský projekt Kapelle Eidg. Moos, i když jsem měl trochu potíže s jeho temporytmem. Přes jistou klopýtavost se mi vystoupení tří skvělých muzikantů složilo ve smysluplný celek, vůbec nechápu charakteristiku „sklepácky prčózní“ kolegy Hulce. V podstatě nezklamali ani berlínští umělci (Deutsches Theater dvakrát), o Mateřštině budu psát do „papírových“ DN. Mnichovský Jidáš mě nepřekvapil realizací ani předlohou, na dané téma znám zajímavější reflexe (kupříkladu Leonid Andrejev).

Gideon Maoz a Franziska Hackl ve Vzduchu z kamene Anne Habermehl (r. Anne Habermehl, Schauspielhaus Vídeň). FOTO ALEXI PELEKANOS

Down

Zklamali mě tentokrát rakouští umělci (vídeňský Schauspielhaus), těšil jsem se, zvláště po velmi příznivém dojmu z festivalu 2009 (Den opričníka, Bydlení pod sklem). Chronologicky zpřeházený Vzduch z kamene mi už svým „libretem“ připadl jako schválnost (na rozdíl od jiných her, kde hrátky s časem umocňují význam, např. Pinter: Zrada, Kelly: Láska a peníze).

• Autor: Jan Kerbr
• Publikováno: 11. listopadu 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Up & Down PDFNJ 2013: Jan Kerbr

1. Vladimír Hulec

   

   Co se týká Švýcarů,
   víceméně se shodnu s kolegy z Nadivadla (viz http://nadivadlo.blogspot.cz/ ), byť nejsem zdaleka tak příkrý jako Martin Švejda. Inscenaci, či skoro koncert, vnímám jako domácí, víceméně laskavou, velmi inteligentní karikaturu jich samých coby Švýcarů. Z toho zorného úhlu mne zajímá.
   Typem humoru i náhledu na absurditu světa, jeho reflexí opět absurdními situacemi a karikaturním chováním mi přišla blízká pražskému Sklepu. Scénky z hospody, práce s jazykem (dialektem), beran, kůň, opakující se telefonáty, pokleslá erotika (koukání pod sukni) apod. jako by – zdálo se mi – vypadly z jejich Besídek. Čirá prča pro čirou prču. Svobodná, inteligentní radost pro osvobozující odstresování od kolem panující společenské (příp. národnostní ad.) blbosti, kýče a klišé. Plus – oproti kabaretním Sklepákům – výsostná muzikálnost. Narozdíl od Martina Švejdy si však vysoce cením druhé, hospodské části, jež dotahuje předchozí dění. Divadlo jako setkání podobně smýšlejících a jako výsměch blbosti kolem nás.

   11.11.2013 (15.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)