Elegantní bulvár
Martin Čičvák, režisér a kmenový režisér Činoherního klubu, napsal komedii „šitou na tělo“ souboru. Jeho autorská inscenace Urna na prázdném jevišti je pohledem do zákulisí divadelního provozu a zejména sondou do mezilidských vztahů. Autor nepopisuje konkrétní prostředí Činoherního klubu, ale vytváří obecný obrázek kamenného divadla. S nemalou mírou nadsázky tak karikuje stereotypy o umělcích, jejich vášních a také intelektech.
Operní diva (Sára Venclovská) je vyčleněna u zrcadla, tři herečky (Veronika Žilková, Lenka Skopalová, Ivana Uhlířová) postávají na prázdném jevišti FOTO PAVEL NESVADBA
Zápletka se odehrává kolem záhadné tragické smrti režiséra, kterého chtějí čtyři dámy naposled uctít a naplnit jeho poslední vůli – být rozprášen na jevišti. Stupňující nervozita a neschopnost domluvit se odhalují vzájemnou nevraživost hereček jakožto bývalých rivalek v lásce.
Vražda z vášně, poodhalování divadelního zákulisí, milostné pře – to vše dává základ pro neskrývaně bulvární kus. Ženy se vzájemně pomlouvají a autor jim vkládá do úst stereotypní představy o tomto povolání – posedlost vlastním vzhledem, naivitu a hloupost, neschopnost tlumit své vášně. Autor nevykreslil divadelní prostředí příliš barvitě. Zajímavějšími jsou pouze ty momenty, kdy se prolínají identity hereček a jejich role. Byť nejde o nic objevného, je poměrně poutavé sledovat, jak projektují své role do vztahu k režisérovi, citují klasiky či si třídí životní vzpomínky dle kusů, ve kterých hrály.
Na povrch vystupuje také téma genderové nerovnosti ve světě umění. Ženy jsou neustále chápané jako v lepším případě múzy, v horším jako pouhé milenky. Byť proti tomu herečky bojují, z jejich rozhovorů je zřejmé, že roli milenek rády přijímají i se vším, co to obnáší.
Autor výpravy Tom Ciller doslovně přenesl název hry do scénografie a na prázdné černé jeviště umístil jedinou dekoraci – urnu. Výtvarník známý svou zálibou v černé barvě oblékl do smutečního i tři ze čtyř truchlících hereček – Lenku Skopalovou, Veroniku Žilkovou a Ivanu Uhlířovou.
Čtvrtá, Sára Venclovská, se vymyká v mnoha ohledech – jako jediná nepředstavuje herečku, ale operní divu, od trojice se patřičně distancuje, je oděna v neformálním pohodlném oblečení a vyniká také intelektem a méně karikujícím herectvím. V průběhu představení se líčí u zrcadla a jenom minimálně vstupuje do rozhovoru s trojicí, kterou očividně opovrhuje (a vice versa).
Postava režiséra vstupuje do inscenace nejen jako nebožtík zpřítomněný urnou dominující jevišti. Promlouvá k divákům z reproduktorů, předčítá roli Královny Kristýny od Augusta Strindberga. Z jeho projevu je zřejmé ironizování patosu hry, což divákům dotváří obrázek bezcitného intelektuála.
Ke konci se minimalismus jevištních komponentů mění v téměř opulentní scénu. Začíná se zvedat jeviště, zpod kterého se valí koudel dýmu a na černém horizontu se promítá ilustrace divočáka. Herečky ve tmě zapalují svíčky a odříkávají part čarodějek z Macbetha.
Byť inscenace podle všeho nemá ambici nabídnout divákům podněty k přemýšlení, je nasnadě otázka, zda i kus pro pobavení by neměl mít ambici vytvořit logický a myšlenkově hodnotný celek. Text klouže od jednoho klišé k druhému. Přítomnost „vyčleněné“ operní divy je celkem nejasná, téma vraždy je více než přitažené za vlasy, humor je založen na primitivnosti hereček (postava Žíla například věří v existenci neznámé civilizace uprostřed zemského jádra) a lechtivých milostných zápletkách. Divadelní prostředí, decentní scénografie a herecké výkony dodávají inscenaci jistou elegantnost, ale pořád jenom v rámci možností bulvární komedie.
Činoherní klub, Praha – Martin Čičvák: Urna na prázdném jevišti. Překlad Matěj Dadák. Režie Martin Čičvák, dramaturgie Martin Kubran, výprava Tom Ciller, hudební spolupráce Ivan Acher. Premiéra 2. listopadu 2016.
Komentáře k článku: Elegantní bulvár
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
