Útržky z LE TISKu (No. 1)
Od 10. do 13. května se v holešovickém Studiu Alta koná čtvrtý ročník festivalu francouzského divadla Sněz tu žábu / Mange ta grenouille. Každý den vychází tradiční festivalový magazín LE TISK, který lze též sledovat na webových stránkách festivalu. Zároveň festival reflektují studenti Katedry divadelní vědy FF UK na svém blogu Divědové na blogu. Vybrané útržky nabízíme i na iDN.
Kredencovitost kredence aneb rozmlátit věc s péčí
V dětství jsme s kamarádem měli jedno slovo, kterému jsme se smáli zato, jak zní. V té době mě nenapadlo, že by to nějakou kredenc mohlo urazit. Vlastně mě to nenapadlo do té doby, než jsem viděl inscenaci Kredenc naživo, kde byla kredenc urážena takovým způsobem, že ztratila svou kredencovitost. Znáte to, když vás někdo urazí, už se necítíte celý, kus vás chybí.
Není to rekvizita, není to scéna, není to loutka, je to věc-aktér… FOTO KAREL ŽIŽKA
Přišli stěhováci, ale nenechte se rušit. Tak působí začátek inscenace, při kterém si (komická) dvojice pečlivě připravuje místo činu a divák tuší, že se budou dít velké věci. Dít se bude ale především jedna věc. Kredenc se děje, protože je naživo/u. Není to rekvizita, není to scéna, není to loutka, je to věc-aktér. Potýkáme se zde s neoduševnělou jednající věcí. A potýkají se s ní především „performeři“. Kredenc vrací každý úder a s každým úderem sama hraje. Jak se zachová, když se potká se sekerou nebo letící koulí, neví nikdo. Chvilková soutěž o pozornost mezi tancem a destrukcí může být jakýmsi testem lidského zaujetí. Nepředvídatelnost a nebezpečí udržují napětí. Diváci v prvních řadách s vyfasovanými brýlemi a bublinkovou fólií se nejspíš necítí o moc bezpečněji. Právě proto nás to baví. Protože je to živé. Jsme svědky něčeho zpola nacvičeného, zpola samostatně plynoucího. Jedna společná událost, kde je materiálnost nematerialistická. Materialismus si věcí neváží, pojďme tedy zpět k věcem samým. Kredenc v rukách Pierra Meuniera a Raphaëla Cottina je sice rozmlácena na třísky, ale s péčí. Mají o ni starost, zkoumají ji, sahají na ni, přemýšlejí o ní, snaží se odhalit její kredencovitost. Heidegger by si praktickou ukázku své přednášky Věc asi takto nepředstavoval, ale sdělení tato dvě díla (určitým způsobem) sdílejí.
Diváci v prvních řadách s vyfasovanými brýlemi a bublinkovou fólií se nejspíš necítí o moc bezpečněji. FOTO KAREL ŽIŽKA
Na hmotu se střádá čas. Skrze hmotu se dozvídáme více o čase, skrze čas se dozvíme více o hmotě. Kredenc za svou existenci už něco nastřádala a došlo na její poslední soud. Jedinečnost divadelního okamžiku v tomto případě platí ve více rozměrech. Neopakovatelnost je zde výraznější pro historičnost věci. Kredenc se po celou dobu někde vyskytovala a nechávala na sebe ulpívat čas. K „životu“ a její „smrti“ ji přivádějí dva slušně oblečení stěhováci a ona jim za toto dobrodružství může být vděčna. Konečně se o ni někdo zajímal, nahlédl do jejího vnitřku, do její struktury. Je to příběh o poznání věci. Dinosaurus nečinně přihlíží.
Neopakovatelnost je zde výraznější pro historičnost věci. FOTO KAREL ŽIŽKA
Na pohřeb byli pozváni i lidé z hlediště. Hrací a divácký prostor zůstávají oddělené, ale výzva k porušení jejich hranic vede k menšímu anarchismu. Autoři nejspíše nepočítali s tím, že některým divákům se už nebude chtít být diváky a že se zapojí do hry s názvem Vše má svůj řád i zkáza kredence. Nemůžeme se jim divit. Chtějí být také v kontaktu s věcí, sáhnout si na její ostatky. Funus to byl opravdu pěkný. Dílo se proměnilo v dílo.
Anebo šlo prostě jenom o to rozmlátit skříň.
Vojtěch Smetana
///
Více na i-DN:
Francouzi zamíří o víkendu do Prahy
Deník zloděje získal Cenu Grenouille
…
…
Komentáře k článku: Útržky z LE TISKu (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
