Útržky z LE TISKu (No. 2)
Od 10. do 13. května se v holešovickém Studiu Alta koná čtvrtý ročník festivalu francouzského divadla Sněz tu žábu / Mange ta grenouille. Každý den vychází tradiční festivalový magazín LE TISK, který lze též sledovat na webových stránkách festivalu. Zároveň festival reflektují studenti Katedry divadelní vědy FF UK na svém blogu Divědové na blogu. Vybrané útržky nabízíme i na iDN. Tentokrát z druhého dne festivalu, pátku 11. května.
První festivalová skica, absurdní trojpříběh, nepojednává o ničem jiném než o nebezpečí masové manipulace, o lidské zpupnosti a hlouposti. FOTO KAREL ŽIŽKA
Homo prasiens
První festivalová skica, absurdní trojpříběh Pig Boy 1986-2358, nepojednává o ničem jiném než o nebezpečí masové manipulace, o lidské zpupnosti a hlouposti. Text mladé francouzské autorky Gwendoline Soublin nepředstavuje pouhý replay stárnutí jednoho člověka, jak hovoří podtitul, ale předkládá dospívání celého lidského druhu. Drsně, vtipně, s citem pro zachycení faktů celosvětového dění a se schopností jednotlivé příklady aplikovat do semknutého dramatického, potažmo jevištního tvaru.
Drama tvoří triptych příběhů diametrálně odlišných nejen strukturou samotného textu, ale především jejich celkovou poetikou. Začíná konkrétním a pevně zakotveným vyprávěním o tragickém osudu zemědělce z Bretaně, který vlivem krachu rodinného podniku spáchá sebevraždu a celé hospodářství, nebo alespoň to, co z něj zbylo, zapálí (včetně dobytka). Příběh samovolně pokračuje přes mediálně řízený Proces vysílaný po celém světě a končící popravou v přímém přenosu až po poetický monolog prasnice na útěku s lidskými potomky v břiše.
Hlavní témata jako hledání (nacházení?) zvířete v člověku a lidské duše ve zvířeti či vzestup vlivu masmédií a pozvolný přesun moci z lidských rukou do těch virtuálních, předává autorka postupným přidáváním jednotlivých narativních vrstev. Režisérka Linda Dušková ve své skice tento princip ctí. Inscenaci taktéž rozděluje do tří částí a v každé respektuje svébytnou poetiku předlohy a veškeré emoce zdařile, společně s herci, vyvažuje. Od bizarní grotesky až po křehce působivý závěr. Jak režijně tak dramaturgicky si inscenátoři s textem poradili velmi dobře. Mnohdy složitě prokomponovanou a (záměrně) nepřehlednou strukturu dokázali rozklíčovat a najít v ní pro diváky srozumitelné čtení.
Soublinin text počítá s přeinformovaností nové doby, kdy k nám připlouvá nespočet všemožných informací, a to hned z několika proudů najednou. Tuto skutečnost dokáže skrze atypické struktury simulovat. Například druhou část samotného dramatu člení do tří sloupců textů, které se navzájem překrývají. Živý trojrozměrný prostor pomohl jistou plochost papírového života hry rozdělit a díky propojení slova a současnému promítání textu na plátno bylo vše sděleno.
I. Cow Boy
Sledujeme osud obyčejného venkovského kluka (Pavel Neškudla), který se musí naučit přestat zvracet, když se podřezává prase. FOTO KAREL ŽIŽKA
Tři stolky svým rozmístěním tvoří pravidelný trojúhelník. Harmonika a hudební leitmotiv Tenkrát na Západě. Oranžové světlo, asociující jižní slunce a rozpálenou hranici. Kouř. Tři herci, každý u stolečku. Vzadu dvě herečky (Karla Hospodářská a Marie Švestková) s až dětinsky naivně vypadajícími transparenty. Kartonové karty s fixou napsanými životními možnostmi, cestami. Vypadá to tak banálně a přes to na tom závisí lidský osud. Osud obyčejného venkovského kluka (Pavel Neškudla), který se musí naučit přestat zvracet, když se podřezává prase – dělník od hnoje – Pig Boy. Přitom si touží nasadit kovbojské boty, vykouřit cigaretu bez filtru, být prostě Cow Boy. Veškerá jeho životní rozhodnutí byla předem určena v den, kdy opustil matčino lůno. Zdánlivě má vždy na výběr ze dvou možností, ale on jakožto jediná naděje na pokračování smyslu životů svých rodičů o svém osudu nemůže rozhodovat. Kartony i ty „holky“, co je drží, tu jsou zbytečně. Jeho život se bez ohledu na ně pohybuje mezi krmením prasat, jejich očkováním a inseminací, exekucí a volbou (prasečí?) Miss Francie.
Puberta, sebevražda oběšením otce, smrt matky. Smysl života začíná být vzdálenější a vzdálenější. Hospodářská krize a nakonec velkolepý konec. Pig Boy se konečně může hrdě zvát Cow Boyem, protože se konečně jednou ve svém životě rozhodl. Oheň a téměř vše je pryč.
II. Proces: 56. díl
Soudní proces jako druh virtuální zábavy. FOTO KAREL ŽIŽKA
O dva stolky víc, čtyři z nich s mikrofonem. U pátého umělé prase. Prase nemluví, takže nepotřebuje mikrofon. Nicméně pokud bude mlčet a nebude se obhajovat, tak je jasné, že chystá vzpouru proti lidem, kteří „naštěstí“ mluví. Soudní proces jako druh virtuální zábavy. Vlezlý jingle pokleslého televizního pořadu a za herci velké plátno. Na ně se promítají texty, které představují internetové diskusní komentáře. Všechno běží live. Život Cow Boye i přes jeho smrt pokračuje. Z hořícího chlívku sousedé zachránili několik prasat, z nichž jedno přežilo. O několik stovek let později se z potomka onoho prasete stane velká star reklamního průmyslu. Jenže ho přistihnou při souloži s neprasečí Miss Japonska. Pod záminkou hledání morálních a etických hranic člověka je Pig Boy poslán k soudu. Samotný proces je ale natolik amorální a mimo hranice soudnosti, že se paradoxně divák odpoutává od problému fyzického spojení člověka se zvířetem a je nucen přihlížet absurdnímu řízení plného manipulací a polopravd. Pig Boy je shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením a upálením (flashback z první části: Otec se oběsil a syn se zapálil). Další oheň. Další smrt hlavního hrdiny, tentokrát zvířecího.
III. Útěk
Žádný stolek, jeden mikrofon, jedna herečka. FOTO KAREL ŽIŽKA
Žádný stolek, jeden mikrofon, jedna herečka. Na plátně krátký film představující omezené prasečí vidění. Svět pohledem prasete. Hlavní hrdinkou je prasnice, která v sobě opatrovává lidské potomky. O dalších pár stovek let později již lidé nechovají prasata pro maso, ale jako přechodné mezistanice ještě nenarozených dětí. Zvíře se stává lidem matkou. Koloběh života je narušen, hierarchie přírody padá (tak jako prve morálka). Lidskému druhu se podařilo ponížit sebe sama skrze potřebu být dokonalejším a vyšším druhem. Zvířata jsou očipovaná a ovládá je Cloud, ve kterém je uložena databáze všeho, co prasnice potřebují k rození dětí. Zbytek (ne)potřebných informací byl vymazán. Prase nepotřebuje vědět, co znamená les, sova nebo nebe. Přesto jedna prasnice v sobě dokáže potlačit robota a začne cítit potřebu se osvobodit. Jako královna prchá ze své klece. S lidským životem v sobě. Nastává zrod nového života. Není to zvíře, ale asi to nebude ani člověk.
BARBORA POKORNÁ
///
Více na i-DN:
Francouzi zamíří o víkendu do Prahy
Deník zloděje získal Cenu Grenouille
…
…
…
Komentáře k článku: Útržky z LE TISKu (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
