Úvahy posttelevizní: Přítelkyně (nejen) pana ministra
Nestává se mi už naštěstí často, že bych se při sledování ČT propadal do let dávno minulých, kdy se obrazovka propůjčovala k mediálně denunciačním kampaním. Přesto mi výjimečně jedna reportáž populárního (a nesporně záslužného) publicistického magazínu Nory Fridrichové 168 svým vybočujícím stylem i slovníkem tyto doby nepříjemně připomněla. Šlo o reportáž redaktorky Ley Surovcové o první adventní neděli, namířenou proti řediteli brněnského ND Danielu Dvořákovi (lživé a dávno vyvrácené pomluvy o důvodech jeho někdejšího vyhazovu z pražského ND tam zcela pomýleně dokumentoval exministr Jandák, ačkoli Dvořáka vyhazoval úplně jiný ministr – Martin Štěpánek – a žádný z pofiderních důvodů jeho tehdejšího bezprecedentního mocenského zásahu, s jehož následky se opera ND potýká dodnes, se nikdy jako pravdivý neprokázal!). Reportáž dále zpochybňovala uměleckou i psychickou svéprávnost – zajisté kontroverzního – Dvořákova podřízeného, šéfa činohry téhož brněnského divadla. Pochybnost nad režisérovou prací měl vzbudit „tajný“ záběr ze zkoušky Cyrana, prokazující nekompetentnost režiséra, údajně spícího při vlastní zkoušce (podle dodatečného vyjádření režiséra, jenž ovšem k obhajobě v reportáži vůbec nedostal slovo (!), je to lež – navíc to prý nebyla ani „jeho“ zkouška, v danou chvíli aranžoval někdo úplně jiný). Do toho šel ještě diletantský komentář, zpochybňující úroveň připravované inscenace tím, že pro tak významnou hru nebyl prý přizván jazykový poradce. Kdyby paní redaktorka výslednou inscenaci ráčila navštívit, možná že by sama nahlédla hloubku svého bludu: Cyrano Petra Halberstadta je co do umění mluvit verš mistrovský výkon, jakých jsem za celá desetiletí viděl jen málo, a proto jej navrhuji mezi herecké výkony roku.
Adina Mandlová ve snímku Vladimíra Slavínského Přítelkyně pana mininstra (1940) – film, pro herečku svým způsobem osudový FOTO ARCHIV
Zato tu musím naopak ČT pochválit za dvojí pohotovost: především za to, jak onu smutnou poslední adventní neděli 18. 12. zareagovala na úmrtí Václava Havla. ČT dopadla mnohem lépe než „speciál“ Radiožurnálu, kde se hudební dramaturgie domnívá, pletouc si patrně prezidenty, že oblíbenou zpěvačkou zesnulého prezidenta – tak prý koncipovali „playlist“ úmrtního dne – byla Lucie Bílá (tímto se připojuji k protestu Luboše Dobrovského). Na ČT 1 uvedli v prime timu mj. filmové Odcházení, na ČT 2 zařadili mimořádně záznam Larga desolata s Jiřím Bartoškou v hlavní roli filosofa Kopřivy či pozoruhodný dokument o Hrádečku od osoby nejpovolanější – Andreje Kroba. A už pár dní předtím jsem ocenil dramaturgii ČT 1, jež ve středu 14. 12. uvedla jednak vcelku seriozní, v rámci daného žánru standardní dokument Jana Nováka o Adině Mandlové (žádné objevy se nekonaly, mluvící hlavy odborníků vesměs na film, méně už na divadlo, se střídaly se vzpomínkami pamětníků a s „archivy“, velmi povedeně však vyzněl smutný závěr jednoho životního příběhu, který lze vyjádřit jediným krutým slovem: samota) – a hned poté šel snímek, pro herečku svým způsobem osudový, Přítelkyně pana ministra (1940). Průměrnou filmovou konfekci režiséra Vladimíra Slavínského o síle pomluvy, jež mimořádně pomohla chudé dívce ke štěstí, zachraňovalo i po létech jediné: skvělé herectví. A to jak herectví Oldřicha Nového v roli nesmělého syna majitele firmy, tak právě herectví Adiny Mandlové. Ta dokázala svým věcným projevem z neživotné červenoknihovní hrdinky vydolovat nemožné – věrohodný portrét moderního, nesentimentálního ženství. Tím názorně vyvrátila některá tvrzení z dokumentu, jež sice uznávala hereččin šarm, ale zpochybňovala její interpretační umění: Mandlová byla ve filmu daleko přirozenější, protože méně teatrální, než celá plejáda uznávaných herců, jejichž umění zpochybňováno nebývá (František Kreuzmann, Bedřich Veverka, Zdenka Baldová, Světla Svozilová, Bohuš Záhorský, Vladimír Řepa). Osudový byl film pro herečku proto, že jeho téma – pomluva o poměru s ministrem – se v lidovém podání propojilo s jejím skutečným osudem (viz obdobná pomluva o jejím poměru s K. H. Frankem). Jenže na rozdíl od filmu to v případě Mandlové vůbec neskončilo happyendem. A nespravedlivě, protože navzdory její frivolitě ve vztahu k mužům považuji Mandlovou za statečnou ženu: přinejmenším v kauze Vlasty Buriana se zachovala mnohem slušněji než její kolegyně Baarová. Obě byly „na Buriana“ vyslýchány tímtéž estébákem, a zatímco předem připravené „svědectví“ té druhé králi komiků zlomilo vaz (za což se herečka po létech ovšem omluvila), Mandlová, aniž tušila, že se v jejím výslechu bude v budoucnu nějaký historik šťourat, témuž nátlaku odolala a kolegu nepomluvila. Rozhodně si tím nepomohla (čímž mimochodem padá i další nepodložené tvrzení z dokumentu, že to byla chytrá, ale zlá ženská).
Komentáře k článku: Úvahy posttelevizní: Přítelkyně (nejen) pana ministra
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jitka zerhauova
Pan Just je asi Danielu Samsobe Dvorakovi
zavazan a nevadi mu, ze si dela z ND Brno soukrome divadlo – alespon co se tyka jeho honoraru, ktere si prideluje sam sobe. Ostatne tato prezdivka mu uz asi zustane, dokud nebude brucet v base.
29.12.2011 (21.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Hana Procházková
S politováním konstatuji,
že opravdu nevím, co je za tím, že tak vážený pán, jako je pan Just, se tak zastává člověka, který totálně zničil Mahenovu činohru. Myslím tím pana Plachého alias Petra Velka, který kydá v tisku na své kolegy, například Petra Štědroně a dělá i jiné podpásovky.
29.12.2011 (22.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Důvody
pro odvolání Daniela Dvořáka z Národního divadla byly, jen je Vladimír Just nechce vidět. A jak dokládá tehdejší audit, dokonce zveřejněný, byly podobného rázu, jaké se nyní řeší v Brně – a nechejme opět kontrolory dojít k nějakým exatním závěrům a diskutujme případně o jejich výkladu. Kdyby nic jiného, pak vedle pozoruhodných projektů za jeho pražského ředitelování lze uvést inscenace, které jsou dodnes v opeře Národního divadla pro ostudu a které vznikly opravdu jen proto, aby se Dvořák spolu s Jiřím Nekvasilem dostali výměnou do zahraničí: taková Aida! Psal jsem o tom tehdy k nelibosti Dvořáka, Nekvasila i Justa. Stejně tak pochybuji o tvrzení, že odchodem Dvořáka dodnes pražské Národní divadlo strádá: činohra i balet tu změnu nepocítily a operu nasměroval Jiří Heřman na úrovni jinam, a proč ne? Ani jeden ze jmenovaných není černobílý a nezaslouží si hodnotit jen znaménky plus nebo minus.
Nepolemizoval bych, kdyby Vladimír Just opět nepřekřikoval fakta a nevydával své názory za jediné pravdivé a názory jiné za pomluvy. Tím se ničemu neprospěje.
30.12.2011 (0.53), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Jen dovětek:
pořad 168 opakovaně trpí hony na čarodejnice a chová se trochu jako Just, tj. vtlouká divákům do hlavy jednostranné názory, které neodpovídají faktům. Mohu posloužit jiným příkladem, a sice pořadem o projektu připojit Státní operu k Národnímu divadlu, kde také nedostali slovo ti, kteří si myslejí něco jiného. Nemám k tomu pořadu důvěru a hon na kohokoli, v tomto případě na Daniela Dvořáka, odsuzuji. Jestliže se tak pořad chová opakovaně, je špatný, a nikoli dobrý. Nedá se mu totiž věřit.
30.12.2011 (1.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Jitka zerhauova
Pan Daniel Samsobe Dvorak
nedela pro ND Brno nic dobreho. Jediny jeho zajem je uz z tak maleho rozpoctu divadla vysat co nejvice penez do vlastni kapsy. Tomu podridil vyber sefu, aby mu do niceho nezasahovali. Dvorakova arogance je nebetycna a verte, ze ho v divadle vsichni svorne nenavidi, pocinaje vratnou a konce umelci. Nemyslim si, ze tento chlapek je manazer. Je to normalni parazit.
30.12.2011 (10.17), , Trvalý odkaz komentáře,
Jitka zerhauova
Pro pana Hermana
– posilal jste mi osobne prohlaseni, ze nesouhlasite s rozpustenim opery v Brne, a toto navrhl prave sam Dvorak. Tak nevim, proc ho obhajujete.
30.12.2011 (10.36), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Paní Zerhauová,
já přece Daniela Dvořáka neobhajuji, jen odmítám mediální hony na čarodejnice. To jsou dvě různé věci. Na Dvořákovy praktiky v Národním divadle v Praze jsem, s dovolením, upozornil jako první, a měl z toho nemalé problémy. Jenže o všem se má vést dialog, který mediální lynč nenahradí.
30.12.2011 (11.59), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Minařík
Vážený pane Juste,
přišlo mi divné, když Richard Erml psal o činohře Národního divadla Brno a neviděl tamní představení, chápal bych to u denního tisku, u odborného periodika mi příjde divné, ale třeba se pletu. Stejně jako se možná pletu, že Vy se pletete se svým postojem k práci redaktorky Surovcové, kterou odvedla při reportáži pro pořad 168.
Šéfa činohry mám rád, tak v tom nejsem moc objektivní, dokonce jsem velmi fandil příchodu Daniela Dvořáka, protože jsem si myslel, že to rozčeří stojaté brněnské vody, ale to už si jsem skoro jist, že jsem se pletl. Tedy vody to rozčeřilo a dokonce je možné, že je pořád lepší tato varianta vedení NDB, než šlapání vody, které tam bylo dlouho předtím. Ale cosi divného se v Brně nepochybně děje (to má pravdu pan Erml, jen měl prostě dojet), svědčí o tom skutečnost, že jedni si myslí, že je na ně rafinovaně podnikána štvavá kampaň regionálních, odborných a teď už i celostátních (a elektronických) médií, druzí zase, že se tam především krade a spí. Snad žádné kamenné divadlo v zemi tak nepolarizuje, nevyvolává vášně a nerozděluje stará přátelství. Já osobně si myslím (a opět se třeba pletu), že Daniel Dvořák není takový avanturista (jako husákovo dítě mám tohle slovo rád), aby dělal něco za co skončí v kriminále, nicméně nějaké vyšetřování, narčení vzduchem lítají. A Národní divadlo Brno není soukromá, ale veřejnoprávní instituce, takže na ni musíme být stejně přísní jako na politiky, ale troufám si říct i na kritiky, novináře, prostě ty, co mají šanci nás ovlivňovat, ať v Parlamentu nebo v médiích. Na druhou stranu si myslím, že Břetislav Rychlík má tolik práce a tak málo času, že sotva může organizovat nějakou velkou štvavou kampaň proti NDB, jako občas v této debatě zaslechnu. Jistě má svůj názor, který nebude na straně NDB, ale v tom není sám, těch lidí je víc.
Někdo se proti NDB zaseknul v souvislosti s hostováním Daniela Landy, se kterým jsem třeba já neměl problém, tedy do doby, než jsem viděl inscenaci. Někomu nevyhovuje řízení ředitele a šéfů souborů. A pak je tu především a hlavně ne úplně průzračná umělecká úroveň. Zase se můžeme (a teď mluvím o činohře NDB, tedy o Mahenově divadle, nikoli o Redutě) přít o to, jestli to bylo lepší tenkrát, či dnes, sám bych si nebyl jistý, protože tenkrát to bylo k uzoufání nudné, dnes je to zase živé až tak, že už člověk neví, jestli je v divadelní lóži nebo v divadelním klubu, kde teprve probírají námět k nastudování.
Tohle všechno se v Brně děje.
Je to ještě mnohem komplikovanější, lidsky propletenější a neuchopitelnější. Přesto se o tom v Brně mluví, píše a diskutuje, velmi vášnivě. A zkuste to natočit pro televizi. Myslím, že Lea Surovcová se úkolu zhostila výborně. Nejde o to, jestli zavřou Dvořáka, divadlo nebo koho, ale atmosféru, která kolem divadla je. Mohl bych nesouhlasit s Leou Surovcovou, jestli všichni vyhození (anebo ti, co utekli) herci byli hvězdy, po kterých jinde sáhnou, třeba Novotná ale určitě, to se shodneme, nicméně o to nejde. Televizní reportáž nesupluje studii ani odbornou esej, je to popis stavu, a ten se myslím povedl výborně.
O brněnském Národním divadle Brno se mluví, teď už na celostátní úrovni, to se vedení divadla povedlo. Problém je, že to naladění odborných kruhů, herců a dalších není příliš pozitivní, ba naopak. Hraničí to až s nepřátelstvím k divadlu. A je třeba zvážit, jestli tato nenávist k divadlu je podložena uměleckými výkony, pro které to má smysl snášet, anebo ne, k tomu ale není televizní reportáž.
P.S.: Jen ještě drobnost na okraj. V textu píšete, že Lea Surovcová diletantsky komentuje úroveň inscenace, ale ona jen cituje z dopisu herců, který zaslali vedení NDB, to je rozdíl.
01.01.2012 (18.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Just
Milá Hano,
Hilsner taky nebyl svatý, a přesto nevraždil, jak soudilo 99% tehdejší veřejnosti, bičované médii, podobnými té štvavé relaci ze 168. Zastávám se kohokoli, byť s ním nesouhlasím, na koho je právě pořádán nepřiměřený hon. Plachý dělá některé problematické, ba odsouzeníhodné blbosti (Landa aj.), ale zrovna kvůli relativně velmi slušnému Cyranovi ho pro širokou veřejnost líčit jako zločince a psychopata (což dělala reportáž) považuji za nevkusné.
03.01.2012 (20.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Just
Já s J. Hermanem
kupodivu v meritu souhlasím, ano, nikdo není jenom černý nebo bílý, ani Dvořák, ani Nekvasil, ani Heřman – ba ani Herman nebo Just (snad až na to zpětné hodnocerní Dvořákovy-Nekvasilovy éry v ND, v tom se s J.H. asi nikdy neshodneme – od sokolské Prodanky přes Jenúfu a Děvče ze Západu až k Zítra se bude… jsou to všechno pro mne, mohu se mýlit, nejen dodnes nepřekonané vrcholy domácí hudebně-dramatické inscenační tvorby, ale i operní události minulého desetiletí). S čím ale nadále nesouhlasím, je tehdejší nepřijatelně mocenský způsob odvolání Dvořáka a Nevasila z ND nebožtíkem Štěpánkem, dodnes to nebylo nikterak věcně zdůvodněno, závěry auditu byly dávno vyvráceny, včetně Jandákových pozlacených záchodů za milion, jež pořad podpásově použil, což se ukázalo jako dávno vyvrácený populistický žvást. Můj sloupek – resp. jeho část – nebyla ale žádná apologie Dvořáka, byla „o něčem jiném“ – o nepřijatelně jednostranném mediálním lynči Dvořáka i Plachého (navíc skrze relativně vydařeného Cyrana!). Nejsem majitelem pravdy, nepřekřikuju žádná fakta a nikoho neočerňuji, když přesně to vytýkám právě té jednostranně očerňující reportáži.
03.01.2012 (20.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Já také neberu pozlacené záchody
za důvody odvolání D. Dvořáka z pražského Národního divadla. Také souhlasím s Justovým výčtem úspěšných inscenací dvojice Dvořák – Nekvasil tamtéž, i když bych k nim nepřiřadil zrovna Děvče ze Západu, ale to je věc osobního názoru. Jenže Vladimír Just už nemluví o tehdejších propadácích, proto jsem připomněl jeden z největších – Aidu a pekuniární důvody, které k němu vedly. To už pro mě důvodem k odvolání bylo, včetně přemíry vlastních scénografií, které podle mého byly opět víc věcí honorářů než umění. O tom vypovídal audit, a také o přemrštěných nákladech a opět honorářích projektů připravovaných pro jedno dvě představení.
Zdá se, že to se v Brně opakuje, přičemž ani tady nelze generalizovat, ale každý takový příklad je třeba posuzovat zvlášť, nakolik byl umělecky zdůvodněný a nakolik šlo jen o peníze. Uznávám umělecké kvality Daniela Dvořáka, jeho schopnost pohnout zarezlými divadelními mastodonty. Má za sebou mnoho pozitivního i podporou nové tvorby, digitalizovaný archiv pražského ND, dokumentaci premiér. Ale nebudu tím omlouvat věci nedobré, které pokud se prokážou, ho jako ředitele diskvalifikují – na ty reagoval ministr Martin Štěpánek, když Dvořáka odvolával.
Kdyby ovšem úředníci ministerstva kultury, v Brně magistrátu, uměli své příspěvkovky řádně kontrolovat, nemuselo k tomu dojít a hlavně to nemusela být výpověď na hodinu. Tady je podle mého zakopaný pes.
04.01.2012 (1.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Lea Surovcová
Předem tohoto příspěvku
bych ráda zdůraznila, že reportáž do pořadu 168 hodin nevznikla na zakázku! Zcela odmítám, že by šlo o cílenou mediání kampaň. Já osobně sleduji brněnské Národní divadlo řadu let a v minulosti jsem o něm natočila i mnoho pozitivních příspěvků. Nicméně praktiky v tomto divadle přerostly únosnou mez, a proto mi připadalo nezbytné jednotlivé problémy přímo pojmenovat. Z reakce Vladimíra Justa vyplývá, že informace, o které svůj komentář opírá, pocházejí pouze od šéfa činohry Zdeňka Plachého. Kdyby pan Just mluvil i s jinými zaměstnanci divadla, diváky, komunikoval s brněnskou kulturní obcí atd. … nemohl by přijít s myšlenkou denunciační kampaně.
Problémů s Národním divadlem je nespočet, zde bych chtěla pouze uvést na pravou míru několik nepřesností v článku pana Justa:
Záznam ze zkoušky Cyrana z Bergeracu, kde režisér této inscenace Zdeněk Plachý pospává, a především vůbec nekomunikuje s herci na jevišti, má téměr dvě hodiny. Nejde tedy o jeden “tajný” záběr. Je také nesmysl, že video natočil jeden zoufalý herec, jak se vyjádřilo vedení divadla. Za kamerou se střídalo několik lidí a je jasné, že všichni, kromě pana Plachého, o natáčení vědí. Zkoušku se snaží režírovat choreografka Hana Halberstadtová, ač – jak ze záznamu také jasně vyplývá – nejde o zkoušku choreografií. Tuto hereckou zkoušku měl bez jakýchkoli diskusí vést režisér Plachý. Na tomto vševypovídajícím materiálu mi tedy pan Plachý nemohl nic vysvětlit. Navíc – reportáž vypovídala o obecných problémech Národního divadla, nikoliv pouze o činohře. Proto jsem se na práci pana Plachého zeptala přímo ředitele Dvořáka. Podle jeho slov pan Plachý zřejmě používá metodu ruských režisérů, kteří “na to mají lidi”. Pan ředitel doslova řekl: “Když mu to vychází, proč by to nedělal!”
Další nepřesností v textu pana Justa je zmínka o “diletantském komentáři” – nešlo o moje slova, ale o citaci z dopisu, který sepsali herci brněnského Národního divadla (dopis v celém znění jsem nabídla redakci DN resp. i-DN k publikování). S mnohými z nich jsem o celé situaci mluvila. Dopis byl dalším z činů zoufalých herců, kteří chtěli upozornit na tamní praktiky zřizovatele divadla, tedy vedení města. Bez odezvy.
Proč o působení Daniela Dvořáka v pražském Národním divadle v reportáži promluvil bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák? Právě on nechal vypracovat audit o hospodaření Zlaté kapličky. Vláda však tehdy už byla v demisi. Odcházející ministr proto zprávu o výsledcích auditu předal svému, dnes již zemřelému nástupci Martinu Štěpánkovi, který dal po prostudování materiálů Danielu Dvořákovi výpověď. Vyjádření pana Jandáka je proto pro reportáž zcela relevantní.
Stále mě nepřestává překvapovat, že popotahováni jsou pouze ti, kteří se snaží na podezřelé praktiky v Národním divadle Brno upozornit, a ne ti, kteří se na nich podílejí. Není na čase se zamyslet nad tím, jestli kritika přicházející z různých stran, není oprávněná?
04.01.2012 (16.12), , Trvalý odkaz komentáře,
redakce
Dopis herců ND Brno,
o kterém píše Lea Surovcová, jsme – pro jeho délku a samostatnou výpovědní a dokumentární hodnotu v dané kauze – zavěsili jako samostatný příspěvek i-DN: http://www.divadelni-noviny.cz/ohrazujeme-se-proti-nezvladnute-priprave/
Stačí kliknout na tento link, abyste se k němu dostali.
04.01.2012 (20.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Přemysl Hnilička
Vážený pane Juste,
většinou s Vámi souhlasím, tady se však musím (a chci) rázně postavit za Leu Surovcovou; to, že jste na Cyranovi viděl vynikající výkon Petra Halberstadta, bohužel nic nevypovídá o režijní práci Plachého. Nebudu přece Vás poučovat o tom, že největší herecká sóla mohou vznikat pod impotentním režijním vedením.
Tady v Brně prostě máme ředitele divadla, který si nechává proplácet neskutečně drahé výpravy na inscenace, které nejsou v dramaturgickém plánu, zastrašuje auditory, špiní podřízené, kteří byli schopni pozvednout upadající stánek kultury (Štědroň, Reduta) – tož se nedivte, že se o tom točí. Byla ta reportáž nevyrovnaná? Ano, ale rozhodně ne vinou Ley Surovcové; negativa byla prostě objektivně především na jedné straně.
04.01.2012 (22.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Přemysl Hnilička
… no a to srovnání reportáže z 168 s hilsneriádou. tak to je hodně silný tabák.
04.01.2012 (23.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin Bernátek
Pane Juste,
srovnání s hilsneriádou je nehorázné, souhlasím s panem Hniličkou.
Připojuji materiál
ke zmínce o odvolání ředitele D. Dvořáka z pražského ND. Nevím totiž, jaké konkrétně „lživé a dávno vyvrácené pomluvy“ a příklady nějakého z „pofiderních důvodů“, který „se nikdy jako pravdivý neprokázal!“ odvolání D. Dvořáka z pražského ND máte na mysli.
(Tvrzení, že se s následky rozhodnutí ministra Štěpánka „opera ND potýká dodnes“, je zavádějící, nepodložené a přehnané).
Zde je odkaz na zprávu o zjištěních z auditu vykonaného v ND v prosinci 2006: http://blisty.cz/files/2007/01/03/auditnd.pdf
Zde – ovšem dodatečně po ředitelově odvolání – v souhrnných zjištěních stojí:
1. Povinnost zajistit fungující kontrolní systém vedoucími zaměstnanci nebyla splněna.
2. Nebyly dodrženy předpisy vztahující se k vykonávané práci
– zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech
– zákon č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole
3. S prostředky svěřenými státem nebylo řádně hospodařeno
4. Vedoucí zaměstnanci sami porušovali § 73 zákona č. 68/1965 Sb., který ukládá povinnost řádně hospodařit se svěřenými prostředky a zabezpečit přijetí včasných a účinných opatření k ochraně majetku zaměstnavatele. Jejich návratnost v podobě tržeb z odehraných představení nelze vyloučit možnost úmyslného jednání za účelem osobního obohacení.
6. Je nutno konstatovat, že v kontrolovaném období zcela selhal řídící a kontrolní systém, který porušili sami vedoucí zaměstnanci, za což také jednoznačně nesou odpovědnost.
Zodpovídají:
Akad. arch. Daniel Dvořák, bývalý ředitel ND,
ing. Tomáš Heinzel, správní ředitel,
ND Jiří Nekvasil, bývalý šéf opery ND
Zde pro jistotu i odkaz na zprávu ekonomického náměstka René Adámka z května 2011 (sekce Stáhněte si): http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/jihomoravsky-kraj/124550-do-narodniho-divadla-brno-miri-kontrola-mozna-ne-posledni/
05.01.2012 (13.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Honzírek
Vážený pane Juste,
dovolte, abych napsal komentář k Vašemu textu.
Pořad 168 hodin Nory Fridrichové občas sleduji a myslím si, že je dobrým reprezentantem (ne)objektivity České televize. Domnívám se, že ČT a zejména potom její kanál ČT24 je jedním z nejobjektivnějších zpravodajských produktů v zemi (to vypovídá spíše něco o úrovni české žurnalistiky než o stavu ČT). Přesto, ČT 24 sleduji velmi často a vím, že dělají i obludné chyby, také prezentují nepotvrzená fakta a nemálo zkreslují obraz skutečnosti. Zároveň ovšem každý den usilují o vyváženost, o službu veřejnosti.
Pořad 168 hodin patří do této rodiny ČT. Zároveň vím, že schizofrenie ze vztahu sledovanosti a vyváženosti je zkrátka úděl veřejnoprávních médií. Chyby, zkreslení a manipulace se dějí i v lepších klanech (CNN, ORF, BBC). Chci říct, že pokládám za správné neustále hlídat chování masového média placeného veřejností. Chci říct, že pokládám za správné tato média kritizovat a vystavovat je zpětným vazbám. Chci ale také říct, že je nutné vždy pohlédnout také na výchozí situaci, s níž reportáž v daném médiu pracuje.
Situace je tato:
Mahenova činohra je součástí ND Brno, což je příspěvková organizace Statutárního města Brna. To znamená, že město dlouhodobě počítá s existencí tohoto divadla a je připraveno pravidelně dotovat jeho provoz a činnost. Umělci, kteří jsou v Mahenově činohře zaměstnáni, si uvědomují, že pracují pro velmi silnou, bohatou (jednu z nejbohatších příspěvkovek města) a chtěnou instituci, která se zkrátka hned tak nepoloží. Tito umělci a jejich rodiny vědí, že mají svoje jisté. Tito umělci jsou v Mahenově činohře zaměstnáni většinou (vedle jednoletých smluv) na víceleté smlouvy či smlouvy na dobu neurčitou, a tedy mají v nejisté době skutečně dobré a stabilní vyhlídky. Neříkám, že mají hodně peněz, to nikoli, ale to málo mají stabilně, stále a vždy. V takto stabilní situaci, kdy těmto umělcům může být úplně jedno, jak kdo zkouší nebo jak která inscenace dopadne, vznikne dokument, dopis, SOS volání o pomoc. To je přece podivné, nemyslíte?
Tento akt totiž nebyl motivován ekonomicky, jak tomu je ve většině případů různých protestů, nýbrž byl motivován profesně; ti lidé odmítají úroveň vedení činohry, v níž pracují. Pokládám to za více alarmující než protesty z ekonomických důvodů (opravdu by nic psát nemuseli, odklepat šichtu v MČ a pak si udělat radost v nezávislém divadle je v Brně tak snadné). Zároveň je třeba si uvědomit, že tito umělci se dříve neprojevovali jako zvlášť stateční lidé (možná proto, že jinde by těžko našli takovou stabilitu výdělku), moc se o nich nevědělo, a najednou píší ostrý text proti vedení.
Je zjevné a čiré, že kromě odborné veřejnosti nesnáší vedení MČ už i sami umělci. A v tomto bodě je třeba oddělit situaci v MČ od reportáže v pořadu 168 hodin. Situace v MČ je zde Cyranem, reportáž v televizi je zde režijní interpretací Cyrana pro určitý typ publika.
Je zjevné, na které straně stojím. Buďte ovšem ubezpečen, že mám v řadách umělců ND Brno přátele, které neposlouchám oddaně, nýbrž se snažím situaci objektivně poznat.
Pokládám vedení MČ za smutné a nemocné a zároveň pokládám trvající stav za selhání angažovanosti mojí generace.
V úctě.
Jirka Honzírek
05.01.2012 (13.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pan Bernátek
zopakoval slovy auditů, co jsem předtím napsal slovy pravidelného operního recenzenta, který se nemůže zajímat jen o umělecké výsledky, ale i o jejich kontext. Kromě toho právě umělecké výsledky, z nichž Vladimír Just stále vybírá jen pár podle něho špičkových inscenací, jasně poukazovaly na podstatu problému, který se zřejmě v Brně opakuje. Jinak řečeno, bez viny nejsou ani zaslepení kritikové – ještě jsem tenkrát mj. od Vladimíra Justa (i jiných) dostal vyčiněno, když jsem začal o práci D+N v těchto souvislostech psát (Just mne tehdy označil za Urválka – dnes mluví o hilsneriádě).
Na druhé straně však divadlo není fabrika, kde se dá přesně naplánovat výsledek. Patří k němu experimentování, v opeře holt vždycky nákladné. Jde o to rozlišit kumšt od kšeftu, což nemusí být jednoduché. Leč oba audity poukazují na některé jasné případy. Jaksi jen spořádané operní soubory totiž po centimetrech přibližují operu nad propast nezájmu, což je podle mého možná horší než brněnské skandály, a zase tomu operní kritika spokojeně přitakává.
Prostě máme svou zodpovědnost a historie nám to jednou spočítá! A nemusí to dlouho trvat.
05.01.2012 (14.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Stanislav Strouhal
Vážení,
situace nejen v Brně, ale i jinde je podobná… ANO, experimentování v opeře přeji, ALE!!!!!!!!!!!!
1. nikoli za peníze daňových poplatníků (t.j. z rozpočtu magistrátů)
2. pouze mimo dramaturgický plán, aby na tomto experimentu nevydělali jen „vyvolení“ (většinou předem určení a jedni a ti samí); byl by to tedy samozřejmě kšeft pro všechny, kteří by experiment vytvářeli!!
3. pouze a jedině za peníze sponzorů a mecenášů, kteří jsou ochotni tyto experimenty, a tudíž „vynikající umělecké projekty“ (s významem přesahujícím až na půdu) za své peníze podporovat!!!!
Podle mého názoru
je dění kolem divadel v ČR prostě (BOHUŽEL) obrazem dnešní amorální doby, kdy jakýkoli hochštapler, který jen trošku zacinká penězi nebo kontakty na vlivné zazobance a umí si otočit kolem prstu neodborné a liknavé (nechci raději psát natvrdo jaké) úředníky, politiky a jiné „kompetentní“ egoisty, pak tento hochštapler má dveře otevřeny, byť šlape po hlavách tím nejsprostším způsobem na tu lůzu (hudebníky, herce, baletky, sboristy, zpěváky…) obklopen různými nohsledy v bizarních a umělých funkcích, parazitujících na výsledcích práce „té lůzy“ a bezostyšně si přivlastňujících svůj skoro „rozhodující podíl“ na těchto výsledcích, kterých by nebylo, kdyby jich nebylo… Jedním slovem: HNŮJ…
A ta lůza dře za směšnou almužnu (pravidelnou, jak bylo výše psáno, tudíž vlastně v této době další argument k tomu, aby lůza držela hubu a krok, protože co by ještě chtěli!) a má před sebou vyhlídky pouze dalších dramaturgických plánů, kdy opět budou „pouze“ poctivě chodit do práce za jistou almužnu (pokud se jejich pracovní místo nezruší pro nadbytečnost a zároveň nevznikne pracovní místo pro další „sci-fi“ funkci ve vedení, zajisté tolik potřebné) a nejistého odchodu do penze (pokud se jí dožijí a vláda ji nezruší úplně)…
…skoro všichni plakali, když zemřel Prezident Havel…
Je to hnus velebnosti, sledovat ten morální marasmus dneška, tu neslušnost… a to se netýká jen divadel!!
Jen připomínám,
že zde píši k věci… protože od obyčejné slušnosti to začíná… A historie nám to jednou spočítá, to je pravda pane Hermane!!!!
05.01.2012 (21.18), , Trvalý odkaz komentáře,
Václav Zeus
Pane Strouhale,
to myslíte vážně, nebo je to pokus o ironii? Promiňte, ale poslední dobou mě přešel humor, takže ho velmi chabě rozeznávám.
05.01.2012 (23.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Strouhale,
nevím, jestli jsem pochopil, o co vám jde, pokud ne, omlouvám se. Ale jestli voláte po tom, aby se opera hrála pořád jen tak, jak jsme si zvykli – označil jsem to za „spořádané“ – pak zajde na úbytě. Vždycky se „experimentovalo“, rozumějme hledaly se nové cesty a možnosti, hrála se nová díla, a vždycky z normálního rozpočtu divadla (do něhož patří schopnost získat výjimečné prostředky na výjimečné věci, nová díla, tvůrčí soutěže a tak), to je přirozené.
06.01.2012 (0.45), , Trvalý odkaz komentáře,