Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Uvězněný divák a zakleté jeviště

    Téměř po celý červen hostí divadlo Ponec již tradičně festival Tanec Praha. Obklopena zahraničními inscenacemi zde 9. června proběhla i významná česká premiéra – jednalo se o inscenaci Animal Exitus v podání Spitfire Company. Nový scénický počin režiséra Petra Boháče na jevišti zhmotnily dvě zkušené performerky – Miřenka Čechová a Barbora Látalová.

    Miřenka Čechová a Barbora Látalová v inscenaci Animal Exitus FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

    Miřenka Čechová a Barbora Látalová v inscenaci Animal Exitus FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

    Animal Exitus je druhým dílem jevištního triptychu režiséra Petra Boháče, jenž započal před necelými dvěma lety mimořádně oceňovanou inscenací One Step Before the Fall, zkoumající téma vyčerpání a Parkinsonovy nemoci (recenze zde a zde). Po chmurné tématice tohoto tvůrčího činu se přesouváme ke stejně tíživé části druhé. I zde zůstává v popředí zápas člověka se sebou samým, tentokrát ve chvílích překonávání těžkého traumatu.

    Trauma, jizvy, zranění – to vše jsou jedinečné stopy, které na těle a duchu zanechává naše životní cesta. Jsou naší pamětí a identitou. Ačkoli přijetí vlastního traumatu bývá doprovázeno hořkostí a beznadějí, proces, skrze nějž se s náhlou bolestí vyrovnáváme, nám pomáhá i k uvědomění si sebe sama, své tělesnosti, vlastního prožívání. Sebeobviňování, sebetrestání či upadnutí do deprese jsou jen různé podoby intenzivního zažívání vlastní individuality.

    Koncept Petra Boháče vychází z psychologické teorie E. Rossové, která popisuje průběh vyrovnávání se s traumaty v pěti fázích – šok, hněv, smlouvání, deprese, smíření/odevzdanost. Každé z nich je zde rozpracováno pohybově, hudebně a filozofickým textem. Už sám způsob, jakým jsou tyto části kombinovány, stojí za pozornost. Trauma je totiž psychická zkušenost, se kterou se musí každý vyrovnat sám. V takových chvílích bývá dokonce nejosamělejší, nejcitelněji zakletý sám v sobě. Petr Boháč tuto skutečnost zobrazil dvojím způsobem. Děj na scéně uzavřel do průhledného kvádru, v němž se skláněl pouze jediný, avšak živý strom a dvě lidské bytosti. Každému z diváků pak rozdal sluchátka, ve kterých běžely dvě zvukové stopy představení. Bylo osobním rozhodnutím každého, zda zvolí kanál s hudbou Davida Kollara nebo nepřetržitě čtenou esej Petra Boháče na téma trauma, či zda bude mezi oběma přepínat.

    FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

    Boháč děj uzavřel do průhledného kvádru, v němž se skláněl pouze jediný, avšak živý strom a dvě lidské bytosti. FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

    Tato volba přenesla do reality skutečnost, že každý uvnitř prožíváme něco jiného, i když vidíme stejné věci. Kromě toho byla i rozhodnutím mezi racionálním a emocionálním vnímáním tématu. Není mnoho tanečních či fyzicky-divadelních projektů, při kterých by se celou dobu kontinuálně mluvilo. A ještě méně je takových, u kterých by si divák mohl sám vybrat moment, kdy přesycen informacemi zvolí raději unášející hudební proud.

    Choreografie byla dílem Petra Boháče, který ovšem pracoval s materiálem, jejž přinášely obě performerky – Miřenka Čechová, coby stálice Spitfire Company a Barbora Látalová, jako zcela nový inspirační prvek. Pohyby jejich těl byly chvílemi natolik sladěné, až se zdálo, že skleněné stěny kolem jsou zrcadly, chvílemi se obě proměňovaly v zoufale zápasící bytosti či naopak v prázdné lidské skořápky, paralyzované ledovým krunýřem psychického šoku.

    Představení v interiéru tanečního divadla je ovšem jen první fází cesty Animal Exitus k divákovi. Průhledné stěny lákají k zasazení do veřejného prostoru, kam se také tvůrci chystají. Můžeme se těšit, že další reprízy potkáme při toulkách městem v nějaké odlehlé zahrádce, v nenápadném podloubí nebo rovnou uprostřed náměstí. A můžeme se těšit snad nejen my, návštěvníci divadla Ponec, ale především lidé, kteří doteď o taneční divadlo nezavadili, a přitom jsou jim jeho témata důvěrně blízká. Snad jim nečekané setkání s moderním tancem nepřinese velké trauma. A když ano, budou alespoň vědět, jak si s ním poradit.

    Spitfire Company: Animal exitus. Režie Petr Boháč, interpretace Miřenka Čechová a Barbora Látalová. Premiéra 9.  června 2014 v divadle Ponec.


    Komentáře k článku: Uvězněný divák a zakleté jeviště

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,