Uvězněný divák a zakleté jeviště
Téměř po celý červen hostí divadlo Ponec již tradičně festival Tanec Praha. Obklopena zahraničními inscenacemi zde 9. června proběhla i významná česká premiéra – jednalo se o inscenaci Animal Exitus v podání Spitfire Company. Nový scénický počin režiséra Petra Boháče na jevišti zhmotnily dvě zkušené performerky – Miřenka Čechová a Barbora Látalová.
Animal Exitus je druhým dílem jevištního triptychu režiséra Petra Boháče, jenž započal před necelými dvěma lety mimořádně oceňovanou inscenací One Step Before the Fall, zkoumající téma vyčerpání a Parkinsonovy nemoci (recenze zde a zde). Po chmurné tématice tohoto tvůrčího činu se přesouváme ke stejně tíživé části druhé. I zde zůstává v popředí zápas člověka se sebou samým, tentokrát ve chvílích překonávání těžkého traumatu.
Trauma, jizvy, zranění – to vše jsou jedinečné stopy, které na těle a duchu zanechává naše životní cesta. Jsou naší pamětí a identitou. Ačkoli přijetí vlastního traumatu bývá doprovázeno hořkostí a beznadějí, proces, skrze nějž se s náhlou bolestí vyrovnáváme, nám pomáhá i k uvědomění si sebe sama, své tělesnosti, vlastního prožívání. Sebeobviňování, sebetrestání či upadnutí do deprese jsou jen různé podoby intenzivního zažívání vlastní individuality.
Koncept Petra Boháče vychází z psychologické teorie E. Rossové, která popisuje průběh vyrovnávání se s traumaty v pěti fázích – šok, hněv, smlouvání, deprese, smíření/odevzdanost. Každé z nich je zde rozpracováno pohybově, hudebně a filozofickým textem. Už sám způsob, jakým jsou tyto části kombinovány, stojí za pozornost. Trauma je totiž psychická zkušenost, se kterou se musí každý vyrovnat sám. V takových chvílích bývá dokonce nejosamělejší, nejcitelněji zakletý sám v sobě. Petr Boháč tuto skutečnost zobrazil dvojím způsobem. Děj na scéně uzavřel do průhledného kvádru, v němž se skláněl pouze jediný, avšak živý strom a dvě lidské bytosti. Každému z diváků pak rozdal sluchátka, ve kterých běžely dvě zvukové stopy představení. Bylo osobním rozhodnutím každého, zda zvolí kanál s hudbou Davida Kollara nebo nepřetržitě čtenou esej Petra Boháče na téma trauma, či zda bude mezi oběma přepínat.
Tato volba přenesla do reality skutečnost, že každý uvnitř prožíváme něco jiného, i když vidíme stejné věci. Kromě toho byla i rozhodnutím mezi racionálním a emocionálním vnímáním tématu. Není mnoho tanečních či fyzicky-divadelních projektů, při kterých by se celou dobu kontinuálně mluvilo. A ještě méně je takových, u kterých by si divák mohl sám vybrat moment, kdy přesycen informacemi zvolí raději unášející hudební proud.
Choreografie byla dílem Petra Boháče, který ovšem pracoval s materiálem, jejž přinášely obě performerky – Miřenka Čechová, coby stálice Spitfire Company a Barbora Látalová, jako zcela nový inspirační prvek. Pohyby jejich těl byly chvílemi natolik sladěné, až se zdálo, že skleněné stěny kolem jsou zrcadly, chvílemi se obě proměňovaly v zoufale zápasící bytosti či naopak v prázdné lidské skořápky, paralyzované ledovým krunýřem psychického šoku.
Představení v interiéru tanečního divadla je ovšem jen první fází cesty Animal Exitus k divákovi. Průhledné stěny lákají k zasazení do veřejného prostoru, kam se také tvůrci chystají. Můžeme se těšit, že další reprízy potkáme při toulkách městem v nějaké odlehlé zahrádce, v nenápadném podloubí nebo rovnou uprostřed náměstí. A můžeme se těšit snad nejen my, návštěvníci divadla Ponec, ale především lidé, kteří doteď o taneční divadlo nezavadili, a přitom jsou jim jeho témata důvěrně blízká. Snad jim nečekané setkání s moderním tancem nepřinese velké trauma. A když ano, budou alespoň vědět, jak si s ním poradit.
Spitfire Company: Animal exitus. Režie Petr Boháč, interpretace Miřenka Čechová a Barbora Látalová. Premiéra 9. června 2014 v divadle Ponec.
Komentáře k článku: Uvězněný divák a zakleté jeviště
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)