Už máme, co jsme chtěli? (No. 3)
Po dvojím estonském a českém vkladu přišlo ve čtvrtek na Palm Off Festu na řadu Maďarsko. Segedínská nezávislá divadelní skupina Metanoia Artopédia přivezla inscenaci Ledové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku. Po zhlédnutí kusu jsem ovšem měla pocit, že podtitul uvedený za dvojtečkou by měl znít spíše „Demonstrace nacistické rétoriky“.
Tvůrcům šlo především o ztvárnění obludné síly verbální propagandy. FOTO Marko Milović
Do sálu se totiž z jeviště celých devadesát minut valily nejrůznější angažované proslovy, v nichž aktéři představující nepojmenované zastánce nacistické ideologie horovali pro vytouženou nadvládu nordické rasy, žehrali proti Židům a vyjadřovali se k dění v Maďarsku za druhé světové války. Během následné diskuze tvůrci odhalili, že šlo o citace autentických proslovů nacistických pohlavárů včetně Hitlera, Himmlera, Eichmanna nebo pronacistického regenta Maďarského království Miklóse Horthyho. Tým ovšem čerpal také ze současných internetových diskuzí, které alarmujícím způsobem dokazují, že neonacismus a xenofobie jsou opět na vzestupu. Dalším důležitým zdrojem se staly paměti drážďanského filosofa a přeživšího holocaustu Victora Klemperera.
Hádám, že tvůrcům šlo především o to, ztvárnit obludnou sílu verbální propagandy, a proto se rozhodli konkrétní reálné mluvčí explicitně nepojmenovat. Tento tah mi ale přijde poměrně nešťastný, jelikož divák jako já, který není specialistou na hitlerovské Německo a maďarské reálie, se v kulometné palbě plamenných řečí snadno ztratí. A co hůř, vodopád slov neustále variující stejná témata (rasová čistota, nenávist vůči Židům, numerus clausus) s narůstající hrací dobou začne působit velice monotónně. Režisér Zoltán Perovics se snaží záplavu heterogenních textových ploch sjednotit rytmizací promluv, ale unifikovaný rytmus monotónnost jevištního tvaru jen umocňuje, stejně jako nevynalézavá černobílá scénografie.
Drtivou většinu textu Perovics naštěstí svěřil výrazově tvárné Andree Erdély Perovics, která si se slovy dokáže pohrávat velice invenčním způsobem. S bíle nalíčenou tváří a v černém oděvu zprvu připomíná mima, který ovšem brzy najde svůj hlas a začne ze sebe vysokým, kňouravým hlasem s diblíkovským výrazem ve tváři pomaličku soukat ty nejobludnější fráze. Jindy se zase náznakem převtělí do zfanatizované vetché profesorky, která za pultíkem přednáší o nutnosti dodržovat numerus clausus. Nakonec odloží značnou část oděvu a v rozepnuté kožené bundě a černé podprsence burcuje dav v hitlerovském stylu (a tedy řve, divže jí hlasivky nevypoví službu). Tento nepříliš nápaditý gestus v jejím výkonu ke konci převládá, což bohužel působí spíše otupujícím než šokujícím dojmem.
K Palm Off Festu naštěstí neodmyslitelně patří tradice diskuzí po představení, a ta čtvrteční mi pomohla nahlédnout představení v jiném světle. Spolek Metanoia Artopédia se podle všeho snaží tvořit nepohodlné divadlo, které by mělo oživit debatu o stinných stránkách maďarské historie. A proto vytváří inscenace úzce spjaté se zemí či dokonce městem, v němž působí. Zbývá tedy otázka, zda byly Ledové doktríny pro festival vhodnou dramaturgickou volbou; možná se minuly účinkem právě proto, že české publikum nepředstavovalo adekvátní cílovou skupinu. Ostatně několik maďarsky mluvících diváků během diskuze vyjádřilo své nadšení: téma k nim očividně promlouvalo a z jejich reakcí vyplynulo, že maďarská společnost se jen velice zdráhavě začíná stavět čelem ke své komplikované minulosti. Diskuze mi tedy alespoň částečně osvětlila smysl projektu, což samozřejmě nemění nic na tom, že inscenaci po formální stránce nepovažuji za nikterak invenční.
Metanoia Artopédia, Szeged (Maďarsko) – Ledové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku.Režie: Zoltán Perovics. Dramaturgie: Zoltán Perovics, Andrea Erdély Perovics. Hrají: Andrea Erdély Perovics, Ágnes Krasznahorkai, VeraVarga, Szilárd Szokol, Gyula Francia, Dóra Varga Szűcs, Zoltán Lengyel. Premiéra: 30: 12. 2013. Divadlo pod Palmovkou, Praha v rámci 3. ročníku festivalu Palm Off, 25. října 2018.
///
Více na i-DN: Palm Off Fest
Komentáře k článku: Už máme, co jsme chtěli? (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
