Divadelní noviny > Názory – Glosy
Uzávěrka
Blížila se uzávěrka a já pořád neměl ani řádek. Ze zoufalství jsem už chtěl napsat něco o politice, ale to by se neobešlo bez vulgarit. Chvíli jsem zvažoval, že bych zkusil něco o sněhu v Praze, ale vzhledem k tomu, že v době, kdy sloupek vyjde, může být klidně dvacet nad nulou, jsem i tuhle možnost zavrhl. Pak jsem usoudil, že nejlíp bude napsat nějakou historku, vtipnou a poučnou, samozřejmě, nebo klidně dojemnou, jenže mě žádná nenapadla. Rozepsal jsem e-mail redaktorce, v kterém jsem se jí chystal oznámit, že sloupek nebude, ale nedokázal jsem rozumně vysvětlit proč, tak jsem ho zase smazal. Umyl jsem nádobí, došel na nákup, ale ani to nepomohlo.
To se mi snad zdá! – zaúpěl jsem a v tu chvíli se mi připomněl jeden nedávný lucidní sen.
Vracím se přecpaným autobusem z jakéhosi školního výletu a právě jsme zastavili na odpočívadle, protože i ve snu si někteří lidé zřejmě potřebují odskočit. Já sám ten problém nemám, prostě jen vystoupím a rozhlížím se po okolní horské krajině. Najednou mi řidič autobusu podává batoh a oznamuje: Ty s náma dál nejedeš! Trochu mě to rozčílí a vytahuju z kapsy mobil, a najednou vím, že sním. Místo iPhonu totiž držím v ruce starou nokii. Usměju se na řidiče, ale ten se zamračí a chce mi mobil vzít. Na chvilku přemýšlím, že bych mu uletěl, potom mě ale napadne něco jiného: otevřu batoh a vlezu si do něj. V batohu je velká, slavnostně vyzdobená síň plná lidí. Jen co mi dojde, že jsem se ocitl na svatbě, už ke mně přibíhá máma. To je dost, že jdeš! – a vede mě k oltáři.
Nevěstu jsem, bohužel, neviděl, protože soused se po ránu rozhodl vyzkoušet svou novou vrtačku. Ale pro jistotu jsem se stejně radši podíval na svůj prsteníček.
Takže tak.
Komentáře k článku: Uzávěrka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
