Divadelní noviny > Názory – Glosy
Užitečné dobrodružství
Jezdit za divadlem do regionů je dobrodružné. Někdy vás po cestě zastaví bouřka a stržené vlakové vedení, jindy ani ne na poslední chvíli oznámené zrušení představení z epidemiologických důvodů, takže se za toutéž inscenací vypravujete znovu a znovu… a třeba ještě znovu. Pravidelně musíte počítat s návraty domů v pozdních nočních či brzkých ranních hodinách, protože ne vždy je veřejná doprava po představení k dispozici, a i autem přes Vysočinu to může trvat déle, než je vám milé. A občas se vám na představení prostě krutě nechce, protože přece toužíte po velkém umění evropského formátu – jenže ono je zapotřebí navštívit divadlo místních parametrů, napsat o něm a ještě k tomu pochopit, jakou roli ve svém specifickém kontextu hraje.
Toto vše zřejmě zažívalo patnáct studentů Katedry teorie a kritiky pražské DAMU, když během dvou divadelních sezon systematicky sledovali všechny premiéry několika mimopražských divadel: Horáckého divadla v Jihlavě, Východočeského divadla v Pardubicích, Činoherního studia v Ústí nad Labem a Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Budoucí divadelní kritikové – ne, naši kolegové a naše kolegyně – zpravidla zakoušejí divadlo v rámci svých standardních studijních plánů poněkud jinak: je povýtce pražské, regionální maximálně v rámci hostování souboru v Praze, často se konzumuje prostřednictvím festivalových koncentrátů či digestů anebo formou spanilých výprav za hranice všedních dnů i České republiky do přespolních divadelních mekk, do Berlína, Vídně, případně Paříže. Z dnešní pražské široké, ba dokonce nepřeberné nabídky studující vyzobávají tituly, které je zaujmou, a termíny, které se jim hodí. Účastní-li se debat, jsou to buď debaty odborné a tematicky zaměřené, anebo debaty určené širšímu publiku, leč primárně v gesci divadel samotných a plnící roli propagace na jedné straně a kulturní animace na straně druhé.
V projektu KritikLab to bylo většinou jinak. Studující si nevybírali, kdy a kam a na co půjdou, ale věděli jasně, že tehdy a tam a na to. A že to tak bude po celou divadelní sezonu. Že o všem, co uvidí, budou psát pod vedením přísných tutorů, kteří jim budou texty několikrát vracet a bude zapotřebí je přepisovat a upravovat. Že výsledky nakonec vykročí z chráněného území semináře na mráz a vystaví se pohledům zvenku, jak nás, pedagogů, tak zejména těch, o nichž píší. Věděli také, že je čekají debaty, v nichž budou muset být mnohem aktivnější, než když se podobných diskusí účastní jako publikum. Budou totiž organizované pro ně a s nimi, přičemž někdy se sami ocitnou v rolích moderátorů, a musí absolvovat předem danou strukturu debat odrážející jisté pedagogické cíle a ne vždy zaručující jejich osobní komfort: nejdříve debata s uměleckým vedením divadla, poté debata se souborem a nakonec debata s diváky, případně ještě cíleně s generačně spřízněnými diváky.
To vše se nakonec stalo a nezdá se, že by to komukoli ze zúčastněných přivodilo jakoukoli úhonu. Ke hmatatelným tvůrčím výsledkům studentů a studentek Katedry teorie a kritiky DAMU, mezi něž lze počítat už od roku 2009 časopis Hybris, každoroční festivalový zpravodaj Obratel a nově též kulturní rubriku Deníku N svěřenou z velké části do péče studujících na KTK, se tedy v posledních dvou letech sebevědomě zařadila internetová stránka KritikLabu na webu Divadelních novin jako příklad a důkaz spolupráce školy a praxe. A to nejen prvoplánově praxe divadelněkritické: vhled do konkrétních divadelních domů a do způsobu jejich uvažování studentům a studentkám vedle odborného zrání přivodil i mnohem nuancovanější postoje a ukázal jim, že divadlo se opravdu dělá v konkrétním „tady“ a konkrétním „teď“.
Komentáře k článku: Užitečné dobrodružství
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
