Užívejme života aneb Názory čínského publika

V aktuálních DN 21/2016 přinášíme reportáž o čínské inscenaci Havlovy Zahradní slavnosti Havel, šachy, papír a čas aneb Zahradní slavnost s nádechem Orientu a rozhovor s jejím režisérem Chang Laiem Má volba nemohla být jiná. Autorka připravila i rozhovory se všemi čtyřmi herci, po premiéře i diskusi diváků s režisérem a zachytila i jejich názory na inscenaci. Nabízíme jako závěr našeho miniseriálu věnovaného této inscenaci.

Václav Havel. Zahradní slavnost (r. Chang Lai, Divadlo Home, Changsa, Čína) FOTO archiv autorky

Užívejme života aneb Názory čínského publika

Jsem nesmírně hrdá. Celá příprava i výsledek mi ukázaly, že nic není nemožné. (šéfka místního kulturního zařízení)

Jedná se o velmi citlivé téma. Jsem ráda, že právě místní režisér, jehož inscenace a hry obdivuji, se do toho pustil.

Jsem stále v šoku! Divadlo mám rád a jsem nadšen z této hry! Neuvěřitelné! Guoze odvedl skvělou práci!

Mladý muž ztratil sám sebe v důsledku sociálních změn.

Přesto, že uvádíme díla dnes možná těžko pochopitelná, věřím, že přijde den, kdy vás chytí u srdce i takovéto texty. FOTO archiv autorky

Z mého hlediska je zde mnoho konfliktů mezi skupinami. Vidím změny přístupu jednotlivých rolí. Někteří se stávají arogantnější, jiní podlézaví… podle pozic, které zastávají. Vede mne to k zamyšlení, co vlastně definuje hodnotu člověka – moc, peníze, myšlenky?

Herci provedli super práci. Co se příběhu týče, nemohl jsem pochopit část od Hugova příchodu na zahradní slavnost po jeho likvidaci. Ale s postupem času se mi hra zdála být čitelnější.

Pro mne se jedná o vážné drama, které zde není k vidění. Velmi ojedinělé a smysluplné. Moc je důležitým fenoménem k protlačení názorů. Vede mne k zamyšlení.

Nejdůležitější pro nás byly tři elementy: šachy, papír a čas. FOTO archiv autorky

Velmi ojedinělé. Po několika zasmáních mně došlo, že hra má hlubokou myšlenku. Během představení jsem dění moc nerozuměla, ale den dva poté mě hra stále provázela a dovedla k zamyšlení… Užívejme života dosyta.

Hra je existenciálním dramatem, velmi blízká realitě, absurdní. Má silný energetický náboj, balancuje na hraně lidské identity. Svět v ní zdá se nemá jasné názory na to, co je správné a co špatné, co je dobré či zlé. Všechny hodnoty se v něm stále se mění a vyvíjejí. Děti a dospělí, dospělí a děti… jaký je mezi nimi vztah? Záleží jen na jedinci, jak se zachová.