Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
V Aarau, v cirkusové ulici (No. 1)
Na začátku června se ve švýcarském městě Aarau konal General meeting (GM) mezinárodního networku Circostrada, kterého je členem i český festival nového cirkusu Letní Letná. GM znamená tři dny nabité aktivitami a strávené spolu s dalšími členy (v síti jsou kulturní centra zabývající se novým cirkusem nebo pouličním uměním /street arts, festivaly, rezidenční prostory, odborné i zastřešující organizace, tohoto setkání se účastnilo 65 osob z 51 organizací), sdílení zkušeností a informací, seznámení s lokálním kontextem pořádající země a možnost účastnit se programu festivalu – zde to byl Cirqu’ Aarau, desetidenní bienále založené v roce 2015, tedy letos třetí edice. Ve třech pokračováních nabízím reportáž z této akce.
Festival se koná v nekolika prostorech, ze kterých nutno vypíchnout Alte Reitehalle, bývalou konírnu, nádherný prostor, ve kterém jsme mohli vidět několik představení. Halu nyní čeká velká rekonstrukce, po které ji bude možné využívat celoročně (nyní díky chybějící izolaci slouží pouze jako letní scéna aarauského divadla Tuchlaube a příležitostně pro další akce/festivaly.
První den ve čtvrtek jsem měla možnost vidět tři inscenace, které mě nadchly jak každý zvlášť, tak svojí kombinací, která se mimořádně vydařila.
První byla Le Projet.F švýcarské Compagnie.sh., představení připomínající tragické konce artistů dávných dob – text vychází z přílohy ke knize Hénryto Thétarda vydané v r. 1947 La merveilleuse histoire du cirque, kde je zaznamenáno kdy, kde, jak a ve kterém cirkuse performeři zahynuli. Diváci se od staršího vypravěče dozvídali o osudech krotitelů lvů, trapézistek, tanečnic i artistů, kteří se nechávali vystřelovat z děla a při tom si ani nepovšimli, že stěna ohraničující zezadu stage umělců se nepostřehnutelně (velmi pomalu a naprosto tiše) přibližuje, takže po necelé hodině zůstal umělcům prostor přibližně deset centimetrů.
Druhou mnou navštívenou inscenací byl Fidelis Fortibus belgického souboru Circus Ronaldo, který je jedním ze zástupců tradičních cirkusových rodin – jejich příběh začíná už v první polovině 19. století, tehdy pod názvem Folk Theatre Van der Berghe. Fidelis Fortibus je sólovou produkcí Dannyho Ronalda, která je tak trochu morbidním příběhem. Divák při vstupu do šapitó vidí pouze hroby dávno mrtvých artistů (rodiny) a jediného zbylého umělce/údržbáře, který se snaží publikum nejdříve vyhnat pryč, ale nakonec, dle starého cirkusového pravidla Nikdy nesmíš zklamat publikum, se začnou „dít věci“. Cirkus Ronaldo bude vystupovat v Praze v rámci festivalu Aréna Divadla bratří Formanů, každému jej doporučuju.
Třetí produkcí první dne byla “jednoduchá” hříčka Stickman, představení ve fázi work in progress, etuda na téma muž a tyč (a “mluvící” televize). Darragh McLoughlin předvedl, co všechno se s takovou tyčí může stát. A tyč „předvedla“, co všechno si s člověkem může dělat, když se jí nechá volný prostor. A televize vše komentovala do chvíle než… To už bych nechala jako překvapení, pokud by někdo ze čtenářů na představení v budoucnu narazil.
/Pokračování zítra/
///
Ostatní díly seriálu na i-DN:
V Aarau, v cirkusové ulici (No. 2)
V Aarau, v cirkusové ulici (No. 3)
…
Komentáře k článku: V Aarau, v cirkusové ulici (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
