V hlavní roli neherečka
Slovenský Zázrak a britský Rozbitý svět – dva snímky, které jsou si něčím podobné a přicházejí ve stejnou dobu také do českých kin. Oba vyprávějí o ne právě šťastném dozrávání svých mladičkých hrdinek.
Zatímco Lišce z Rozbitého světa je teprve jedenáct a vyrůstá s otcem a bratrem na neidylickém anglickém předměstí, patnáctiletá Ela ze Zázraku se po neshodách s matkou ocitne v polepšovně a nakonec se sama stává matkou. Obě hlavní hrdinky si zahrály neherečky a v obou případech jde o přirozený a uvěřitelný výkon. Oba filmy také vynalézavě, a přitom nenásilně pracují s kamerou – svěží ruční kamera Rozbitého světa evokuje roztěkané dětské vidění Lišky a kameraman Noro Hudec umí v Zázraku pracovat s šerem a tmou. Zázrak i Rozbitý svět zapadají do rozšířené tendence artového filmu, totiž sociálního realismu, který proslavili především filmy bratří Dardennů (Mlčení Lorny, Kluk na kole apod.) nebo Andrey Arnoldové (např. Fish Tank). Jde o civilní snímky, které zachycují obtížnou životní situaci určité většinou deklasované skupiny obyvatel. Mlčení Lorny například vypráví o Albánce snažící se získat belgické občanství díky sňatku s feťákem, zatímco Fish Tank ukazuje sídlištní dospívání patnáctileté Mii na předměstí Essexu v neúplné rodině. Ani Arnoldová, ani Dardennové své postavy nehodnotí, ani ve filmech zbytečně nemoralizují. Toho se naštěstí vyvaroval i Juraj Lehotský v Zázraku i britský režisér Rufus Norris v Rozbitém světě. Přesto ve srovnání s filmy bratří Dardennů či Andrey Arnoldové oba snímky pokulhávají.
Úskalí Zázraku je v příliš zúženém pohledu soustředícím se převážně na hrdinku – ostatní postavy jsou jen načrtnuté. Netušíme například, proč matka odveze Elu do polepšovny a v čem si nerozumějí. Stejně tak není jasné, co je přítel Roby vůbec zač, že je schopen Elu prodat. Jistě, můžeme si domýšlet, ale postavy ztrácejí jasné kontury. V Rozbitém světě jsou naopak všechny postavy včetně Liščiných sousedů poměrně plastické, ať jde o násilnického otce, který po smrti ženy nezvládá výchovu třech dcer, nebo o rodiče, kteří až příliš úzkostně vychovávají svého retardovaného syna. Achillovou patou se zde však stal sentimentální závěr, navíc zbytečně vygradovaný. Rozbitý svět stejně jako Zázrak ve výsledku vyprávějí o tom, jak důležitá je fungující rodina a co se všechno může stát, když to v ní drhne. A také v sobě nesou naději ke změně. Oba snímky jsou spíše miniatury. Ukazují výsek obyčejných životů bez ambic promlouvat nově či jinak. Připomínají letmé setkání s cizím člověkem, které nás na chvíli zaujme, ale po čase na něj nejspíš zapomeneme.
Kamila Boháčková
Literární noviny číslo 41/2013 vyšly 10. října 2013.
www.literarky.cz [email protected]
Komentáře k článku: V hlavní roli neherečka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
