V hlavní roli poklopec
Mistrovu Marnou lásky snahu nastudoval pro Letní shakespearovské slavnosti režisér Ondrej Spišák převážně s ostravskými herci a pamětliv teď už komerční kratochvilnosti velké celorepublikové akce (i se slovenskými příspěvky) interpretoval duchaplnou milostnou disputaci nemilosrdně „od pasu dolů“.
„Ruská“ scéna z Marné lásky snahy, v pokleku Vladimír Polák (Biron) FOTO VIKTOR KRONBAUER
Taktika a strategie lásky má, rozložena mezi čtyři vznikající páry, v rafinovaně vystavěné hře rozměr s odpuštěním duchovnější, i když jadrná smyslnost jako pandán v ní nechybí. Zde je však z prosťáčka Kotrby v podání Michala Kavalčíka alias Rudy z Ostravy učiněna postava téměř centrální a k obrovskému falusu, rozeznatelnému pod jeho džínami, se stále upírají zraky i hmaty jednajících postav. Pohyb imitace občas vyloučí anatomickou pravděpodobnost. „Humor“ s tím vším spojený tvoří výplň dobré čtvrtiny inscenace. Přidává se však i notně „satiricky“ prezentovaná homosexualita, páže Snítko (Michal Sedláček) je nesnesitelně vykroucený týpek s dámskou kabelkou a pedantický učitel Holofernes (Jan Fišar), kterému ve finále spadnou kalhoty, nabídne publiku krajkové dámské prádlo. Je to škoda, protože herecká sestava má na to tlumočit subtilnější polohy předlohy, i když ji režisér nutí do komediálnosti za každou cenu. Vladimír Polák jako Biron, Lada Bělašková v roli Rosalindy i další aktéři rozkrývají přece jen chvílemi půvab textu, jsou však většinou přerušeni nápadem hodným Troškových Kameňáků. Tak podbízivou řachandu jsem od předních ostravských divadelníků dosud neviděl.
Letní shakepearovské slavnosti – W. Shakespeare: Marná lásky snaha. Přeložil Martin Hilský. Režie Ondrej Spišák, výprava Jan Štěpánek, hudba Pavel Helebrand. Premiéra v Ostravě 18. července 2012.
Komentáře k článku: V hlavní roli poklopec
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Darcia
Byl jsem, ke svému neštěstí, svědkem tohoto „představení“. Jakožto milovník klasických děl jsem byl zvědav na „moderní“ ztvárnění shakespearovské klasiky… Svou zvědavost jsem při opouštění hlediště však nastokrát proklínal. Inscenace skutečně „stála“ pouze na rádoby humorných scénách odkazujících bez přestání na něčí genitálie. Tyto „vtipy“ na úrovni žáčků základních škol doslova znásilnily původní text a rozervaly jej na kusy, což po sléze alespoň místy světlé výkony stejně nemohly napravit. Dal jsem představení šanci do druhé třetiny, poté jsem však déle nedokázal trpět tuto torturu a raději jsem hlediště opustil. Nevím, zda-li mne znechutilo více dění na jevišti, či fakt, že karvinské publikum se mínilo potrhat smíchy. Velké zklamání.
10.10.2012 (9.20), , Trvalý odkaz komentáře,