Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
V hlubinách ženského nitra
Zuzana a Ivona jsou spolubydlící. Na první pohled jsou velmi odlišné – Zuzana je nevázaná rockera s kudrnatými hnědými vlasy, která si s ničím nebere servítky. Oproti tomu Ivona je křehká blondýnka, s láskou k cimbálu a folkloristice, která se má brzy vdávat. Kdo jsou a co skrývá nitro každé z nich? O tom je inscenace Zažehnutí aneb Blatnický Bajkonur slovenského profesionálního souboru Divadla oProti na posledním dni sedmého ročníku feminního festivalu Venušiny dny.
Foto: archiv
Hodinu a půl dlouhá inscenace je téměř do samého konce zdánlivým svědectvím o životě mladých, neukotvených dívek, které hledají smysl svého života. Zároveň se jej však snaží nepromarnit a užívat si ho plnými doušky. Sledujeme tak drobné šarvátky, vulgární komentáře všeho možného, diskuze o sexu nebo jen popíjení alkoholu z láhví náhodně vytažených z různých částí prostoru.
Vše se zvrhne ve chvíli, kdy praskne žárovka a v celém prostoru zbývá jen světlo z notebooku a plamínek svíčky. Ve tmě se začnou projevovat pravé, do té doby skryté, nátury obou dívek. Jejich tlachání je nahrazeno pozvolným odhalováním tajemství milostného života. Vdavky se nekonají a nevázaná Zuzana (Barbora Bachanová) se slovy „o nic nešlo“ přiznává, že měla pletky s Michalem, bývalým přítelem Ivony (Veronika Prachařová).
Vyvrcholením inscenace je prudký sled událostí, kdy Zuzana pozve Michala k dívkám do bytu. Ten Ivonu zbije a znásilní za Zuzanina nečinného přihlížení. Apatická Ivona po aktu násilí spáchá sebevraždu.
Dílo značně pracuje se symboly, skrze něž se odráží charakter postav. Jde tak například o fén fungující jako připomínka dětství či zrcadlo, v němž se zračí stinná stránka obou protagonistek. Nejvýraznějším symbolem je kroj Prachařové, s jehož částmi se v průběhu inscenace různě pracuje. Ivona se postupně vysvléká (obnažuje své nitro) a vytváří z něj figurínu (svědka strastiplného příběhu) doplněnou o hlavu vytvořenou z prezervativu, který před ukončením svého života praskne.
Foto: archiv
Folkloristický prvek je podpořen i přítomností cimbálu, na který v průběhu dění Veronika Prachařová sehraje několik lidových skladeb, jejichž vyznění se podstatně proměňuje. Z počátku působí značně nevinně, jako vyjádření Ivoniny lásky k folkloristice. Pozvolna se proměňuje ve hru, při níž se píseň stává vulgárnější a zachycuje pevné pouto mezi oběma přítelkyněmi. V samotném závěru se skrze tesknou lidovou píseň Ivona loučí.
Přes působivou symboličnost je struktura inscenace rozkolísaná a zasloužila by si přísnější dramaturgický dohled. Dialogy jsou místy zdlouhavé a brzdí tak celkový temporytmus. Zhuštění konverzací by pomohlo vyjasnit strukturu díla a především by mnohem lépe vynikla pozvolná gradace. Samotný závěr by pak nepůsobil jako blesk z čistého nebe.
Výpovědní hodnotu díla ovšem ani tyto nesrovnalosti příliš nezastíní. Barbora Bachanová i Veronika Prachařová v tomto komorním dramatu odhalují jak obhroublost, tak i citlivost dívčího nitra – nehledě na to je-li ona dívka rocker či milovník cimbálu. Sledujeme veškerá jejich trápení, skrz která probublává na povrch především touha žít, jít vstříc vlastní velké budoucnosti, i kdyby měla být třeba v Kazachstánu. Obě touží po tom, aby jim patřil svět, ale vlastní stíny jim v tom ustavičně brání.
///
Venuše ve Švehlovce, Praha – Daniela Evjáková, Bára Bachanová, Veronika Prachařová: Zažehnutí, aneb Blatnický Bajkonur. Režie, světla, zvuk: Daniela Evjáková. Hrají: Barbora Bachanová, Veronika Prachařová. Hráno v rámci festivalu Venušiny dny 5. 5. 2022.
Komentáře k článku: V hlubinách ženského nitra
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
