Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
V náruči laskavého Zlína (No. 4)
Je velmi příjemné načínat páteční dopoledne s absolventkami zlínské ZSVOŠU. Šatna orchestru tentokrát ožila jejich autorskou inscenací 3 a pačago. Režisér a spoluautor Matěj T. Růžička v propagačních materiálech sice zmiňuje inspirace Arnoštem Goldflamem a Antonem Pavlovičem Čechovem, jevištní dění ale především nápadně připomíná lokalizovanou feminní variaci na Schimmelpfennigovu Říši zvířat, v druhé polovině poněkud neústrojně doplněnou dílčími motivy ze Tří sester, jež diváky neznalé snadno mohou uvésti v chaos. Nepovrchně zábavný, univerzálně atraktivní exkurz do divadelního mikrokosmu komparzu zřejmě dosti pokleslé zájezdové společnosti (jako její přední sólisté jsou zmiňováni mj. kamarádi do deště Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi a dokonce i highlander české dechovky Josef Zíma!), stojí na pevném režijním vedení, koncentrovaných hereckých výkonech, i kreativním nakládání s fundusem. Divadlo chudé, leč nápadité. Letošní absolventský ročník je zjevně různorodých talentů a nevšedního půvabu pln. Přeji spanilý let!
3 a pačago – Divadlo Mandragora – ZSVOŠU Zlín. Foto: archiv festivalu
Poklidné brzké odpoledne se pak v klubu Dílna bleskurychle zvrhlo v nekompromisní nálet skutečných hvězd. Brněnské divadlo Aldente, jež ve své umělecké tvorbě hravě, bez křečí či trapného hraní na city propojuje mladé herečky, herce i autory s Downovým syndromem s profesionálními herci bez handicapu, letošní program totálně rozsvítilo s živelnou talk show Stand UP Down. Zkušený entertainer Filip Teller hrdinně kočíroval energické spády svých divoce performujících kolegů, jež na sebe sice ledacos prozradily, aniž by se přitom byť jen přiblížili podloudnému bulváru. Čirá, konvencemi nespoutaná a náležitě uvolňující radost. Jsem ohromen!
Stand up Down – Divadlo ALDENTE. Foto: archiv festivalu
Následující martinská inscenace Mariána Amslera Doma – všade – dobre – najlepšie sice disponuje mimořádně aktuálním tématem, jímž jsou různé druhy nomádství, jako jednoho ze zásadních rysů dnešní společnosti. Ambiciózní projekt ale bohužel strádá nedůslednou dramaturgií Róberta Mankoveckého, neuroticky těká a během obludně přepálené, bezmála dvouhodinové stopáže marně hledá vlastní identitu. Chvíli se zcizuje a pseudobernhardovsky spílá, v některých momentech jeviště ovládají tradiční činoherní postupy, a jindy se zase dlouho bohapustě žvaní. Většina letmo načrtnutých charakterů navíc připomíná planě zbytnělá, neduživá klišé. SKD naštěstí má soubor prvotřídních evropských kvalit, jenž se bez větších problémů vyrovnává s limity svěřeného textu, a tak rozhodně nešlo o naprosto ztracený čas, jen promarněnou příležitost vyslovit něco zásadního. Snad tedy příště!
Doma – všade – dobre – najlepšie (Slovenské komorné divadlo Martin). Foto: archiv festivalu
Uvedením liberecké Marie Antoinetty v režii Jany Ryšánek Schmiedtové se letošní Setkání/Stretnutie nejvíce odklonilo od své podstaty, neb produkci při nejlepší vůli nelze označit jako dramaturgickou novinku, hra amerického autora Davida Adjmiho se totiž na české repertoáry vrací již od roku 2014. Karolina Baranová však byla za svůj vynikající výkon v titulním partu poctěna Cenou THÁLIE 2023, a ve Zlíně, kde se mj. setkala se svou kamarádkou a kolegyní z ostravských konzervatorních škamen Kateřinou Liďákovou, se stala jednou z čelních aktérek vynikajícího večírku, který odpálil divoký koncert přední české pop punkové kapely Franc Alpa. Ta je v aktuální sestavě bohatší o klávesy Radima Šustka, jež rozpustilou úderku zbavují původní syrovosti, a přibližují ji stadiónovému soundu kapel Bon Jovi, Bon Pari, Boni Pueri či Greenhorns. Strahov se již nemůže dočkat. Takhle má vypadat festival!
Dokončení příště!
///
Více z festivalu Setkání Stretnutie:
V náruči laskavého Zlína (No. 1)
V náruči laskavého Zlína (No. 2)
V náručí laskavého Zlína (No. 3)
Komentáře k článku: V náruči laskavého Zlína (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
