V nedožitých 101 letech zemřela Růžena Gottliebová-Křížková
Růžena Gottliebová-Křížková
(20. září 1911 Praha – 10. září 2012 Praha)
Herečka, tanečnice a choreografka. Jejím otcem byl slavný jevištní výtvarník a návrhář kostýmů Národního divadla a filmu Josef Matěj Gottlieb (1882-1967), bratrancem další jevištní výtvarník Venda Gottlieb (1904-1951). Po otci zdědila umělecké nadání a jako studentka odešla na dramatické oddělení Státní konzervatoře Praha, kterou absolvovala v roce 1929. Byla manželkou herce Bohumila Křížka (1925-1979).
Ještě za studií se stala členkou Národního divadla, kde rovněž pracoval její otec, a působila v něm v letech 1927-1946 (jako dobrá tanečnice a baletka byla v letech 1927 – 1938 sustentantkou činohry a členkou baletního souboru a v období 1938-1946 řádnou členkou činohry). Od 1. listopadu 1945 až do 31. července 1946 vytvořila v ND několik choreografií (působila i ve Studiu Národního divadla). Mezitím odjela v letech 1935-1936 na stáž do francouzského divadla Théàtre Port St. Martin. Po propuštění z ND se věnovala sólové taneční práci a choreografii v několika činoherních divadlech: Divadlo na Fidlovačce (1950-1956), Městská divadla pražská, Divadlo Hudby, Divadlo E. F. Buriana.
Kromě tance a autorství choreografií hojně uplatňovala jako divadelní herečka. Její vyšší postava, zvláštně stavěná stář s podivně drsným venkovským výrazem a s přehnanou mimikou i gesty ji předurčovaly do menších a okrajových (často záporných) rolí plnokrevných děvčat a paniček (Paličova dcera, Faust, Jánošík, Strakonický dudák, R. U. R.). Jako choreografka se podepsala v ND například pod inscenacemi Stvoření lásky, Hrátky s čertem či Maryša.
Ve filmu si poprvé zahrála na sklonku němého období v epizodní roličce dívky z Ludmiliny družiny v Kolárově velkofilmu Svatý Václav (1929). Po desetileté odmlce od konce 30. do konce 50. let si za hrála v řadě filmů drobné postavy: komornou (Děvče z předměstí, aneb Všecko vyjde na jevo, 1939) jednu z čekajících nevěst (Čekanky, 1940), pekařskou dělnici (Turbina, 1941), divadelní herečku (Preludium, 1941). Po válce, kdy byla za nevhodné chování za okupace potrestána pokutou 1000,- Kčs a propuštěním z činohry ND, ji znárodněná kinematografie kupodivu nabídla více úkolů. Ztvárnila mladou dámu (Housle a sen, 1946), manželku (Nezbedný bakalář, 1946), Zimovou (Siréna, 1946), hraběnku Stadionovou (Revoluční rok 1848, 1949), jeptišku (Posel úsvitu, 1950), Stejskalovou (Anna proletářka, 1952), divou ženu nebo šatnářku (Zkouška pokračuje, 1959). U filmů Temno a Labakan (1956) je autorkou choreografie. Nejvýraznějším jejím filmovým hereckým počinem se stala záporná divá žena Mihulice ve Steklého báchorce podle Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák (1955). Díky tomu, že byly nadpřirozené postavy v titulkách uvedeny jako první, se Gottliebová poprvé a naposled dostala mezi hereckým obsazením na jedno z předních míst. Po dlouhé odmlce ji vyzval ke spolupráci režisér Máša a naposled se objevila jako sekretářka v jeho psychologickém dramatu Ohlédnutí (1968).
Spolupracovala rovněž s rozhlasem. Ve třicátých letech měla vlastní taneční školu, jako pedagog učila na DAMU (byla však pouhou externistkou 1950-1951) a současně gymnastiku, rytmiku a tanec na pražské konzervatoři (1947-1952).
Konec života strávila v Domově Elišky Purkyňové v Praze, aledlouho byla ještě aktivní a občas vystupovala v tanečním duo Dance and Health pod jménem Růžena Křížková nebo Růžena Gottliebová-Křížková. Byla nejstarší českou žijící herečkou.
/z více zdrojů pro i-DN zpracoval hul/
Komentáře k článku: V nedožitých 101 letech zemřela Růžena Gottliebová-Křížková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Rostislav Říha
Byla to moje teta.
Žila v úžasné vile, zařízené pozůstatky předků, scénografů. Jezdila ve Š110R. Když jsem se jí ptal na sex life, tak říkala třeba: “jednou jsme byli s krásným, mladým, francouzským obchodním atašé na terase a pili šampaňské” a já se pak ptal, co bylo, teto, potom: “no, potom jsme taky pili šampaňské”
10.10.2023 (21.25), Trvalý odkaz komentáře,
,