V panoptiku masek vrostlých do tváří
Schopnost klamat, podvádět pro vznešené i mrzké cíle a bezskrupulózně manipulovat druhými je do lidské povahy zažraná snad od počátku věků. A právě tuhle pravdu, jež člověkem-kariéristou ustavičně prosakuje, v Horáckém divadle divákům sugestivně připomíná satirická komedie Deník ničemy.
Zde „odpočívají“ zrovna neaktivní postavy FOTO LEOŠ SKOKAN
Jihlavská inscenace, kterou režisér Ivan Rajmont vytvořil na základě staré Ostrovského hry I chytrák se spálí, je zábavnou, ale zároveň zneklidňující návštěvou panoptika. Jeho klíčový prostor tvoří nápadná sestava židlí na horizontu scény. Tam, v bezpečí „vajíčka“, během představení „odpočívají“ zrovna neaktivní postavy – ale tím, že je na ně stále vidět, na sebe strhávají kontinuální pozornost, a tak je divák neustále nucen vnímat simultánně na dvou úrovních.
Dvouhodinová exkurze mezi masky beznadějně vrostlé do tváří, jež dávno zapomněly na svůj přirozený výraz, stojí za to – přestože forma má od začátku navrch před obsahem. A je-li řeč o maskách, pak je to míněno doslova. Osoby na jevišti se skutečně skrývají za věčným make-upem, kterému nic neublíží. I plný lavor vody, vychrstlý přímo do zmalovaného obličeje, po něm steče jako by byl z kachního peří.
Lenka Schreiberová a Stanislav Gerstner – Glumov bez líčidla FOTO LEOŠ SKOKAN
Bez křiklavého líčidla se obejde jediný – paradoxně ten největší – herec: pochybný hlavní hrdina Glumov (Stanislav Gerstner), mladý, inteligentní a lstivý novinář, jenž má plán, jak se úspěšně vyšplhat nahoru mezi mocné hlupáky, kterými pohrdá. Netuší, že hlupáci, kteří mají moc, jsou ve svém archetypálním hlupáctví prakticky neporazitelní. Nakonec však i tento „ničema“, milenec tetičky Kleopatry a autor deníku, do nějž si riskantně zapisuje „historii lidské blbosti“, ztratí vlastní tvář pod nánosy zářivé barvy. Nedlouho potom, byť odhalen a ponížen, dostane také on svou židli ve „vajíčku“.
Při střídání scén se temnosvitem nese skvělá hudba Mikiho Jelínka, jejíž teskné tóny, lechtající na břiše cosi takřka démonického, svírají srdce. Panoptikální atmosféru hořce vtipné inscenace, kterou Ivan Rajmont režíroval už v roce 1989 v Národním divadle, podtrhují výrazné dobové outfity (nejen) moskevské smetánky, do nichž se postavy oblékly. Z citlivě proškrtaného Ostrovského textu však vystupuje drtivá aktuálnost.
Horácké divadlo Jihlava – Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Deník ničemy. Překlad Radoslav Lošťák. Režie, úprava textu Ivan Rajmont, scéna Ivo Žídek, dramaturgie Kateřina Dušková, Barbora Jandová, kostýmy Ivana Brádková, hudba Miki Jelínek. Premiéra 12. října 2013.
Komentáře k článku: V panoptiku masek vrostlých do tváří
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
