V poslední den letošního roku končím
V brněnském Divadle Husa na provázku po dvanácti letech skončí koncem tohoto roku jeho umělecký šéf a režisér Vladimír Morávek, a to po nátlaku zaměstnanců. Rozhodl se dát výpověď, uvádí dnešní brněnské vydání deníku Mladá fronta Dnes /více zde/.
Umělecký šéf DHnP, režisér Vladimír Morávek. FOTO JIŘÍ SALIK SLÁMA
Podle deníku Morávkův hektický styl práce a vedení ikonické brněnské divadelní scény vedly k hromadnému protestu drtivé většiny zaměstnanců divadla. Po nátlaku se sám principál rozhodl dát výpověď. Ano, je to tak. V poslední den letošního roku končím, potvrdil deníku Morávek.
Podle zdroje redakce, který si nepřál být jmenován, se kromě čtyř herců celý soubor podepsal pod dopis Morávkovi. V něm zaměstnanci divadla včetně technických složek vyjádřili nespokojenost s jeho vedením a žádali, aby post převzal někdo jiný.
K nastalé situaci i budoucnosti uznávané brněnské scény konkrétní oficiální informace zatím chybějí. Divadlo Husa na provázku spadá pod Centrum experimentálního divadla, a je tedy v kompetenci jeho ředitele Petra Oslzlého řešit personální záležitosti, řekl deníku mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek. Právě Brno je zřizovatelem divadla. My zatím tuto záležitost považujeme za vnitřní záležitost divadla. Jako na čas, kdy k věci veřejně promluví, mají právo jiné subjekty, třeba vlády, tak ho máme i my, uvedl pro ředitel Centra experimentálního divadla Oslzlý.
Zatím ani není jasné, kam se bude ubírat další profesní život Vladimíra Morávka. Tuším, kam to bude. Jen musím ještě počkat, až se všechny siločáry správně protnou, poznamenal Morávek.
Morávek Divadlo Husa na provázku od roku 2005 zviditelnil nejen svými montážemi z Havlových textů, jimiž se přičinil o mravní konzistenci divadla, které už před rokem 1989 tajně inscenovalo hry našeho prvního polistopadového prezidenta, ale také rozsáhlými divadelními projekty, jako třeba Sto roků kobry, Perverze v Čechách, Čapek (Čapkové) na provázku a další.
///
FOTO DAVID KONEČNÝ
Vladimír Morávek
patří k nejvýraznějším osobnostem českého divadla posledních desetiletí. Úspěchy sklízí nejen jako divadelní, ale i jako filmový a televizní režisér. Funkci uměleckého šéfa brněnského divadla Husa na provázku zastává od roku 2005.
Jako umělecký šéf vtiskl Huse na provázku svůj osobitý styl, který mnozí milují, jiní nenávidí. Tvoří velmi svérázné inscenace, ve svých hrách neponechává nic tak, jak by se očekávalo. Pracuje s odkazy, mystifikací, parodií a nadsázkou.
V divadle Husa na provázku působil již v letech 1989 až 1996, se scénou se ale za konfliktních okolností rozešel. Podílel se zde například na hrách 1980 čili Jak Lukáš V. a Sagvan T. vařili dort nebo Maryša.
Po odchodu z brněnské scény mu nabídl funkci uměleckého šéfa ředitel Klicperova divadla v Hradci Králové Ladislav Zeman. Zde zažil roky lemované cenami, včetně čtyřnásobného vyhlášení Klicperova divadla jako divadla roku, a moderními inscenacemi. V roce 2004 zde Morávek například nastudoval kritikou ceněnou Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy či Smetanovu zpěvohru Prodaná nevěsta. Režíroval i projekt Čechov Čechům, který se v Anketě Divadelních novin o inscenaci roku umístil na první příčce. Na divadelní prkna zde převedl i Formanovu komedii Hoří, má panenko!, kterou doplnil četnými odkazy na hradecké inscenace.
Po necelých deseti letech se vrátil do Husy na provázku jako umělecký šéf. Již v roce 2006 zde výrazně zabodoval jedenáctihodinovou scénickou freskou podle Dostojevského Svlékání z kůže, představenou v rámci festivalu Idioti na provázku aneb Evropské dny Fjodora Michajloviče Dostojevského. Svlékání z kůže bylo evropskou divadelní události, nadšeně přijatou kritikou i laickou veřejností a Morávek získal za tento projekt Zvláštní cenu Festivalu České divadlo 2006. Ceněný byl i další jeho projekt podle Dostojevského Sto roků Kobry, který posbíral celkem 14 nominací na Cenu Alfréda Radoka. Stál i za dalšími rozsáhlými divadelními projekty jako Perverze v Čechách, Čapek (Čapkové) na provázku, zaujal i montážemi z Havlových textů. Jeho posledním počinem je představení Ubu králem: Svoboda! s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, které rozehrál v celém divadelním sále – v hledišti, na schodištích i ochozech.
Morávek působil i v mnoha dalších divadlech včetně Národního. Debutem na české první scéně pro něj byla v roce 2000 slavná Verdiho opera Tosca s Evou Urbanovou a Petrem Dvorským. Ve Stavovském divadle nastudoval například Mozartovu Kouzelnou flétnu, dílo pojal ve stylu jakési „fantasy“ a přidal do něj i papoušky. V Divadle Na zábradlí režíroval Maryšu popravdě však Mařku, v Divadle v Dlouhé Rusalku aneb Kabaret Undine, ve Vinohradském divadle Višňový sad, Ženitbu a Cyrana!!. Režíroval i muzikál Excalibur v DivadleTa Fantastika.
Pracoval rovněž různě po Evropě. Slavná je jeho inscenace Turandot v göteborské opeře a dramatizace povídky F. M. Dostojevského Něžná pro divadlo L’Apostrophe v Paříži. Při úpravách světových či českých děl, které potom režíruje, někdy používá pseudonym René von Ludowitz.
Morávek se výrazně prosadil i jako filmař. Za film Nuda v Brně získal Českého lva za režii a spolupodílel se, s Janem Budařem, i na oceněném scénáři. S Budařem spolupracoval i na dalším svém snímku Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Jako televizní režisér natočil v produkci ČT desítky dokumentárních filmů a několik pohádek.
/Převzato z Divadlo.cz: zde/
Komentáře k článku: V poslední den letošního roku končím
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Vladimíre,
vyjadřuju Ti svou plnou solidaritu. Ať se během zkoušek či v interní komunikaci porouchalo cokoli, jsi osobností, která jak v Huse na provázku tak předtím v Klicperově divadle dokázala jako umělecký šéf a režisér vytvořit soubory, epochy a díla, která jsou neopominutelná v historii nejen těchto scén, ale celého českého a moravského divadla, a nelze tedy se takto k Tobě zachovat a z divadla Tě v podstatě vyštvat. Je to nedůstojné a vypovídá to obávám se především o stavu a charakteru této společnosti a aroganci nastupující generace. Mrzí mne a zklamalo, že se k mladým a nezkušeným přidali zřejmě i někteří starší a zkušenější kolegové či možná dokonce Tví nejbližší spolupracovníci. Nicméně věřím, že je ještě šance, aby se situace zklidnila a Ty jsi byl spolu se souborem, který je přes mnohé proměny stále velmi kvalitní a Tvé inscenace – naposled jsem viděl Tango a jednorázové uvedení „malé operetty“ Trenky na Právech – na vysoké, českomoravskou vrchovinu vždy suverénně překračující umělecké i ideové úrovni, schopen zdárně svou misi v DHnP završit.
Bereš divadlo vážně, a to se možná neodpouští…
06.05.2017 (3.36), , Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Dombrovská
Vladimíre H.,
naznačuješ, že za vším tím spiknutím stojí mladá, arogantní a nezkušená generace. Můžeš čtenářům DN prozradit více? Když už jsi pro své zkušené postesknutí využil veřejný prostor…
06.05.2017 (13.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Uff,
ono jde o spiknutí?! Ajaj, to jsem netušil. Myslím – či myslel jsem – že jde o projev nevhodně zvolené nespokojenosti s interní prací či jejími způsoby Vladimíra Morávka, který měl zůstat uvnitř souboru.
Jsem přesvědčen, že je třeba vždy myslet především na divadlo a jeho výsledky, že je tedy nelze řešit destruktivními projevy „my, nebo ty“. Vedou vesměs k neprozřetelným, nevratným krokům, ničí dlouho budované dílo a lidské vztahy.
Inscenační výsledky Vladimíra Morávka i jeho týmu (tedy výsledky jeho šéfování) sleduju po celý čas jeho fungování a podle mne nevypovídají o tom, že by Husa umírala. Možná dokonce naopak. Zdálo se mi, že se nadechuje k novým, aktuálním cílům a postupům. Unáhlené výměny (nevím, koho si „spiklenci“ představují místo Morávka – docela by mě to zajímalo) jí však můžou zakroutit krkem.
Stávající soubor je složen především z mladých herců a celý Vladimírův tým je v podstatě o generaci či víc mladší, než je on. O nich mluvím a proto apeluju na zkušenější členy souboru. Morávek pracuje velmi podobně jako kdysi Peter Scherhaufer, Zdeněk Pospíšil či Hubert Krejčí. Je to škola Evžena Sokolovského, plná vášní a emocí během práce i mimo ni. Neumím si představit, že by za Scherhauferova uměleckého šéfování se proti němu jeho tým a herci postavili, přestože i tam bývala velká napětí a „bouchaly saze“.
Proto tedy ono mé „zkušené postesknutí“, pro něž jsem – záměrně – „využil veřejný prostor“. Myslím si totiž, že jde o obecnější problém.
06.05.2017 (13.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Dombrovská
Mladá a nezkušená generace
(ke které se zřejmě přidala také část té starší a zkušené) chce v podstatě vyštvat Morávka z divadla – tak to hodnotíš Ty. A já Tvou interpretaci událostí v Divadle Husa na provázku ironicky označuji jako spiknutí. Co přesně se stalo, ovšem nevíme ani jeden. Asi by se mělo počkat, až se k tomu budou chtít vyjádřit zástupci divadla, Vladimír Morávek či Petr Oslzlý…
Souhlasím, že opozice – my, nebo ty – může být destruktivní. Stejně tak je ale kategorické a arogantní dělení na mladou a nezkušenou a starší a zkušenou generaci.
06.05.2017 (14.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jsou obecné postupy a principy,
které je třeba hájit a upozorňovat na ně vždy a za všech okolností.
06.05.2017 (14.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
To jo – které to v tomto případě jsou?
06.05.2017 (20.18), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Ty je nevidíš?
07.05.2017 (0.17), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Nějak
si nejsem jistý, zkus mě poučit.
07.05.2017 (12.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Nemá cenu
se zde přebíjet ve štípancích. Podle mne jde o typické „horké“ řešení v divadlech (a uzavřených kolektivech vůbec) časté situace, jež bývá nedůstojné a toho, koho se to týká, ponižující, trapné.
Právě čtu Divadelní revue 3/2016, kde je popisována situace obdobného, herci a spolupracovníky zřejmě vynuceného odchodu Jana Grossmana z DNz, do podobných situací se dostával Radok, Macháček, Lébl a jistě bys jako divadelní historik našel další. Kdyby se za ně tenkrát někdo postavil, možná by vše dopadlo jinak. A to je, co činím a na co upozorňuju.
07.05.2017 (14.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Václav Kozelský
Možná by nebylo od věci uveřejnit zde ten dopis.
07.05.2017 (16.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Souhlasím,
že pro pochopení dění by to bylo žádoucí. Ale ten dopis je interní (neznám jej) a je to asi dobře. Špinavé prádlo se má prát doma.
Že pak bylo zvoleno – podle mne – špatné řešení a ještě horší je jeho současná medializace, je jiný příběh.
08.05.2017 (1.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Oslzlý
V reakci na článek Jany Soukupové,
s jehož napsáním nesouhlasím, mne v pátek po jeho uveřejnění v MF Dnes oslovil rozhlas i regionální vysílání ČT. Oběma mediím jsem poskytl toto stručné prohlášení:
„Mohu potvrdit, že Vladimír Morávek na vlastní žádost končí dohodou jako umělecký šéf Divadla Husa na provázku k 31. 12. 2017.
V prvních čtyřech měsících příští sezony bude realizovat Divadlo v pohybu k 50 letům Husy na provázku a vytvoří ještě jednu inscenaci.
Divadlo Husa na provázku má aktuálně za sebou velmi úspěšnou premiéru: Dynastie – Lehman Brothers a je ve velmi dobré umělecké kondici.
Vše ostatní prozatím považuji za vnitřní záležitost divadla a žádám vás, abyste to ctili, protože divadlo má právo na intimitu své tvůrčí práce.“
O totéž žádám i vás.
A – aniž bych chtěl prodlužovat vaši diskusi, neboť svým příspěvkem sleduji cíl opačný – dodávám, že v historii divadla mají všechny události, i když se jeví jako podobné, svoji nezaměnitelnou specifiku – vnitřní i zasazením do konkrétního společenského kontextu.
08.05.2017 (11.50), , Trvalý odkaz komentáře,