V Rusku z šíleností nevyjdeš
Iracionální ruskou duši najdeme v drtivé většině ruského umění, které od konce 19. století rezonovalo Evropou a u nás vedlo k chimérám o panslavismu. Fjodor Michajlovič Dostojevskij se vůbec stal inspirací mnoha umělcům od realistů po avantgardisty nejen svým dílem, ale i životem a dodnes tvůrce vzrušuje svým odporem k ruské i západní společnosti, psychologicky temnými obrazy lidí nějak postižených či vykořeněných, marnými snahami potřebných nalézt útěchu v pravé křesťanské víře.
Pavol Kubáň (Kníže) a Jorge Garza (Pavel) v groteskní scéně, za nimi poetistický balet FOTO MARTIN POPELÁŘ
Podle jeho „gogolovské“ povídky Strýčkův sen (1849) napsal svou první operu Zásnuby ve snu (1930) Hans Krása (1899–1944), obdivovatel ruské literatury a jeden z takzvaných terezínských skladatelů, pronásledovaných nacisty – Krása, Viktor Ullmann a Pavel Haas zahynuli 17. října 1944 v plynové komoře v Osvětimi. Krása pocházel z pražské česko-židovsko-německé rodiny, byl žákem Alexandra Zemlinského, v Paříži studoval u Alberta Roussela, inspiroval se Gustavem Mahlerem a Arnoldem Schönbergem, byl korepetitorem pražského Nového německého divadla, napsal hudbu ke hře Adolfa Hoffmeistera Mládí ve hře, kterou uvedl E. F. Burian v D34. Proslul však zejména svou druhou operou Brundibár (1941), která se stala fenoménem kulturního života v terezínském ghettu a s jistou pravidelností se uvádí dodnes.
Nastudování Zásnub ve snu v roce 1994 Karlem Drgáčem bylo jedním z nejpodstatnějších zdůvodnění vzniku samostatné pražské Státní opery, její identifikací s pražskou německou a židovskou kulturou a řadilo se k nejvýznamnějším počinům devadesátek! Nyní operu uvedl Jiří Nekvasil v Ostravě jako první položku třídílného cyklu Opery terezínských autorů, který se má stát spolu s kompletním provedením cyklu oper Bedřicha Smetany osou ostravské oslavy Roku české hudby 2024. Smělé plány a hlavně dlouhodobě připravované! Je logické, že se ostravský cyklus terezínských autorů propojil s projektem Musica non grata, realizovaným Operou Národního divadla v Praze za velkorysé podpory Velvyslanectví SRN. Hlavně už se snad uváděním těchto nacisty i komunisty zatracovaných autorů přestávají napravovat křivdy a jejich díla začínají obohacovat běžný operní a koncertní život! Kéž by, i když v zemi, pro kterou je Janáček příliš moderní…
Zina miluje nemocného chudého učitele Feďu, do ní se zamiluje mladý diplomat Pavel a její matka Marja Alexandrovna by ji ráda dohodila stárnoucímu Knížeti, který s Pavlem zrovna projíždí jejich maloměstem. Následují neuvěřitelné groteskní intriky doprovázené avantgardními tanci, Knížete nakonec uženou, ale po všech peripetiích mu namluví, že se mu to jen zdálo. Příběh rámuje vyprávění Archiváře, prý to slyšel od jakéhosi Fjodora Dostojevského – ostatně známý portrét spisovatele je všude, i na polštářích, také ho prodávají na marketingových předmětech ve foyer. Ani jeho busta nechybí. Ve Státní opeře pojali operu poměrně vážně, Jiří Nekvasil s osvědčeným týmem rozehrál crazy komedii v pokřivených liniích scény v duchu poetismu dvacátých let. S humorem, špílci, s absurditou bizarních událostí. Ve stejném duchu jiskřil perfektně připravený sbor a orchestr. V obsazení není chyba, parodii stařeckého Knížete vytvořil Pavol Kubáň a drzého Pavla Jorge Garza. Marju Alexandrovnu pojala Marta Infante coby hloupou panovačnou báryšňu, Veronika Rovná předvedla naivní a tvrdohlavou Zinu. Inscenace mi nápady a hravostí připomněla doby, kdy Nekvasil s Dvořákem směřovali z experimentů na velká jeviště třeba inscenací Bubu z Montparnassu E. F. Buriana, tato poetika je jim vlastní a Zásnubám ve snu dokonale vyhovovala. Skvělá inscenace.
Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Hans Krása: Zásnuby ve snu (Verlobung im Traum). Opera o dvou dějstvích z roku 1930. Libreto Rudolf Fuchs a Rudolf Thomas podle povídky Strýčkův sen Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881). Uvedeno v německém originále s českými a anglickými titulky. Hudební nastudování Marek Šedivý, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Marta Roszkopfová, sbormistr Jurij Galatenko. Premiéra 17. února 2022 v Divadle Antonína Dvořáka.
Komentáře k článku: V Rusku z šíleností nevyjdeš
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
