V sítích i tváří v tvář
Po loňském úspěchu autorské režie Občan první jakosti (v Cenách divadelní kritiky nejužší nominace na hru roku) představuje Matěj Balcar na prknech Divadla Na Jezerce nový opus, komedii Mnoho povyku pro lajk. Jak název napovídá, hybnou složkou fabule budou tentokrát nové komunikační technologie.
Jan Vlasák v roli sochaře Alfonse Mouchy FOTO MARTIN ŠIMRAL
Vtipný text s některými tragickými podtóny přivádí na jeviště sochaře Alfonse Mouchu (Jan Vlasák), jméno hlavního hrdiny se nevyhýbá ironii vůči nadnárodním ikonám. Jeho dcera (Klára Jandová) odjíždí pracovně do zahraničí a k vitálnímu osmdesátiletému bonvivánovi se tedy stěhuje jeho vnuk Alex (Martin Leták). Sochařovu nerudnost z nastalé situace koriguje rodinný přítel, psycholog Jan (Daniel Šváb). Mezigenerační komunikace není zrovna ideální, dědu irituje vnukova permanentní ponořenost do sociálních sítí i displeje mobilu (Alex: Nemůžu za to, že nemáš fejs. Alfons: Milej zlatej, můj fejs je přímo před tebou…). Alexovy komunikační schopnosti jsou ovšem i v rámci generační příslušnosti na pováženou, začne tedy docházet k Janovi na terapeutická sezení. Po domluvě s Alfonsem psycholog „nasadí“ na teenagera svou dceru Terezku (Vanda Chaloupková), která by měla prolomit jeho uzavřenost. Alex ovšem komunikuje, především přes sociální sítě, s Evou (Johana Jedličková), kterou pod tlakem ostatních pozve domů na večeři. Tam ovšem iniciativu převezme světaznalý sochař a podrobí Evu výslechu. Ta hned zkraje vyvede z míry i Alexe, když jí naservíruje vlastnoručně připravené kuře a ona oznámí, že je od včerejška vegetariánkou. Vzápětí se Alfons bez skrupulí zeptá, jak jsou na tom s vnukem „daleko“, a Eva odpověď upřesní tak, že se cítí genderově fluidní. Sochař, jinak relativně svobodomyslný, začne trochu drsněji žertovat, neodhadne však Evinu psychickou křehkost.
Inscenace plyne ve svěžím temporytmu. Zásadní otázky mezigeneračních problémů v komunikaci, závislosti na nových technologiích, také otázky genderové, v menší míře i ekologické předkládá Balcarova hra formou téměř sociologické analýzy, takže chvílemi hrozí jevištnímu dění tezovitost. Naštěstí jsou všechny reflexe zasazeny do dobře pointovaných dramatických situací, jednotlivé výstupy se střídají s citlivě dávkovaným timingem. A jistí je kvalitní herecké výkony. Především Jan Vlasák hýří v hlavní roli vitálním gejzírem sebeironické prezentace, jeho energie jde přes rampu, takže vůbec nepůsobí nepřípadně, když je na spadnutí Alfonsovo dovádění s modelkou (Jiřina Daňhelová) v ateliéru. Chystanou pohodu však „zruší“ vyzvánění mobilu, sochař totiž zhruba v polovině příběhu tlaku doby i vnuka podlehne. Přesvědčivě působí i do sebe uzavřený a většinu hry nesmělý Alex v podání Martina Letáka, Daniel Šváb vybavil postavu psychologa střídmou věcností, také dámy prezentují svoje role na velmi solidní interpretační úrovni (u půvabné Vandy Chaloupkové bych nepohrdl zřetelnější dikcí).
Skromná a funkční scénografie Jana Balcara pobaví ženskými torzy v sochařově ateliéru, zvláště když k nim Alex přidává patřičný životopisný komentář. A když se hlavní hrdina nedlouho před koncem inscenace po infarktu propadne do bezvědomí, tedy do prostoru mezi životem a smrtí, evokují na horizont promítané obláčky standardní představu nebes. Přestože to s některými postavami nedopadne dobře, vlastní finále vyznívá smírně, neboť jsou v něm prezentována čerstvá vztahová propojení, která jsme možná i očekávali. Tak jako v klasických komediích, včetně těch Shakespearových, vždyť titul hry se k Mistrovu odkazu vztahuje. Jiskřivý humor produkce je dotažen také v inzerátu na titulní straně programové brožury: Divadlo Na Jezerce varuje! Sociální sítě způsobují závislost!
Divadlo Na Jezerce, Praha – Matěj Balcar: Mnoho povyku pro lajk. Režie Matěj Balcar, scéna Jan Balcar, kostýmy Hanna Soukupová. Premiéra 25. května 2023 (psáno z reprízy 9. června).
Komentáře k článku: V sítích i tváří v tvář
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
