Divadelní noviny > Festivaly

V Těšíně. Bez hranic!

Existují v našich zemích festivaly, které pod enormní rozpočty, olbřímí propagační strategii a velkoústá superlativní prohlášení nezřídka ukrývají stereotypní dramaturgii i neochvějné spoléhání na řadu letitých komerčních jistot. Akce dlouhá léta prázdně přežívající ze svého někdejšího věhlasu. Na straně druhé pak stojí podniky, které sice vznikají v podstatně skromnějších podmínkách, zato však v totálně soustředěné spolupráci malého, avšak kompaktního týmu. Právě ty se vyplatí pozorně sledovat. Patří mezi ně zcela nepochybně také česko-polský Mezinárodní divadelní festival Bez hranic, jehož již 32. ročník se udál v Cieszyně / Českém Těšíně v tradičním termínu od 1. do 8. října 2023. Jaký byl?

Nespornými přednostmi letošního programového setu byla enormní dramaturgická pestrost, kdy ochuzeni nezůstali příznivci a příznivkyně klasiky, milci a milky aktuálních trendů či hudebního divadla, studentstvo, a dokonce ani nejmladší divácká skupina.

Slavnostního večerního zahájení se chopili loňští vítězové festivalové ceny Zlomená závora z pražského Divadla pod Palmovkou, kteří za přítomnosti svého ředitele a uměleckého šéfa Michala Langa odehráli povedenou reprízu Dianiškovy Encyklopedie akčního filmu. Ta sice není tak univerzálně účinná jako černohumorný akční opus 294 statečných, s nímž ostatně soubor loni zvítězil, přesto však přináší mimořádnou nálož popkulturní fantazie, humoru i adekvátně nadsazeného herectví. Sveřepý autor a režisér se obětavě zhostil hned několika důležitých rolí, vítaným bonusem byly i zpívané pasáže, jež účelně kombinují tradiční undergroundové fláky, estrádní machu, a dokonce i dřevní český hip hop. Jsem cílovka a nestydím se za to. Navíc byl neortodoxně oslaven Václav Havel, jemuž je festival od pradávna zasvěcen. Těšínští konzervativci byli v úvodu pořádně provětráni.

Jedním z nepochybných vrcholů programové nadílky pak byla hluboce osobní a nepateticky naléhavá koprodukční inscenace krakovské scény Łaźnia Nowa a Divadla Stefana Żeromského z Kielců Jak jsem nezabil svého otce a jak moc toho lituji, v níž se autor knižní předlohy a zároveň scénické adaptace i režisér projektu Mateusz Pakuła sugestivně vyrovnává se skonem vlastního otce. Spektakulární výprava Justyny Elminowské zdařile kombinuje horrorové linie à la Hans Rudolf Giger s výtečně fungujícími odkazy na filmové adaptace próz o Jamesi Bondovi. Účinek inscenační perly, která drtivě zvítězila v hlasování odborné poroty, snižuje jen několikanásobné, zbytečně protahované finále.

Klasická literatura současnou optikou

Slezský kulturní klenot se nezříká ani tradičních inspirací, klade však důraz na neotřelé zpracování a evidentní vazbu k dnešku. Stříbrný sen Salomein z lehnického Divadla Heleny Modrzejewské adaptuje jednu ze Słowackého shakespeariád coby soudobý akční thriller svérázně reagující na válku na Ukrajině. Režisér Piotr Cieplak nechává do minimalistické scénografie a nadčasových, různé subkultury evokujících kostýmů Andrzeje Witkowského vášnivě hřímat autorův romantický text.

Neobvyklou, leč veskrze funkční fúzi odkazů na příběh Romea a Julie a pandemie nedávné i renesanční přinesla tanečně extatická inscenace Romeos & Julias unplagued. Traumstadt, která vzešla z tvůrčí spolupráce polského Divadla tance a münsterského kolektivu bodytalk s věhlasnou režisérkou a imaginativní choreografkou Yoshiko Waki.

Vítězství v diváckém hlasování se dočkala performativní scénická adaptace Máchova Máje, již sice produkčně zastřešuje bratislavské Divadlo Ludus, ale herecky v něm v režii a hudbě uměleckého medvěda baribala Ivana Achera mimo jiné excelují přední hvězdy Husy na provázku a Národního divadla Brno. Romantismus v divoce rozervané, ničím neředěné poloze.

Odkaz literárních velikánů Karla Čapka a Václava Havla v komorních loutkových inscenacích Dášeňka a Prase v režii Vojtěcha Moravy oslavilo táborské Divadlo Dokola. Hravě, s decentním příklonem k DIY poetice, leč občas s přílišnou pokorou k originálům.

Razantní zklamání z neschopnosti naplno se vymanit z unavených forem, případně s nimi alespoň kreativně nakládat, přinesl plenérový projekt Kaspar poznaňské scény Teatr Biuro Podróży. Hauserovská legenda traktovaná muzeální poetikou jarmarečního divadla navzdory hereckému nasazení působila v režii spoluautora scénáře Pawła Szkotaka jako panoptikální relikt z dávno již minulých časů.

Nedalecí poutníci i domácí stálice

Ostravští hosté ze Studia G zabodovali groteskně thrillerovou divadelní road movie Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky v energické režii Janusze Klimszy. Dramatický debut polské literární superstar Doroty Masłowské, inscenovaný coby svébytná pocta Twin Peaks a dalším podvratným hrátkám s divákovým vědomím, je solidní zprávou o aktuálním stavu jednoho z nejmladších moravskoslezských divadel. Vyniká bezprostředním uměleckým dialogem mezi generacemi, vyváženým poměrem drastické komiky a existenciálních temnot i osvěžujícím smyslem pro punk. Lahoda!

Domácí Těšínské divadlo se představilo ve dvou produkcích. Poetické převyprávění Poláčkovy klukovské literární legendy Bylo nás pět, jemuž jsem v DN 7/2023 věnoval samostatnou recenzi, je i nadále hrdým, umělecky suverénním emblémem scény Bajka. Ta, byť často přehlížena, právem náleží k tuzemské loutkové špičce.

Polská scéna pak přímo pro festival připravila premiéru Uhdeho a Štědroňovy Balady pro banditu ve zpěvném přebásnění Renaty Putzlacher v režii ředitele Těšínského divadla Petra Kracika. Závěr zkoušení intenzivně zkomplikovala termínová kolize s hostováním souboru na festivalu v Budapešti, primárním problémem inscenace je ovšem otřesná, ze záznamu pouštěná, instrumentálně sterilní hudební úprava Andrzeje Molina, vzniklá za asistence Petra Hromádky. Rozjuchané podání plné podivně halekajících předtočených sborů ubírá slavným písním potřebnou osudovost i drive a v přímé souvislosti s popisnou, navíc obludně přepoetizovanou scénografií Jaroslava Milfajta evokuje spíš brněnskou osmdesátkovou televizní adaptaci některého z ruských pohádkových evergreenů než ikonický muzikálový western. Překvapivě matné (Nikola Šuhaj Adama Milewského), případně expresivně přepálené (Lazar Mageri Zbyška Radka) mužské charaktery nechávají z mlžného pozadí multikulturního machistického světa živelně povstat jediný plnokrevný výkon večera, a sice charismatickou a sebejistě intonující Katarzynu Kluz v roli Eržiky.

Sláva oslavám!

Chybět nemohl ani tradiční havlovský meeting, uskutečněný v den výročí narozenin prvního porevolučního československého prezidenta. Pod názvem Havel nalezen byl tentokrát věnován v polštině nedávno vydané reportáži Moc bezmocných. Text formou performativního čtení představili umělci vedení Bogusławem Słupczyńským. Druhým důležitým setkáním byla mistrovská lekce divadelního a filmového režiséra a sociálního aktivisty Jaceka Głomba, v současné době ředitele Divadla Heleny Modrzejewské.

Temperamentní oživení libými tóny přinesly koncerty Beaty Hlavenkové a Oskara Töröka, polských Czereśní či významné nadžánrové pěnice Maji Kleszcz, jež v závěru vystoupila s programem Osiecka de luxe, oslavujícím autorskou tvorbu polské umělkyně Agnieszky Osiecké.

Těšínský festival Bez hranic, na němž se například Klatovy Trójanky, které tak (ne)slavně zahajovaly letošní plzeňské Divadlo, s úspěchem hrály už v roce 2019, je příkladem akce vystavěné takřka na spolkově-obrozeneckých základech. Navíc tvoří symbolický most mezi národy a přináší program bohatý, různorodý a vzrušující. Děkuji za to!

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 31. října 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: V Těšíně. Bez hranic!

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ