Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí
V Těšíně bez hranic (No. 5)
Upřímně se omlouvám za prodlevu v přívalu nových dílů, počítačový crash mi vystavil cca desetidenní stopku v psaní. Skvělý nový stroj je nicméně již ku práci připraven, a tak není důvod nepokračovat. Tedy bryskně k dílu!
Scénické čtení z knihy Pohádky a MALÉhRy. Foto: archiv divadla
Těšínský pátek mne nejprve zavál do knihovní kavárny Avion, kterou si v hodině šestnácté podmanilo brněnské Divadlo MALÉhRY. Festivalová dramaturgie tak svou pozornost věnovala i nejmenším divákům a jejich rodičům. Sehrané trio, tvořené sestrami Nikolou a Danielou Zbytovskými a (někdejší princeznou Zubejdou) Barborou Seidlovou, se uvedlo scénickým čtením z vlastní dětské knihy, nazvané lakonicky Pohádky a MALÉhRy, jež bylo doplněno hravými video animacemi ilustrátorky Karolíny Strykové. Nebyl jsem sice přímou cílovou skupinou, leč rozmarná prezentace příběhů, v nichž se nutné naučení potkává s decentní příměsí eza, mimo jiné v podobě popíjení údajně zázračného, přání plnícího čaje, linoucího se z bájného ruského samovaru, mne rozhodně nijak zvlášť nepocuchalo, a přítomná, původně dosti rozpustilá budoucnost česko-polského divadelního publika sledovala zaujatě a bez dutání. Tudíž úspěch asi.
Mediálně široce proslulý Mirosław Zbrojewicz obdařil Leara charismatem, energií i pokorou k neotřelému konceptu. Foto: archiv divadla
Mnohem více jsem byl logicky zaujat produkcí následující, a sice inscenací Král Lear, jež vznikla v koprodukci Teatru Modrzejewskiej a Teatru im. Jana Kochanowskiego. Anna Augustynowicz režíruje Shakespearův opus magnum v otevřené konfrontaci s alžbětínskými tradicemi, na rozdíl od nich totiž jeviště zabydluje výhradně ženskými protagonistkami s jedinou výjimkou titulního vladaře, jenž je zde v transformován do posledního kostlivce v dávno shnilé skříni bídně zmírajícího patriarchátu. Odvážná i diskutabilní vize stojí na minimalistické výpravě, opírá se o precizní dramaturgickou práci, která košaté drama zkrátila do dvou hodin, hraných navíc bez pauzy, a vévodí jí totálně koncentrované herecké výkony. Mediálně široce proslulý Mirosław Zbrojewicz obdařil Leara charismatem, energií i pokorou k neotřelému konceptu, výkon doslova titánský však podala mladičká Weronika Krystek, která se díky indispozici v souboru, jež postihla Magdu Drab, krom původně nazkoušené dvojrole Edgara/Blázna navíc ujala i partu Kordélie, a zkouškou ohněm prošla naprosto bez zaváhání, když trojjedinou symbiózu postav obhájila coby legitimní, a nanejvýš funkční významový posun. I díky ní doznalo těšínské uvedení pozoruhodného projektu punc naprosté exkluzivity. Nejodvážnější programová volba, jíž jsem byl zde přítomen. Shakespeare pro pokročilé. Osobně bych se sice obešel bez připsaných božských postav Jupitera, Juno a Minervy, jež do inscenace snad zabloudily z operně-muzikálového fundusu, a zbytečně retardují zběsile letící děj, jinak však nemohu nezatleskat. Inspirativní, múzické, aktuální. Sehrané polské divadelníky navíc vespolně freneticky uctily i jejich kolegyně z MALÝCHhER, s někdejší Hubovou Kordélií v čele. Co víc si přát?
Pokračování příště!
Komentáře k článku: V Těšíně bez hranic (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
