Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí

    V Těšíně bez hranic (No. 6)

    Finální víkend jubilejního ročníku festivalu Bez hranic se v první řadě nesl ve znamení výjimečné události a sice oslav 70. výročí vzniku Polské scény Těšínského divadla. Pro tento účel spatřila světlo světa zbrusu nová inscenace dramatické klasiky z pera Juliusze Słowackého Balladyna.

    Balladyna Juliusze Słowackého. Foto: archiv divadla

    Jedno z vrcholných děl východoevropského romantismu, které v sobě nese nepřehlédnutelný odkaz Shakespeara i slovanské lidové slovesnosti, a mimochodem disponuje dosud pouze jediným oficiálním překladem do češtiny, nad nímž se kdysi pracovně sešli František Halas a Josef Matouš, se zdánlivě jeví jako ideální kandidát pro podobné příležitosti, otázkou ale je, nakolik lze obstarožní eklektické drama vlivem dramaturgicko-režijních tendencí transformovat v divadlo ryze aktuální, jež sebevědomě zbourá hradbu dávno překonaných tradic, a na starých základech vystaví progresivní scénickou strukturu. Uměleckému vedoucímu Polské scény a režisérovi inscenace Bogdanovi Kokotkovi rozhodně nelze upřít snahy o adekvátní významové posuny, které jsou  primárně evokovány zejména postmoderní výpravou Krzysztofa Małachowského, z hlediska ideového pak spočívají především v redukci počtu postav, i zbytných dějových zákrutů, razantní interpretaci některých charakterů, jež hraničí s karikaturou, i eliminaci původně autorem ve finále uplatňovaného principu deux ex machina, ve prospěch mnohem přirozenějšího vyústění. Těšínská Balladyna bohužel na tripu do 21. století uvízla někde na polovině svojí pouti. Zřejmě z obavy před hněvem konzervativního publika si totiž neodpustila naivně iluzivní scény, jež by jistě byly perlou brněnských televizních pohádek normalizačních let, na jevišti roku 2021 však působí stejně nepatřičně jako kazachstánské retro disco s Jůheláky v Hadivadle v období proklamovaného Nerůstu. Bizár a zbytečnost, protože v hereckém obsazení, jemuž vévodí Ida Trzcińska v titulní roli, dříme nesporná kolektivní síla, a propagační materiály svým barevným laděním vyvolávají dojem příbuznosti s tvůrčími výboji Davida Bowieho. Nu nestalo se, za to následný hodokvas byl euforický, neboť diváci ke své scéně chovají zřejmou náklonnost a jednoznačný obdiv. Tleskalo se, gratulovalo, vzpomínalo, tančilo, jedlo i pilo. Takže další šťastná a progresivní léta přeji!

    Pavol Seriš jao Pozemšťan. Foto: archiv divadla

    Závěrečným divadelním představením 30. ročníku se stal Pozemšťan jednoho z kladných hrdinů česko-slovenské divadelní alternativy Pavla Seriše, jenž je vynikajícím reprezentantem autorského herectví, které stírá hranice mezi divadlem nonverbálním, klaunérií  a činohrou. Sugestivní, bezprostředně komunikativní, k diváku pokorné a očistně zábavné sólo, jemuž režie Hany Mikoláškové a dramaturgie Matěje Randára poskytují jasné kontury i vnitřní řád. Supervize projektu: Bolek Polívka. Je potřeba ještě něco dodat? Bez obav kdykoli vstupte!

    Cirk La Putyka s inscenací Runners je držitelem ocenění Zlomená závora. Foto: archiv divadla

    Můj příjemný těšínský čas se naplnil o den později na nedělním festivalovém epilogu v podobě koncertu jazzových chameleonů Wojciecha Myrczeka a Bogusława Kaczmara, kteří mne mj. potěšili i písní z repertoáru milovaného Franka Sinatry. Během intimního rozlučkového večera byly rovněž vyhlášeny výsledky diváckého hlasování, jejímž vítězem, a tedy držitelem prestižního ocenění Zlomená závora, se v roce letošním stal pražský Cirk La Putyka s představením Runners, jež ovšem bylo odehráno ještě před mým příjezdem.

    Závěrečné resumé: Těšínský festival Bez hranic je mimořádnou kulturní perlou, jež nesmí stát stranou zájmu publika, odborné veřejnosti ani donátorů. Je dramaturgicky pestrý, organizačně přívětivý, a mimořádných počinů pln. K dalšímu posílení atmosféry i uměleckých sil by mu snad pomohla koncentrace do menšího počtu programově nabušenějších dní, větší spolupráce se studenty divadelních škol i využití plenérových prostor, a třeba i přizvání subjektů s oblasti divadla amatérského. Na léta další těším se, a velmi chci tímto poděkovat výkonné ředitelce zapsaného spolku Člověk na hranici Petře Slováček-Rypienové, a uměleckému šéfovi festivalu Januszi Legońovi za vstřícnost a přátelskou komunikaci, a báječné Mashe McDonald za vynikající a podnětné snídaňové rozhovory.

    Těšíne, zdar!


    Komentáře k článku: V Těšíně bez hranic (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,