V zajetí barev (No. 2)
Druhý den letošních Colours of Ostrava mne zastihl ve skvělé náladě, jíž nedokázaly zhatit následky úvodní noci v podobě decentního spánkového deficitu, horké počasí ani opětovné dopravní karamboly.
Jednou z hlavních hvězd druhého dne festivalu byl Sam Smith. Foto: archiv festivalu
Radostí mne bezprostředně po návratu do svěžích festivalových vod nakoplo freneticky vřelé přijetí inscenace Marta Letní scény Musea Kampa. Původně plenérový projekt v industriálním prostředí totálně narvaného Gongu nabyl podstatně sevřenější podoby, nicméně atmosféra představení měla blíž k nespoutanému rockovému mejdanu než formálně usedlé muzikálové show. Brutální ovace následující po každém songu otřásaly samotnými základy rozměrné stavby a neohroženě udaly rytmus i razanci celému dni.
Z bezpečného azylu tiskového centra jsem následně zamířil na Full Moon stage, kde na mne čekal první zásadní čtvrteční objev. Slovenská Drť je evidentně napájena tradičními undergroundovými i avantgardními atributy, nezdráhá se explicitních politických apelů ani teatrálních gest. Inspirující srdcerváč!
Jhen Yue Tang na Colours of Ostrava 2024. Foto: archiv festivalu
Spektakulární nářez tchajwanských divochů Jhen Yue Tang, kteří účelně mísí tradiční znaky autentické lidové hudby s rockem i metalem, zafungoval jako šoková terapie i energický doping, který si naplno užívali diváci všech věkových kategorií i žánrových preferencí.
Opojnou intoxikaci enormní dávkou spratkovského rapu na Full Moonu poskytla uvědomělá Arleta, doprovozená pestrou, artikulačně vynikající crew. Bezuzdně se bavící sehraná parta i přes časně večerní hodinu do mladého publika (nechyběly ani školou povinné děti) nekompromisně nasypala snůšku nadčasových témat, hypnotické flow i větší než malé množství nadhledu a vulgarit. Rozkoš!
Na Česká spořitelna stage pak s takřka neodolatelným vílovsko-jezinkovským šarmem sugestivně zaútočila britská kapela Bat for Lashes, neohroženě vedená Rudou Sonjou s pákistánskými kořeny Natashou Khan. Jímavá, elegantní i erotická lekce z ostrovního éterického popu.
Tankus the Henge na Colours of Ostrava 2024. Foto: archiv festivalu
Klukovsky rozpustilý protipól pak na Orlen stage přinesl výtečný set anglických hejsků Tankus the Henge, jenž zaujal svěží kombinací muzikantské spontaneity, strhujícího elánu a opulentní žánrové fúze poháněné dědictvím toho nejlepšího z rocku let šedesátých, sedmdesátých i devadesátých. Nebojí se ovšem ani četných jazzových i swingových úkroků! Tančírna i noční zašívárna ztracených duší v jednom exkluzivním balení. Publikum okouzlené i divoce hopsající!
Finále čtvrteční noci si pak s odzbrojující přirozeností podmanil Sam Smith, jehož niterně prožitá show atakovala široké spektrum smyslů, aniž by se zřekla účelné kombinace šantánové burlesky, glamrockové pompy i gospelu, a coby autonomní kolektivní dílo stírala obvyklé hranice mezi sólovým interpretem a jeho početnou družinou. Oslavována byla svoboda ve všech jejích podobách. Smith je důstojným, jevištně strhujícím pokračovatelem Eltona Johna, Boye George i Madonny. Colours bez přehánění světové i všeobjímající. Síla nesmírná!
Pokračování příště.
Komentáře k článku: V zajetí barev (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
