V zajetí barev (No. 3)
Barevný pátek, tedy start druhé půlky letošních Colours of Ostrava, jsem prostě nemohl otevřít jinak než s legendami.
Dentální rapsódie pražského souboru Ztracená existence je totiž klenotem, jenž je s námi již bezmála dvacet let, a na dosah tak už má i olbřímí donutilovské rekordy. Humorný vhled do ústní dutiny jedné sympatické mladé dívky, který rozpustile kombinuje odkaz legendárního francouzského seriálu Byl jednou jeden život (Il était une fois… la vie, Francie, 1987) s živelnou parafrází „kopulační“ scény z Allenova filmu Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) (Everything You Always Wanted to Know About Sex * But Were Afraid to Ask, USA 1972), totiž postupem let nestárne, ale zraje, podoben přitom kvalitnímu alkoholu. Původní juvenilní řachanda se tak stala živnou půdou pro bezmála charakterní herectví, jemuž vedle excelentně sehraného zubního chóru a přítomných dam, jež se představily v mnoha různorodých partech, sugestivně vládne zejména Vojtěch Bráník Dvořák coby rozkošně přepálený záporácký Kaz. Zábavná stomatologická revue navíc výborně zapadla do klubového prostředí NYC stage, jenž se snad na příští léta stane pevnou součástí festivalu. Parádní welcome drink nabušeného pátku!
Rozjetá Lenny FOTO COLOURS OF OSTRAVA
Hudební maraton třetího dne pak na Česká spořitelna stage svým živelným setem suverénně odbrzdila rozjetá Lenny, jejíž vystoupení nabídlo vynikající kapelu, korunovanou skvostnými dechy, emotivní, intonačně naprosto přesný zpěv a místy i nekompromisní rockový nátěr, bez obtíží srovnatelný s aktuální světovou konkurencí. Netajím se obdivem.
Na Orlen Drive stage pak svou pestrou kombinací elektroniky, balkánských rytmů, raggamuffinu a ska zaútočili kanadští úderníci Dumai Dunai, kteří i přes vůkol vládnoucí vedro přinutili davy fanoušků ke zběsilému rejdováku. Subtilnější tóny pak v paralelním setu na T-mobile stage rozezníval muzikantský i partnerský pár Emma Smetana & Jordan Haj. Spojením jejich hlasů vzniká charismatický, emocionálně pestrý pop, jemuž nechybí hudební rafinovanost, ani hluboké texty. Účinnost jinak výtečného koncertu decentně snižovaly jen některé rádoby komické předěly mezi písněmi, z nichž byla zřejmá nervozita z obří scény, i křečovitá snaha zaujmout i jinak než písněmi. To ale není potřeba, neb silný repertoár již milí drazí máte. Děkuji vám za něj!
Jordan Haj, Emma Smetana FOTO COLOURS OF OSTRAVA
Polské sourozenecké folk popové duo Kwiat Jabłoni, jež si coby speciálního hosta přizvalo Evu Farnou, oslnilo především hlasem Katarzyny Sienkiewicz, jež lahodnou nosovkou a způsobem přednesu v některých momentech silně připomíná Szidi Tobias.
Kwiat Jabloni FOTO COLOURS OF OSTRAVA
Nizozemští Son Mieux rozjeli taneční hitovou smršť, která ale trpěla lehkou předvídatelností i vzájemnou zaměnitelností jednotlivých čísel jejich playlistu. Nic víc, nic míň než velmi příjemná popová tancovačka. Do temných vod německého zvukového inženýrství mne pak zavedla hypnotická meditace slovutných Tangerine dream. Za zklamání dne naopak s klidným srdcem označím neduživou prezentaci francouzské kapely Mouvman Alé, jež působila rozklíženě a ke svým písním se chovala ledabyle, jako na neveřejné zkoušce. Škoda času.
Lenny Kravitz FOTO COLOURS OF OSTRAVA
Naštěstí už se rychle schylovalo k vrcholu páteční noci. Koncert Lennyho Kravitze, jímž svou denní nadílku uzavřela Česká spořitelna stage, byl v jistém smyslu přímým protipólem čtvrtečního vystoupení Sama Smithe. Americký veterán kromě bohatého světelného parku nepředváděl žádné zvláštní kabaretní triky, alfou a omegou svižně odsýpající dvouhodinovky byla excelentní hudba, napájená převážně z černých inspiračních zdrojů, opojně mísící to nejlepší z rocku, funku, soulu a rhythm and blues. Radostný večírek pro pokročilé milovníky hudby, jenž kalily jen dlouhé pauzy mezi písněmi!
Dokončení záhy.
Komentáře k článku: V zajetí barev (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
