V zajetých kolejích?
I v létě pokračovala ČT v zajetých kolejích, v dobrém i ve zlém. V záslužných dokumentech (francouzský nečernobílý Černobylský přírodopis, ČT 2, 26. 8., bych naordinoval povinně všem nadšencům jaderných zítřků), i v perfektně rozkrývaných tunelech na dotace (Reportéři ČT).
František Němec v televizním filmu Lucie Bělohradské Archiv
FOTO ARCHIV
Ale také, pominu-li reklamně vlezlý hlas Jiřího Ptáčníka s budovatelskými intonacemi 50. let, který prolezl snad už na všechny veřejnoprávní kanály televizní i rozhlasové, pokračovala i v létě neblahá tradice „servisu“ politikům (3. 8. ČT 1Události: moderátorka Savarová mluví o zvýšení platů poslanců, které nařídil Ústavní soud, Bohumil Sobotka ji opraví: zvýšení nenařídil Ústavní soud poslancům, ale soudcům, politici se připojili, jenže moderátorka jako naprogramovaná loutka vzápětí zas kolovrátkaří o zvýšení platů poslancům, které nařídil Ústavní soud, a odvede téma na slepou kolej špatné docházky poslanců do práce). V létě pokračoval i neblahý politický aktivismus, uváděný narcistní větou A o čem že se po dnešních Otázkách začne mluvit? Bezprecedentním výrokem moderátor přiznává, že to je on, kdo určuje politickou agendu (co nás asi čeká v tzv. volebních speciálech, jestliže se tu bude dělat výběr vyvolených dle dvou vyvolených agentur – proč právě těch, a ne řady jiných? Nemělo by k minimální věrohodnosti patřit statistické zprůměrňování všech dostupných dat?). Ale o tom všem jsem už psal. To, co k tomu Václav Moravec přidal 15. července, se však standardní porci demagogie vymyká. Řeč je o energetice, Moravec však připustí k debatě jen zástupce jedné ze stran sporu, zatímco o druhé – s výmluvným poukazem na prázdnou židli – uvede, že byla zvána (jak předseda, tak místopředsedové Zelených), ale nepřišla. Proto, že to ve studiu nikdo nemá šanci vyvrátit, mohou opět znít za přikyvování moderátora oblíbené mýty o vině zelených ministrů za fotovoltaický tunel (připomeňme znovu, že to byla socialistická poslankyně Šedivá, která ve sněmovně pozměňovacím návrhem umožnila voltaickým spekulantům – nejvíc jak jinak ČEZu – nehorázně vydělat; a že to byl naopak zelený ministr, kdo žádal vyšší zdanění, odpovídající strmě klesajícím nákladům na fotovoltaiku). Největší demagogií je však tyátr s prázdnou židlí a absencí oponentů: zjistil jsem z webu, že moderátor měsíc dopředu věděl o nepřítomnosti předsedy SZ Ondřeje Lišky, který byl v daném termínu mimo republiku, a přesto ho znovu teatrálně zval, stejně jako Přemysla Rabase, t. č. služebně v Africe. Nabídnutou účast vedoucího sekce energetiky SZ a poté i dalšího odborníka, v tématu u nás fundovaného jako nikdo jiný, Martina Bursíka, Moravec odmítl a trvá na partajním šéfovstvu. Chce politiky, o odborníky nestojí. Znovu dokázal, že jeho pořad je jen z veřejných peněz placeným (auto)servisem či pro zábavu inscenovaným boxerským ringem partajních bossů, a fundovanou debatu pouze tu a tam (většinou až ve druhé, méně sledované hodině) předstírá.
21. srpna večer uvedla ČT reprízu hraného snímku Archiv (scénář: Iva Tajovská a Miroslav Sovják, režie Lucie Bělohradská). Profesor filosofie (František Němec), za minulého režimu šikanovaný, se vypraví do archivu svazků bývalých spolupracovníků StB. Tuší sice, kdo ho udal, ale chce to mít černé na bílém. Až potud obligátní expozice, i s přijatelnou šablonou nepraktického, roztržitého profesora. Jenže profesor se dozví něco, co ho totálně „rozhodí“ – zároveň s očekávatelnými jmény dvou bývalých spolužáků se v archivu dozví o dávné nevěře své ženy (Emília Vášáryová) s jedním z udavačů. Jako by právě nepřekládal Aristotelovu Etiku Nikomachovu, která radí hledat střed mezi dvěma krajnostmi, z nichž jedna je dána přebytkem, druhá nedostatkem, chová se od té chvíle jako nepříčetný rapl: vyhledá ve starobinci bývalého udavače a svůdce, se starcem se rve jak malý kluk, křičí v ordinaci jeho dcery, že má tátu práskače, vlastní ženu vypudí z domu, vilu chce prodat a žít ve starobinci jako zlé svědomí udavačovo. To všechno se sice pohybuje na tenké hranici dramatické věrohodnosti (za touto hranicí je ovšem legrační představa tvůrců, že profesoři filosofie, kteří s bídou dnes dosáhnou na průměrný plat, si vydělají na sladký život v luxusních vilách – mohl bych na Kavčí hory zaslat někdy pro pobavení výplatní pásku), ale přesto považuji snímek za nadprůměrný. A to nejen kvůli Němcově fascinující studii zaslepené sveřeposti morálně rozhořčeného mstitele, postupně ztrácejícího naše sympatie, kterou komplementárně doplňuje naturalistická studie duševního i fyzického hnusu, jež v podání Oldřicha Vlacha paradoxně budí soucit: cenné je totiž to, že film znejišťuje naše stereotypy. A že tedy – jaksi po aristotelsku – neupadá ani do jedné z obou krajností, z nichž jedna radí nerýpat se radši v minulosti, a druhá zase není při své zaslepenosti schopna základního intelektuálního výkonu při posuzování historie, totiž rozlišování.
Komentáře k článku: V zajetých kolejích?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Přemysl Hnilička
Koneckonců, nejcennější na této (ve výše jmenovaných detailech problematické) inscenaci je to, že ukazuje zlo, které StB zasela do duší normálních, slušných lidí a také odporný hnus, který v estebácích zůstává. Problémem inscenace je, že implikuje názor „nehrabejte se v minulosti, zničí vám to život. Raděj žijte v blahé nevědomosti“.
10.09.2012 (10.47), , Trvalý odkaz komentáře,