Vaňkův návrat
Ferdinand Vaněk – Havlovo literární alter ego – ožil ve Studiu Švandova divadla během jednoho večera dvakrát. Coby představitel disentu a bojovník za čest a morálku v autorově aktovce ze sedmdesátých let Protest a jako rezignovaný, porevoluční důchodce v debutu Marka Hejduka Rest.
Robert Jašków a Tomáš Pavelka v první aktovce večera – Protest FOTO ALENA HRBKOVÁ
Režisér Daniel Hrbek s dramaturgyní Lucií Kolouchovou spojili v rámci jedné inscenace aktovky dvou autorů, které sice vznikly ve zcela odlišných společenských poměrech, nicméně mají mnohé společné. Jednu a týž výchozí situaci návštěvy, hlavní figury Vaňka a Staňka i téma ošidné názorové pevnosti a etických postojů. V prvním Protestu přichází protirežimní stíhaný spisovatel Vaněk k letitému kamarádovi, tolerovanému autorovi „šedé zóny“ Staňkovi, aby s ním vypil několik sklenek koňaku a „lidsky“ poklábosil. Vaněk, tak jak ho ztvárnil s minimem hereckých prostředků Robert Jašków, je spíš figura málomluvná, uzavřená do sebe s jistou dávkou noblesy, za to přítel Staněk v podání Tomáše Pavelky hýří vtipem a výřečností, aniž by ovšem sklouzával k lacinému pitvoření a showmanství, a že k tomu měl hned několik příležitostí. Rozprava obou mužů nutně vede k meritu věci – podpisové akci za nespravedlivě vězněného písničkáře. Staněk podlehne morálnímu apelu kolegy a přemýšlí zda podepsat či nikoli.
V pokračování po letech, jak by se také dala nazvat Hejdukova „vaňkovka“ Rest, přichází navštívit vykořeněného starého muže Vaňka, který nemá proti komu bojovat a proto nemůže psát, etablovaný konečně režimem doceněný Staněk. I Hejduk, jako před více než třiceti lety Havel, pracuje v textu s repetováním. Dokola se opakuje situace s nabízením slaných tyčinek, Vaňek se neustále odebírá k oknu, odkud se ozývá soustrastný zpěv ptáků. Šosácký Staněk přichází s nabídkou na post ředitele „Ústavu“, s nabídkou velkého Vaňkova návratu, kdyby ovšem nebylo apokalyptického epilogu demonstrovaného dvěma náměstky, kteří od teď hodlají řídit život svého ředitele. V Kozlovi a Tesařovi, úlisných a zprvu podezřele servilních existencích, které na hranici grotesky ztvárnili Jacob Erftemeijer a Tomáš Kořének, lze rozpoznat hodného a zlého policajta z vyslýchárny na Bartolomějské.
Herectví je neokázalé a jde především po smyslu slova. Situace rámuje až triviální řešení prostoru – stůl a dvě bíle potažená křesla jen změní po přestávce své stanoviště. Horizont tvoří ohromný kus bílého papíru srolovaný přesně jakoby vyčuhoval z psacího stroje. Na začátku a v předělu mezi aktovkami se na něm objevují scénické poznámky napsané strojovým fontem. Jednoduchost s níž Hrbek přistoupil k inscenování obou dramatických „drobniček“ dala zaznít tomu nejzásadnějšímu – slovu.
Studio Švandova divadla – Václav Havel: Protest a Marek Hejduk: Rest. Režie Daniel Hrbek, dramaturgie Lucie Kolouchová, výprava Jozef Hugo Čačko. Premiéra 25. dubna 2015.
Viz taky recenze Šárky Švábové.
Komentáře k článku: Vaňkův návrat
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
