Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky
Vánoční podoby Vratislava Brabence (No. 1)
Foto Viktor Kronbauer
Měl bych už ve svým věku sedět před vejminkem a vyprávět. Dětem třeba.
Milé děti, začal bych asi…
Neměl by se člověk v žádným věku jen tak chlubit vlastním ani cizím peřím. Od chlubení ke lži je jen krůček. Malej, nepatrnej.
A to, co je kolem, taky může bejt jen šalba! Ale to bychom se nedostali vůbec nikam.
Včera jsem seděl s paní kavárníkovou.
V náručí držela pejska a pak – Kdybych měla srst jako vona (myslela pejska), bylo by mi líp.
Dodal jsem – To by ses mohla vyspat i ve škarpě!
Zachmuřila se, ale navázali jsme na to. Jaký výhody a jaký ne to přináší, a jak jsme na tom.
Den nato jsem prospal dvacet hodin. Jako medvěd v týdle době, napadlo mě.
A proč ne. Proč nebejt v zimě medvěd. V brlohu. Se vším všudy.
Jedna italská antropoložka zkrachovala na tom, že chtěla doložit, vyložit a vysvětlit světu přerod člověka z medvěda.
Umí po dvou, žere všechno… a dál si to už nepamatuju – taky v mým už věku…
Vyhodili ji z univerzity, nikdo to nechtěl poslouchat.
Kdybych (zas to kdyby!) si článek a knížky schovával, věděl bych přesně, jak to napsala.
Ale sebralo mi to setsakramentsky!
Venku zima jak v morně, v brlohu nepořádek a o trochu tepleji.
Jako správnej medvěd bych se asi zahrabal někde v parku (Grébovka asi), poblíž zahradní restaurace, abych neprošvihnul, až zjara otevřou. Vůně guláše, piva a cigaret by mně určitě votevřela voči.
No, tvářil bych se jako že jdu kolem jen tak, a nevyhrabal se jako medvěd, votrávenej, vod hlíny z brlohu nebo jako mrtvola z hrobu vylezlá. To ne!
V Botiči bych se vykoupal a převlíknul do lidskýho, zasedl do sesle a dal si polívku, guláš a jarní pivo. Měl bych našetřenej důchod za tři, čtyři měsíce, a tak bych se choval jak baron. Časem by se našla i nějaká krasavice, probuzená taky medvědice. A pak. Pak by to šlo ráz na ráz. Medvědím způsobem. Láska jak trám a… na podzim šup do nory, každej extra.
Medvědice rodí sama v noře. Spěj zvlášť. Hladovej medvěd by bejbíčka zjara sežral!
Na jaře se tý matce medvědí vyhnu na sto honů. Co kdyby mě poznala.
A tak by se to pár sezón vopakovalo.
Jednoho jara bych už z brlohu nevylezl, protože bych zrovna pošel.
Asi bych vo tom nevěděl.
Vstup do tý díry by zarostl kapradím nebo kustovnicí, trnkou a hložím, možná šípkem?
To už je jedno.
Jen v tý zahradní restauraci by se říkalo: tady zjara sedával takovej, no takovej divnej, měl prachy a žral jak protrženej!
Tvářil se jak medvěd – nehnul brvou a nebylo poznat, co si myslí. Divnej panák. To nebyl poker face, to bylo něco jinačího.
– Hele Franto, nerouhej se, může přijít a budeš se pak divit. Ten by s tebou zatočil!
No, a já už nepřijdu.
Tak, a to je celý, milý děti.
Komentáře k článku: Vánoční podoby Vratislava Brabence (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
