Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky
Vánoční podoby Vratislava Brabence (No. 3)
Dobrá nahrávka, a teď co?
Kdysi, nedávno asi, řekla si parta N. Y. zvrhlíků vejtvarnýho zaměření, že všechny symphónie jsou stejný. To mě zaujalo. Chytlo.
Zvířata, baráky a kdovíco, i skladby jsou stejný. Náboženství, lidi… všechno.
Nepamatuju si otce s knihou.
Matka četla. Občas, když otec jen kouřil, podala mu, Jožkovi, knihu, aby…
Podíval se na konec a řekl – To sem čekal, to číst nemusím.
Asi z toho něco zůstalo. Ve mně, zřejmě, jaksi, viditelně.
Otcova zklamání životní už asi nedoženu.
Všechno je stejný. I jabloně, bodláky, brouci, holky. Celej svět, život, konec. Zamíchej i hrací karty… a stačí trochu počítat a bude to… a je to!
Von je snad šaman či co.
Dávám to do placu… k zamyšlení nebo jako nahrávku, centr, pas k…
A říkat, tvrdit, že ty broky, co z vás vylítly, trefily všechny křepelky? Pár jich ulítlo. Broků i těch…
Ach jo.
Vánoční koleda.
Komentáře k článku: Vánoční podoby Vratislava Brabence (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)