Varietní excentrik ve dvou světových válkách
Varietní umělec Emil Glaas (1887–1967) brázdil varietní scény od Norska přes Švédsko až po Francii, Německo a Itálii už před rokem 1914. Za první republiky byla jeho doménou střední a severovýchodní Evropa včetně tehdy samostatného Pobaltí. Zatím se to nepodařilo doložit, ale vystupoval také v Egyptě, a dokonce až v Austrálii. A pracoval i po druhé světové válce do šedesátých let. Jedenáct let dílem shody okolností, dílem vlasteneckého postoje prožil ve vojenských táborech a na bojištích obou světových válek.
Emil Glaas jako hudební excentrik v brněnském varieté Rozmarýn, nedatováno (kolem 1965) autor neznámý, doplněno textem Antonína Hančla Národní muzeum, H6p−13/2004, lokace 17B1
V první světové válce ho čtyři roky internovala ruská armáda, pak byl na straně „bílých“ ve vojsku generála Kornilova a za druhé světové války u 311. perutě britského královského letectva. Sem vedla jeho válečná cesta (spolu s dalšími) z Jugoslávie přes Turecko do Libanonu, odtud do francouzského Adge, kde konečně nastoupil do našeho zahraničního vojska jako písař a hudebník. Absolvoval kurz a získal kvalifikaci zdravotníka. Od roku 1940 byl v legendárním anglickém výcvikovém středisku v Cholmondeley a poté pracoval v pozemním personálu letiště.
Emil Glaas nepatřil k zářivým hvězdám, na které se chodilo, byl to však elegantní a vtipný hudební eskamotér, který publikum bavil překvapivými zvuky, jaké by od obrýleného elegána v kostýmu filharmonika nikdo nečekal. Jako hudební excentrik napodoboval hru hudebních nástrojů či zvuky, které slyšíme kolem sebe. S užitím břichomluveckých praktik imitoval dětský pláč v různých tóninách, hrál paličkami, ale i dlaněmi na otevřená ústa, na napnuté tváře, využíval technik instrumentálních hráčů, ale bez nástrojů. V dokonalém kostýmu bez přehnané mimiky také předváděl své exkluzivní – a jak si myslel – světové číslo: xylofonovými paličkami hrál na korkový špunt v ústech.
Jeho hlavní číslo zachycuje i snímek z programu jednoho ze dvou největších československých varieté – z Brněnského mezinárodního varieté Rozmarýn v polovině šedesátých let. Pro úplnost uvádím, že o Glaasovi pojednávají dvě publikace: Vzpomínky varietního umělce podepsané Bohumilem Sojkou, které se věnují Glassovu mládí ve varieté a na ruské frontě, a nevydané Vzpomínky artisty, jejichž autorem je bývalý vedoucí divadelního oddělení Národního muzea Jaroslav Švehla (1901–1990).
Dodejme ještě informace vysvětlující zvláštní podobu publikovaného snímku. Fotografie v divadelní sbírce Národního muzea jsou zpravidla uloženy v krabicích v pergamenových obálkách (pošetkách) označených signaturou. V jiných celcích, například ve Fondu Městského divadla Královských Vinohrad (do roku 1942), jsou fotografie nalepeny na kancelářském papíře, který se časem znehodnotil, zežloutl, popsaný je trvanlivým archivním inkoustem. Z pozůstalostí některých umělců (Otýlie Sklenářové-Malé, Adély Volfové či kabaretiéra Josefa Waltnera a dalších) pocházejí alba, v nichž jsou fotografie umístěny – někdy nalepeny – za připravenými okénky, jindy jsou nalepeny klovatinou na pevný papír. Zajímavé, byť z hlediska uchování fotografií ne zcela optimální, jsou „sběratelské listy“. Sběratel, v našem případě brněnský novinář Antonín Hančl, nalepoval varietní fotografie na čtvrtku a doplňoval je vlastními údaji o umělci. Velmi cenné informace však, stejně jako při popisech jiných fotografií, musí kurátor při zpracování fondu ověřovat a verifikovat.
Komentáře k článku: Varietní excentrik ve dvou světových válkách
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
