Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Varšavská setkávání 2016 (No. 3)
Lehce pochmurné a větrné počasí provází začátek nového pracovního týdne, avšak příznivci divadla ani za těchto okolností nevymění červená křesílka či méně pohodlné polštářky na schodech za vyhřáté sofa a televizi. Až k prasknutí obsazené hlediště scény Tadeusza Łomnickego varšavského Dramatického divadla očekávalo představení Čechovova Platonov v podání Starého divadla v Krakově.
FOTO M. HUECKEL
Po několika desítkách minut ovšem polovina hlediště začala mlčky litovat, že nechala ujet své taxíky. Na jevišti zobrazený byt s postarším nábytkem, jenž se konkrétními kusy odlišných dob k sobě podivně nehodil, uvěznil všechny herce, kteří střídali svá místa hraní z křesla na židli, z židle na postel, z postele ke sporáku, od sporáku ze dveří a mnoho kombinací předešlého. Čechovův text zapadl mezi tři stěny a herci ležérně mumlající dialogy nemohly dolehnout snad ani do třetí řady. Za vtipnou inovaci se dalo považovat snad jen ztvárnění mužských rolí ženami a ženské role muži. Jediné, co nás na tuto skutečnost však upozornilo, byla oslovení jednotlivých postav, nikoli kostým či líčení. Herečky hrající muže vypadaly žensky a herci ztvárňující ženké postavy mužsky. Jen postava v sukni se najednou jmenovala Sergej a Sofie si lehce pročesala prořídlé vlasy s kouty a navlékla si sako. Trvalo značnou dobu, než se divák zorientoval. Avšak následně vám došlo, že to byla jediná aktivita, která udržovala diváckou pozornost. Jakmile se postavy „usadily“ ve svých pozicích, každá na jiným kusu nábytku, plynul už jen monotónní text. V mnoha případech utichal… zpomaloval… mizel…
FOTO M. HUECKEL
Čechovovy hry stojí na textu, na dlouhých konverzacích, na dialozích a monolozích. Samozřejmě můžeme polemizovat, zda je interpretovat jako komedie, či nikoli, jak diváku podat dlouhé textové pasáže, zda krátit a škrtat, nebo nechat být. Režie Platonova se ujal přední ruský režisér Konstantin Bogolomov. V České republice se nestává, že by texty ruského velikána režíroval jeho krajan, tak nedokážu rozpoznat, zda takto vidí Rusové Čechova a považují tento přístup za ideální, či zda šlo o samolibost režiséra. Odosobněné postavy distančně přeříkávající text v jedné poloze mezi třemi stěnami…
FOTO M. HUECKEL
Pokud se něco v druhé půli změnilo, už o tom bohužel neporeferuji. Odešla jsem neslušně o pauze. Podle vyprázdněné šatny a přijíždějících taxíků soudím, že jsem nebyla jediná.
///
Předchozí díly na i-DN:
Varšavská setkávání 2016 (No. 1)
Varšavská setkávání 2016 (No. 2)
Komentáře k článku: Varšavská setkávání 2016 (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
