Varyš píše Adéle Kajn a naopak

Varyš píše Adéle Kajn

Milá Adélo,

z nějakého důvodu se obklopuji lidmi daleko kritičtějšími, než jsem já sám, takže si nakonec připadám spíš jako změkčilý píárista než jako kritik, pokud někoho z přátel s sebou vezmu do divadla. Ironické je, že kritiky obecně a mé zvláště nějak všichni pokládají za příliš přísné. Existuje v divadlech nepsaný dojem, že „divák“ je laskavý člověk, který přijde ze zájmu a „má rád divadlo“, zatímco „kritik“ je zapšklý skřet, který jen šíří zlo. Z mé – jistě omezené – zkušenosti je ale patrné, že diváci jsou mnohdy asi dvacetkrát nemilosrdnější než kritici…

KAJN píše Varyšovi

Milej Vojtěchu,

s dovolením budu psát o něčem jiném. Se zájmem jsem si na webu přečetla ominózní debatu o debatě o Divadelních novinách a upřímně si myslím, že nemůžeš současně sedět na dvou židlích, nemluvě o situaci, kdy se snažíš sedět na židli, kterou podřezáváš. Pokud ji podřezáváš. Možná by ses měl rozhodnout, nakolik je pro tebe únosné dál do DN psát – netvrdím, že člověk musí být vždycky slepě loajální vůči médiu, do něhož přispívá, zvláště když ani není jeho interním redaktorem. Netvrdím, že si situace kolem DN nežádá vymezení jasných postojů. Tak nějak ale tuším, že jsi překročil point of no return a je na čase se rozhodnout…

Celé znění dopisů najdete v oddíle blog DN