Varyš píše Adéle Kajn (No. 3)
Milá Adélo,
tak máme po té slavné premiéře Roberta Wilsona v Národním. Spolu s Historickým monologem v Kolowratu asi jediná inscenace, za níž se činohra ND – a sní i my, protože my jsme ten národ, jenž Národní divadlo reprezentuje – nemusí stydět. A samozřejmě se zas vyrojilo mnoho výkřiků, jak je to či ono špatně. Protože, pozor: Wilson stojí příliš mnoho peněz! A protože Čapka trhá na cucky! A protože dělá navíc to samé už pětadvacet let!
Inu… někdo si vytvoří jedinečný styl a pak ho prostě používá. Já myslím, že je to stále fascinující, krásné a zábavné. Jsou samozřejmě tvůrci, kteří si nikdy žádnou poetiku nevytvořili. Ale nemyslím si, že je to lepší než uplatňovat tutéž metodu. Copak Thomas Bernhard nepsal v podstatě pořád jednu knihu? Běžný divák navíc jiné Wilsonovy inscenace nezná nebo znát nemusí. Pro něj je velmi osvěžující potkat se s Donutilem, Postráneckým a Čapkem v úplně jiné rovině.
Karel Čapek je mimochodem spíš žurnalista, který uměl napsat solidní sloupek nebo fejeton (dodnes si v nich rád čtu), ale v žádném případě nedokázal napsat román nebo divadelní hru – o Věci Makropulos sám ostatně neměl valné mínění a Janáčka od jejího zhudebňování zrazoval. Je tedy otázka, jestli wilsonovská metoda není spíše vzkříšením Čapka, jestli naopak spíš Wilsona není pro Čapka škoda. Ale je to těžké, když tytéž recenzentky, co vychvalují obskurní Dočekalovu inscenaci Jelinekové Nory, napadají Wilsona, když – po proběhnuvším německém festivalu – vychvalují Ameriku nebo Rechnitz a nedoceňují Zlatý kořenáč a především Lulu. Pak tady někomu něco vykládej o formě.
Tvůj Vojtěch
P.S. Režisérka Anna Petrželková mi vyčetla, že předchozí dopisování s Evou Kyselovou byl veřejný flirt, čemuž museli nebozí čtenáři DN přihlížet.
Komentáře k článku: Varyš píše Adéle Kajn (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
