Varyš píše Bernátkovi (No. 3)
Milej Martine,
Měl jsme na mysli spíš to, že rozumím jakémusi muzeálně-reprezentativnímu poslání Národního divadla, přinejmenším toho v Praze (u dvou dalších městských divadel v Brně a Ostravě mi název Národní přijde lehce sporný – ale je zas pěkný, to je pravda). U pražského ND mě poněkud rozčiluje, že svou muzeálnost , která je v jistém základu logická, rozšiřuje a roztahuje. To opravdu musí mít čtyři soubory a čtyři budovy? Opravdu musí okupovat skvělou budovu Nové scény, místo aby se v ní dělo divadlo? Opravdu se na jevištích Stavovského a Národního divadla musí střídat opera s činohrou a baletem? Proč to nerozdělit?
Vícesouborová divadla jsou věcí minulosti. Chápu, že má velké divadlo třeba dvě scény, ale čtyři? Problém je i v tom, že další velkou pražskou divadelní scénu, Vinohrady, okupuje ultrakonzervativní divácká skupina, taková Liga polských rodin nebo Právo a spravedlnost českého divadla. MDP s dvěma scénami uprostřed města patří mainstreamu… Pro ne nutně experimentální, ale aspoň v jistém smyslu exkluzivní divadlo zbývají scény na okrajích města, malé prostory nebo původně zcela nedivadelní sály. Nemám rád to generační vymezování, ani šikování umělců do řad, ale možná by stálo za to u Nové scény a Vinohrad pořádat denně demonstrace s heslem Dejte nám divadlo!.
Obskurní molochoidní situace se týká i opery. Opera ND se schovává pod společnou značkou a nemá ani vlastní budovu, Státní opera Praha se soustředí na komerční repertoár a bojuje s umístěním u magistrály i nedostatkem financí. Praha tak nemá místo dvou operních domů ani jeden. Jestlipak by se našel operní intendant, co by byl schopen rezignovat na Verdiho, Pucciniho a Mozarta a uvádět jenom tvorbu posledních řekněme padesáti let?
Tvůj Vojtěch
Komentáře k článku: Varyš píše Bernátkovi (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
