Varyš píše Klarinovi (No.1)
Milej Klarine,
tak Ti mám někdy pocit, že čeští kritici slintají jako Pavlovovi psi. Dá jim vždycky těžkou práci pochopit, že určité divadlo za něco stojí, a když se tam naučí chodit, tak už na ně nedají dopustit a chrlí jen nadšení. Typickým příkladem z pražských luhů a hájů je Dlouhá a Komedie.
V souvislosti s výročními bilancemi se znovu vynořila silně nadnesená chvála na Burešové Lékaře své cti v Dlouhé, který je sice vcelku slušnou inscenací, ale strhující nebo pozoruhodnou ani náhodou. Ač mám mimořádně rád Helenu Dvořákovou a třeba taky Miroslava Hanuše, od nich i od Hany Burešové bych po bohatých zkušenostech s jejich prací čekal mnohem víc: zvláště u tak skvělého autora, jako je Calderón. Ale v dnešní honbě za současnou hrou můžeme být rádi, že aspoň toho Calderóna někde a nějak dávají! Ani do Komedie na toho Weissensteina určitě nechoď, zejména pokud jsi jako já bývalý fanoušek Komedie, druhdy nadšený z Kvartetu, Parsifala, Vyšetřování pokračuje nebo Olivera Twista, a později zklamávaný všemi těmi Procesy a českými sezónami, kdy se kupodivu původní metody neprohlubují, ale znicotňují. Na Weissensteina všichni píší hysterické pajány, přičemž jde o naprosto nicotnou historku bez myšlenky i vtipu, jíž divadelnost dodává maximálně to zelené světlo. Ale někteří se smějí aspoň těm velkým hlavám. Jedna sympatická dívka mi tuhle na mé nadávání na Komedii řekla, že je pořád o 400% lepší než jakékoli jiné divadlo v Praze. Je pravda, že v Praze není na co chodit, ale já tam řadím i tu Komedii.
Tvůj Vojtěch
Komentáře k článku: Varyš píše Klarinovi (No.1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
