Varyš píše KlariNovi (No. 4)
Milej Klarine,
z prvních dojmů z inspekční cesty po Městských divadlech pražských skutečně vysvítá, že jsem žil v předsudku. Zážitky z potužilovsko-schejbalovské éry, kdy každé představení nevyhnutelně způsobovalo nauzeu, zůstaly zaryty příliš hluboko pod kůží a dnes se při každém spatření vrcholně nevkusné grafické prezentace současných MDP otevírají jako staré krvavé rány. Pravda je, že po nahlédnutí pod obal se ukazuje, že navzdory stínům minulosti, jež s sebou vláčí (Lze v budovách, ve kterých hrál Vlasta Burian nebo Jan Werich, hrát ještě dobré divadlo? Není zlo příliš hluboko ve zdech, pórech, lidech a ovzduší?), naděje ještě nezemřela. Temně rudý sál Rokoka jako by vyzýval k dekadentnímu rozkošnictví, k nějaké pořádně otřásající zábavě. Na to zjevně umělecké vedení MDP zatím nemá odvahu. Ale první z večerů, které jsem zde v této sezóně strávil, konkrétně se Superčlověkem, jsem byl nadmíru příjemně překvapen. Minimum moralizování, žádná laciná parodie a místy velmi inspirativní nápady. Ke skutečné drásavosti to má ještě daleko, polovičatá práce s nahotou nebo se společenskými stereotypy je spíš výchozím bodem k budoucí příznivé trase, ale třeba prvotřídní technická úroveň nebo některé nejednoznačné postavy (hlavně moderátor Vasila Fridricha) budí obdiv. Jedním z prokletí podobných, ale i oblastních divadel je samozřejmě instituce předplatného. Předplatné je zcela neslýchaná perverzita, která degraduje umění na pouhou spotřební komoditu (každé pondělí koupit mléko, každého třetího zaplatit složenky a čtyřikrát za sezónu zajít do pokaždé té samé lóže svého divadla) a účinně brání jakýmkoli změnám ve směřování divadla. Kolik už bylo uměleckých šéfů a ředitelů odvoláno kvůli dvouprocentnímu odlivu předplatitelů!
Tvůj Vojtěch
Komentáře k článku: Varyš píše KlariNovi (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
