Varyš píše Kyselovej (No. 2)
Milá Evo,
zaujala mě slova šéfredaktora Jana Koláře v editorialu k poslednímu číslu o „zvlčilé mládeži, která se nás štítí, protože pro ni jsou tištěné Divadelky vousatý svět“. Ano, ale vousatý svět přeci nejsou kvůli tomu, že jsou tištěné. Což tak trochu souvisí s tím, že ses mi svěřila, že píšeš pozitivní (!) dizertačku o šedesátých letech. Mohl jsem si hlavu ukroutit. Ty, s tak intelektuálně břitkým pohledem, s kritickým odstupem, s nadhledem a cynickým humorem, a přesto všechno marné – stejně jsi tomu šalebnému kouzlu o údajné zlaté éře podlehla?! Řečeno s Pitigrillim, moralismus u starých se dá pochopit, protože kornatění cév vede ke všemu, ale mladí?
Samozřejmě, to divadlo jsme nezažili, takže těžko soudit.Dle přeceňované kinematografie a literatury té doby bych si ovšem nevsadil poslední šilink. Úplně nejhorší je hudba: myslím, že si nedovedu představit nic horšího než písničky Suchého a Šlitra (dokonce i Beatles jsou v některých momentech nesnesitelní o něco méně). Ale s tím filmem a literaturou je to nejinak: u nás při setrvalé mizérii československé „tvorby“ těžko soudit, ale příklad západní Evropy, severní i jižní Ameriky nebo Skandinávie, Polska a Balkánu dokazuje, že teprve sedmdesátá, osmdesátá a devadesátá léta přinášejí opravdové klenoty. Koneckonců i Smoljak a Svěrák se ze svého studentského cimrmanovského humoru dokázali vykoupit až v sedmdesátých a osmdesátých letech díky opravdu znamenitým kouskům typu Kulový blesk.
Tvůj Vojtěch
Komentáře k článku: Varyš píše Kyselovej (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
