Varyš píše Kyselovej (No. 4)
Milá Evo,
občas se zasním nad pohledem do repertoáru oblastních divadel. Představuji si, jak někde mají sice program složený ze samých Shakespearů v Hollywoodu, Lakomců, Brouků v hlavě, Žádný sex, jsme přeci Britové a Dámy, na kafíčko – ovšem důsledně v radikálních interpretacích a avantgardních režiích. Ostatně mám pocit, že tato dramatická literatura naše odvážnější režiséry zcela míjí – všichni si chtějí své stylizace a blasfémie vyzkoušet hlavně na vážné klasice. Ale Mikuláškův Ideální manžel, Nebeského Dámský krejčí, Morávkův Brouk v hlavě, Impresário ze Smyrny v režii Eduarda Kudláče atd.?
Jen o pár stránek dřív než my dva rozdává ze svého slovního pokladu spisovatelka Petra Hůlová. Neberu jí, že kdysi byla mladou nadějnou autorkou české prózy, ale je nezbytné se pravidelně setkávat s jejími, udivujícím způsobem nepoučenými postřehy o divadle, zejména Komedie?
Vracím se na konci k počátku, protože jsme si na to neodpověděli: nakolik pohlaví, rod, gender nebo třeba sexuální orientace ovlivňují či se promítají do kritikova psaní? Trapně, přesto nevyhýbavě bych odpověděl zobecňujícím: Asi jak u kterého? Podobným výzkumům se často smějeme, koneckonců nemálokdy stojí na vodě, přesto by myslím stálo za to, aby se někdo – nějaký pečlivý intelektuál, ne někdo já – věnoval kritice kritiky – ne ve smyslu, co je špatně ve vztahu k divadlu, ale jaké motivace a osobní postoje lze za psaním toho či onoho autora nebo autorky nalézt.
Do videnia,
Vojtěch
P.S. Z našeho dopisování se paralelně a jen trochu paradoxně stává i polemika s Editorialy šéfredaktora Jana Koláře. Dovolím si tedy poznamenat, že vousatost samozřejmě nesouvisí s čísly, resp. můj odpor k šedesátým letům není vystavěn na tom, že to bylo dávno a některé éry – mnohem dávnější, třeba jako devadesátá léta století devatenáctého nebo dvacátá dvacátého – mám samozřejmě mnohem raději. A i v těch šedesátých letech byli autoři, na které lze dodnes s potěšením a dojetím zamlženým okem vzpomenout – namátkou ten Kolářem i Hůlovou zmíněný Peter Handke. (A mimochodem, staří taky není žádná hodnota. On ten starý blbec možná jako mladej ještě bejval chytrej).
Komentáře k článku: Varyš píše Kyselovej (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Martin J. Švejda
Ad Petra Hůlová: domnívám se přesně naopak, že její příspěvky – jak co do jazyka, tak co do schopnosti poučeně sdělit svůj názor na zhlédnuté představení, resp. přesvědčivě artikulovat své představy o divadle – jsou zatím nejlepšími pracemi rubriky „Inspirace divadlem“ – byť si tedy jistě o této rubrice můžeme myslet své (na jednu stranu: číst názory laiků, jejichž jedinou výbavou je jistý literární talent, skutečně někdy není příliš záživné; na druhou stranu: chápu strategii redakce učinit čtení DN pro „řadové“ čtenáře atraktivnější, nabídnout jim neobvyklý úhel pohledu na divadelní dění).
18.10.2010 (9.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
myslím,že to s těmi řadovými čtenáři je klam. DN nezajímají ani všechny od divadla,
natož někoho mimo.
a ty Hůlové sloupky jsou zoufalství.
18.10.2010 (10.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Vojtěchu, oni vědí koho zajímají a koho ne, a proto se tak snaží přiblížit se širší veřejnosti. S Varyšem to u širší veřejnosti nevyhrajou, tak zkoušejí Hůlovou, no.
18.10.2010 (13.51), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
ale kdyby chtěli uspět u širší veřejnosti, dělali by ty noviny asi trochu jinak, ne?
nehledě na to, že Hůlová už prá let nikoho nezajímá (pročež píše do DN)
18.10.2010 (14.01), , Trvalý odkaz komentáře,
Martina Pavlunová
Souhlas, Vojtěchu, naprostý souhlas.
18.10.2010 (15.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Milý pane Varyši,
k Vašim výkřikům: „odporný Seifert, o předchozích laureátech ceny nemluvě“ či “ /Petra Hůlová/ kdysi byla mladou nadějnou autorkou české prózy“ a „už pár let nikoho nezajímá“ by asi bylo nejrozumnější napsat NO COMMENT či – možná ještě lépe – jednoduše mlčet… Každý ať si píše jak chce, že. Ale pletete si žánry. Tento Váš nemá s žánrem kritiky nic společného.
18.10.2010 (15.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
však taky, pane Švejdo, ani jeden z citátů není citován z recenze nebo kritky, ale zcela odlišných žánrů, blogů, sloupků, polemik…
a k tomu, že Hůlová kdysi byla nadějnou autorkou prózy skutečně není co dodat, to je holá pravda.
ostatně, třeba ty Bryczovy fejetony ve stejné rubrice jsou o dva řády lepší. vtipné, laskavé, svižné, s nadhledem..
18.10.2010 (15.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Tak nevím, přijde mi že se tentokrát přete o to, kolik andělů se vejde na špičku vašich nosů. DN se snaží zachycovat divadlo v širokém kulturním kontextu ve víře a přesvědčení, že to má kulturní i divadelní smysl, že je to cenné a jedinečné a že tak vyvolávají zájem kulturní i divadelní veřejnosti, odborné i laické, jež má k divadlu a literatuře blízko. Proto Hůlová, Brycz, předtím Irena Dousková, Irena Obermannová, Miloš Urban, Alexandra Berková, na jiných stranách Vaculík, Rychlík, Jirous, před časem Lasica, Stránský, kdysi třeba Jaroslav Rudiš. Jinde zas Uhde, Císař… Jsou to cenné texty, které by jinak nevznikly, nahlížejí na kulturní/divadelní svět/dění kolem nás z osobitého pohledu výrazných kulturních osobností a otevírají tak uvažování o divadle/kultuře/historii z jiné než čistě odbornické/divadelnické strany. Které jiné periodikum to tak důsledně dělá? Divadlo je vřazováno do širšího proudu kulturního (literatura, film, TV, rozhlas, výtvarné umění, hudba) dění u nás. Přít se o to, který z autorů či textů je více a který méně kvalitní, je víceméně osobní estetická rovina. Všechny vyjmenované autorské osobnosti jsou či byly respektované kulturní veličiny různých generací a – za sebe – jsem moc rád, že se nám je podařilo/daří do DN autorsky zapojovat.
19.10.2010 (2.18), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
to je hezkej text do žádosti o grant, Vladimíre, ale nikam jinam.
19.10.2010 (10.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Tentokrát s panem Varyšem souhlasím, To jsou, milý Vladimíre, pouhá východiska, pouhé úmysly DN. Ale o tom, co skutečně ony texty nabízejí, to nikterak nevypovídá.
19.10.2010 (11.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Šlo mi o jediné – dát diskusi pevnější základ, z jakého vést přesněji formulované výhrady vůči daným autorům a jejich textům. Šlo mi o to, formulovat z pozice redakce důvody, proč jsme je vyzvali psát do DN. Zdálo se mi, že diskutující poněkud tápou.
20.10.2010 (3.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Asi poněkud tápu, ale myšlenka či „východisko“ zařazovat divadlo do širšího kontextu a objednávat u výrazných osobností texty, které by jinak nevznikly (teď mám konkrétně na mysli Uhdeho a Císaře, s nimi snad nenarazím), mi připadá dostatečně nosná. Pro divadelní vědce máme Divadelní revue, pro odbornou veřejnost, která nepřelouská DR, máme SAD, který je přeci jen životaschopnější. DN se mohou vyhranit jako přesahové periodikum. Otázka je, kam až s tou přesahovostí zajít. Odbočím do jiného oboru: dlouhá letá se jeden nadšenec pokoušel uplatnit na trhu s odborným periodikem Propsy, ale teprve když se periodikum změnilo ve společenský časopis Moje psychologie, tak byl úspěch zaručen.
20.10.2010 (11.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
jenomže širší zákad by to mělo, i kdyby místo Hůlové psal Viewegh, místo vaculíka s Rychlíkem Kohout s Brdečkovou, místo Uhde Štědroň st. a místo Císaře Vostrý. celebrita nezaručuje dobrý text.
20.10.2010 (11.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jistě, Vojto,
dokonce jsi trefil některá jména, o kterých jsme uvažovali nebo uvažujeme. Ale třeba takový Viewegh, Šabach, Kohout – ať si o nich myslíme cokoli – jsou jen chiméra. Jsou natolik vytížení, že z nich text (při současné finanční situaci) nedostaneš. Ani z Rejžka či Jiřího Černého, které bych tam třeba rád viděl jako pravidelné autory já. Se současnými jsme (nebo aspoň já) ale spokojeni, dopisy Vaculík-Rychlík jsou podle mne excelentní, byť se i oni dva jistě za čas zase coby autoři promění. I to je jeden z principů těchto rubrik. Mně se třeba nejvíc líbil v té „literárně přesahové“ (Inspirace divadlem) Miloš Urban, ale psal dva či tři roky, a to nám přišlo dostatečné.
20.10.2010 (12.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
záměrně jsem vybíral ty autory, kteří mě samozřejmě vůbec nezajímají.
poukázal jsem jen na to, že dojem „kulturního rozkoročení“ jde vyvolávat s leckým a nemusí za tím být ani kvalitní texty, ani promyšlený výběr.
21.10.2010 (9.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Obecně vzato, máš pravdu. Ale co s tím?
Konkrétní časopis pracuje s konkrétními autory, kteří mu dodávají konkrétní texty v konkrétním čase. Ani jakkoli vzniklý výběr nezaručuje skvělý výsledek. A navíc hodnocení autorů i jejich textů – i od odborné veřejnosti – bývá velmi rozdílné, jak o tom ostatně svědčí Tvá minipolemika s Martinem Švejdou.
22.10.2010 (1.20), , Trvalý odkaz komentáře,