Varyšovo vykostění Nultého Bodu (No.3)
Z nějakého důvodu jsem dosud byl v zápiscích o Bodě velmi laskavý, abych tak řekl, milý. Je na čase s tím skončit, a být opět tradičně arogantní, být tím, čím jsem, tedy, citujme „morálním ztroskotancem a furiantským komediantem, co si hraje na velkopanského vepře divadelní kritiky“.
Na Nultém Bodě vystoupila Juschka Weigel, německá multiumělkyně. Debata na téma „zobrazuje se kosmos“ s tajemným starším divákem mi poněkud vybělila mozek, budu tedy pouze primitivní: nalajnované hřiště-labyrint, ve středu s antukou. Za zvuků znepokojivé hudby se Juschka Weigel svíjí, ošívá, drbe, znervózňuje se. Po změně hudby v líbeznou, rytmickou a notoricky známou se v antuce pěkně vyválí a postupně svlékne. Časem najde nové oblečení a věc může pokračovat na novo. Hubené, bílé, kostnaté, v jistém smyslu vlastně nehezké ženské tělo. Pohrávání si s tématem nervozity, s ústřední židlí, symbolika tenisového bludiště: to jsou všechno osvěžující fenomény. Na vlně asociací, jež vyvolávají, se může nechat každý nést tam, kam chce. Nebo kam se nechá.
Mělo to nemalou energii a podmanivost, většina diváků odcházela nadšená. I mě to bavilo. Jmenovalo se to Frequency I, mimochodem.
U Nultého bodu, jakož u Spitfire obecně, mám už několik let takový zvláštní pocit: jejich produkce totiž – soudě i dle návštěvníků – nejsou alternativou v tom undergroundovém, podvratném smyslu slova , ale spíše v takovém estétském, intelektuálním a vlastně honosném diskursu, což by (do budoucna) mělo přitahovat snoby.
Prý by se vykostění lépe hodilo k festivalu Mrtvá ryba. El Presidente mě seznámil s Ninou Vangeli. Přišel i Václav Bartoš.
Komentáře k článku: Varyšovo vykostění Nultého Bodu (No.3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
