Varyšovo vykostění Nultého Bodu (No. 7)
Poslední večer se odehrává na lodi bratří Formanů. Opět si náhodou sednu vedle Radima Vizváryho, s nímž jsme během festivalu nějakou shodou okolností seděli vždycky vedle sebe. Napadá mě, zda ta loď není jen takový laciný trik, pouhá atrakce. Zvláště když se hraje uvnitř. Jaký je rozdíl mezi turisty lákající restaurací nebo jazzovým klubem na vodě a divadelní trupou lákající tamtéž?
Večer patřil mladé krvi. Krátká vystoupení mladistvých umělců, respektive to by bylo, mladiství umělci! Tady jsme ovšem viděli ještě mladé, ale rozhodně už ne mladistvé. Největší ohlas měl mim Elias Liermann. Byl nepochybně zdatný, byť já si tak trochu myslím, že klasická pantomima je už mrtvá. Více mě nadchla jeho krajanka Natalie Riedelsheimer s vynikající tematizací těla a skvělou prací obličeje. A taky igelitovým pytlem a žvýkačkou. Oba reprezentovali Německo, konkrétně berlínskou Die Etage, kde Radim Vizváry a Miřenka Čechová působili jako učitelé. Naopak české produkce Jany Černé a Jindřišky Křivánkové vyznívaly spíše banálně. Večerem provázela s jistým vtipem a elegancí dvojice Robert Janč a Roman Horák, v druhé půli byl promítnut špičkový film Tresspasser, který jsem chválil v jednom z předchozích zápisků.
Umělecký ředitel Petr Boháč se tvářil nevesele, pročež bych ho nechtěl dál dráždit. Z letošního i předchozích Nultých bodů mám vesměs pocit, že to nejlepší předvedou pořadatelské soubory, tedy Spitfire a Tantehorse. Je to záměr proti konkurenci, náhoda, nebo špatná dramaturgie zahraničních představení? Můj problém je v tom, že se v této oblasti příliš neorientuji, a tak zatímco při kritice dramaturgie plzeňského nebo hradeckého festivalu můžu nabídnout místo každé inscenace, kterou bych tam nechtěl, pět jiných, ve světě (středo)evropského mimu, tance a fyzického divadla mít náhradníky nebudu, maximálně tak ze Slovenska. Nicméně oceňuji Juschku Weigel a zméněnou Natalii Riedelsheimer, a cestou domů přemítám, nakolik má tahle akce smysl, nakolik ji lze dělat lépe a jestli jsem její ideální divák. Nejsem.
Na podzim jsou v Praze prakticky hned za sebou čtyři alternativní festivaly – Za dveřmi, Nultý Bod, Next Wave a 4+4 dny v pohybu – a to jim předskokana ještě dělá Letní Letná, která se z různých důvodů řadí k témuž, byť já si o tom myslím své. Nemluvě o tom, že paralelně sou festivaly tradiční – Plzeň a Nitra. Je otázka, zda je to dobře (velká nabídka, člověk si má z čeho vybírat), nebo ne.
Nadhodil jsem, jemně inspirován pořadateli, srovnávací otázku, zda byl Nultý Bod skutečně zajímavější a lepší než Plzeň a Letní Letná. Letnou bych nesrovnával, protože i nový cirkus je pořád jenom cirkus, a s divadlem to nemá mnoho společného. „Zajímavější“ byl Nultý Bod jistě, konečně od Plzně všichni tak nějak víme, co mám očekávat, Nultý Bod nám může rozšířit obzory. Ale jestli přinesl dechberoucí divadelní zážitky?
Tak se, možná lehce suše a bez šťávy z maracuji, rozhodně však se všemi kostmi, loučím.
Komentáře k článku: Varyšovo vykostění Nultého Bodu (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Veronika Štefanová
Vojtěchu,
pozor na své kosti, budeš-li se o novém cirkusu vyjadřovat jako o umění, které nemá z divadlem nic společného. Správně říkáš, že nový cirkus je cirkus, ale to že získal přídomek „nový“ má na svědomí právě jeho zdivadelnění.
A ne že bych chtěla obhajovat Letní Letnou (zas takový fanoušek nejsem), ale ono se tam kromě nového cirkusu (za nový považuji jen ten zahraniční, v česku ho zatím tak úplně nemáme – ani La Putyka), tudíž má nějaké to právo řadit se mezi divadelní festivaly – i když těžko říci, jestli mezi ty alternativní.
29.09.2010 (17.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
divadelní prvky má, ale to má třeba i politika:-)
jinak já proti letní letné nic nemám, naopak si myslím, že je super – i proto, že je to někde jinde
29.09.2010 (17.51), , Trvalý odkaz komentáře,
Veronika Štefanová
Ano, teoretické úvahy nad hybridními druhy umění, jako je třeba nový cirkus, je někdy potřeba brát s humorem. Jen těžko říci, jestli se díky divadelním prvkům v politice vyklube nějaká ta „nová politika“, která by od „cirkusu“ neměla určitě daleko.
🙂
29.09.2010 (18.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
nemluvě o tom, jestli je cirkus vůbec uměním
29.09.2010 (18.13), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Milí V. + V.,
je škoda místa šermovat termíny, co je divadlo, a co ne, co je umění, a co ne. Hranice jsou postmoderně rozpuštěné a cokoli, co se označí jako divadlo, je divadlo, co se označí uměním, je umění. Tak se na každý jev dá dívat a z tohoto úhlu jej analyzovat. Nový cirkus do divadelního proudu v celé Evropě řadí, proč se tomu tedy bránit? Diskutujme spíš o tom, jaká ta či ona „performance“ či festival jsou, vytyčujme hodnoty, přeme se o kvalitu.
Letní Letná přišla s aktuálním směrem performing art, který rezonuje se zdejším divadelním prostorem i s děním v této oblasti v Evropě. V Avignonu i Edinburghu by jistě všechna představení (včetně dětských) Letné na festival bez problémů zařadili a La Putyku by novým cirkusem označili. Ale klidně by ji dali i nálepku fyzické divadlo s prvky tance, akrobacie a nového cirkusu. Nejspíš by se však o přesné vymezení příliš nestarali.
Nultý bod je narozdíl od plenérové Letné zaměřený na in-side divadlo. Na různé formy pohybového a částečně i výtvarného umění, propojuje klasickou i moderní pantomimu s různými formami současného tance s důrazem na butó, čímž je jedinečný a v tom je jeho přínos a hodnota pro divadelní dění u nás.
Festivalový proud Letní Letná-Vyšehrátky-Za dveřmi-Nultý bod-…příští vlna/next wave…-4+4 dny v pohybu je vlastně permanentní tříměsíční přehlídkou zaměřenou na různé formy současného alternativního divadla (performing art), což může dát zájemci poměrně dobrý přehled, co se v tomto typu divadla (jevištního umění…) u nás – navíc z části v konfrontaci s Evropou – děje.
Podle mne víc než to, zda jde o divadlo a umění, či ne, je důležité, jaké soubory a performance se na uvedených akcích prezentovaly, kriticky je zhodnotit a zamyslet se nad tím, co tento současný proud tematicky a formálně nese, zda jej něco propojuje a co. I když – bohužel – jsem zdaleka neviděl všechno a zčásti soudím jen podle znalostí odjinud či ohlasů a zdejších blogů, jsou na všech akcích zřetelné snahy po netradičních prostorech, důraz na tělesnost a jedinečné (neopakovatelné) události. A jako hlavní téma se mi jeví zpochybňování samotného smyslu divadla (umění), případně jeho hledání. Mizí humor a bezprostřednost, pokračuje estetika ošklivosti (proti níž se staví estetika „vydesignované“ ladnosti), objevují se velmi šifrované zprávy o minulosti i přítomnosti, naprosto vymizely vize budoucnosti, chybí otázky konečnosti, smrti… Sjednotitelem je úzkost z prázdnoty (všedního, věčného) života.
Anebo se mýlím? Veroniko, Vojtěchu, Vladimíre…
02.10.2010 (4.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
o tom,co je a není divadlo se smaozřejmě přít nemusíme.
za prvé podle mě letní letná není plenérová, anžto se z většiny odehrávala uvnitř – v šapitó. což není to samé jako venku.
rozhodně bych neřekl, že se vytratil humor a tohle „naprosto vymizely vize budoucnosti, chybí otázky konečnosti, smrti… Sjednotitelem je úzkost z prázdnoty (všedního, věčného) života“ už mi přijde vyloženě jako klišé – nějaké konkrétní příklady?
oosbně mám z těch čtyř-pěti a více alternativních festivalů pocit, že se člověk musí pordírat strašnou spoustou hlušiny, než narazí na něco zajímavého.
02.10.2010 (12.13), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Konkrétní příklady inscenací, kde jedním z ústředních témat je osamělost, samota, úzkost z prázdnoty života:
Letní Letná: obě francouzské skupiny (Atelier Lefeuvre a Cie Cahin Caha), Cirkus Mlejn – Postav na čaj, Decalages – Bez země
Vyšehrátky: Naivní divadlo Liberec – Neklan
Za dveřmi: TNF – Capax, Continuo – Finis Terrae
Nultý bod: Bonté – Twin House, Juscha Weigel – Frequency, Spitfire Co. – Nedotknutelní
…příští vlna/next wave…: FKK…
A samozřejmě řada inscenací nezávislé scény mimo tyto festivaly, nejnověji například I´m a Human Jiřího Havelky, nebo nedávno Hra pozpátku Jána Mančušky, Teritorium Jiřího Adámka, Do Ráje Ondřeje Davida, Skočná Miroslava Bambuška…
Mám pokračovat?
03.10.2010 (4.53), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
tak v tomhle se neshodnem. osmalěost možná (byť určitě ne u Atelier Lefuevre, Decalages a TNF a Neotknutelných). U Juschky Weigel a Bonté se to podle mě asociuje s tím, že vystupuje jen jedna performerka, to ovšem nutně nemusí znamenat osamlěost, třeba ve Frequency by se podle mě hledala hodně obtížně a hodně „chtěně“. no a úzkost z prázdnoty života? to bych tedy u všech jmenovaných rozhodně popřel.
03.10.2010 (10.18), , Trvalý odkaz komentáře,