Divadelní noviny > Burza Kritika
Vážená drama-turkyně Lucie Němečková
a umělecký kolektive inscenace Fidlowačka v Divadle Husa na provázku, za který mluvíte
– promiňte, že odpovídám tak pozdě, nestíhal jsem. Byl jsem na představení! Snad by mi to i někdo dosvědčil. Ale odhadla jste dobře – měl jsem dojem, že se mi snad jen zdá. Také mne překvapilo, že polemizujete v samostatném článku, diskutovat jsme myslím lépe měli k mé recenzi – i odpovídám stejně.
Vizuál Martin Kaiser
- Stačilo by asi zareagovat na jedinou spornou věc: domníváte se, že jsem leccos nepostřehl či nepochopil, a kdybych třeba opakovaně na představení zašel a všiml si lépe, změnil bych názor. Pro mě „popis“ inscenace pro účely recenze není pozitivisticky úplným výčtem faktů, ale postižením smyslu, jimž fakta slouží – sloužit by měla. Odpovídá to ostatně i psychologii vnímání uměleckého díla. Abychom se však u vaší výtky dlouho nezdržovali, děkuji za doplnění a upřesnění, uznávám ji. Leč na posouzení inscenace nemám co měnit, významově nic nového neuvádíte. Nemyslím proto, že bych nějak mátl čtenáře.
Byl jste na tom představení, nebo se Vám zdálo? FOTO IVO DVOŘÁK
- Například když se hraje část inscenace na slova z Fidlovačky, ještě se nemusí po smyslu hrát Fidlovačka. Což není výtka, jen konstatování. Ani v recenzi jsem vám přece nevyčítal, že jste z Tylova textu nic dalšího nevyužila, ale že jste ústy herců prohlásila Fidlovačku za nesmyslnou hru, kterou nemá cenu dál hrát! Fidlovačka po smyslu vskutku měla ten večer utrum! A proč ne, když je to vůle inscenátorů.
- Nešlápli jste mi na národovecké kuří oko, tím věru netrpím. Zakazuji vám snad někde utahovat si z „miláčka národa“? Jen mi vadilo, že z obrozenské naivity přímo či nepřímo obviňujete díla, která si to věru nezaslouží – Smetanovu Mou vlast! Proč jste ji s režisérkou do inscenace vůbec přimíchaly? A bráním i tu jistě neforemnou Fidlovačku, ke které myslím přistupujete podle hodně zastaralých školských znalostí – ale to už jsem napsal do recenze. Jen k tomu dodám, co dalšího k jakémus takémus tématu inscenace myslím podstatného jste z ní vykuchaly, protože to odporovalo vašemu jazykovému karaoke: třeba postavu Hvězdoleského – karikaturu jalových národoveckých poetů, tedy tvrdě kritizovaného zástupce Čechů, či spíše Čecháčků, kteří pak v Krejčího textu za to dávali Tylovi po hubě. Vůbec celou Mastílkové společnost Tyl vykreslil jako drsně groteskní živočichopis pitomého čecháčkovství – trochu se podobá poetice a snad úmyslu vaší inscenace. Nebo co lidsky upřímný Němec (!!) Andreas Jammerweil, který slouží u Mastílkové, miluje českou hospodyni a pokouší se roztomile žvatlat česky? Veskrze „kladná“ postava, jedna z určujících, která dokládá, že Tyl věru nepsal jednoduchou národoveckou agitku, a rozhodně ne postavenou jen na vámi zesměšňovaném lpění na češtině a prý Tylově přesvědčení, že si Čech musí vzít Češku. Ale dost, nechci se také dát na hnidopišské výčty. Vlastně si z odstupu nevzpomínám, jestli se ve vaší inscenaci některé z těch postav mihly, když tak mě opravíte – ale rozhodně nic z uvedeného do ní nevnesly. Vámi proklamovanou dnešní relativizaci obrozenských ideálů jsem v tom nepostřehl.
Fidlowačka Anny Petrželkové se odehrává v bufetu IV. cenové FOTO IVO DVOŘÁK
- Ostatně i sama hudební kompozice hymny není obrozenským nepodarkem. Provokuje ke konstruování analogií s českou národní povahou, ale nemyslím, že lze nějak vyznačit „duši“ národa, a už vůbec ne oblíbenými atributy jako je národovectví, Švejk, pivo a vepřová se zelím. Je zřejmé, že se Škroup při skládání písně Kde domov můj? inspiroval německou romantickou hudbou (je tu podezření na plagiát, správně ho uvádíte), která tehdy patřila k nejnovějším trendům hudební Evropy. Nepsal zaprděné nápodoby národních písniček, jak se po něm chtělo, to si zkusil jen o osm let dříve v Dráteníkovi, a poznal, že tudy cesta nevede, i když Čecháčci to vyžadovali ještě dobrých sto let. Proč myslíte, že česká zastydle obrozenská společnost vyhnala Škroupa dožít do Holandska? Proč asi až tam napsal famózní operu Kryštof Kolumbus opřenou u impulsy raného Verdiho i Wagnera? (A proč ta se u nás stále nehraje, i když se o ní dobře ví?) Proč musel Smetana na čas do Göteborgu, proč Martinů musel stvořit po duchu ryze české dílo v zahraničí? Stejně výtvarníci, architekti. Vždyť se to pořád opakuje! To mi vlastně na vašem karaoke vadí nejvíc, že hlásáte (dramaturgicky i jevištní poetikou) názorové šablony hodné keců u piva v té čtvrté cenové. Že utvrzujete zdejší zápecníky v tom, že stačí opovrhovat českými symboly a českou řečí a budou světoví, jak se právě tomu právě Tyl ve Fidlovačce vysmíval – tím je podle mne vaše inscenace sama jen „čecháčkovská“.
- Fidlovačka se sice hrála, odhaduji, že bychom napočítali pár desítek uvedení, ale v drtivé většině v podobě biedermayerovských obrázků, které se zvláště po roce 1918 staly součástí maloměšťáckého vkusu a národního fetišismu. Mám na mysli vyšívané dečky a krajkové ubrusy s obrázkem slepého Mareše, nebo modré hrnečky s Věrným milováním Jeníka a Mařenky z Prodané nevěsty. Ale nemyslíte, že obrozenci se především první vzepřeli poněmčování? Stejně jako se jejich následovníci vzepřeli Hitlerovi, ti pozdější Brežněvovi? Pusťe si někdy z počátků německé okupace zázrakem dochované Talichovo provedení Mé vlasti, které publikum zakončilo spontánním zpěvem té Škroupovy písničky, uslyšíte, co ta hudba znamenala! Jak se ukazuje, ani koncept EU nenahradil národní státní celky, protože to se nedá udělat škrtem pera, k tomu se musí po dlouhé cestě dojít, pokud to bude účelné. Werich už v 60. letech přirovnával tehdy začínající globalizaci ke konzervě, která míchá všechno se vším a proto je bez chuti, kdežto on si rád zajde na moravské víno či francouzský sýr. Můžeme ho proto podezírat z odmítání multikulturalismu? Nebyli oni statečnější a prozíravější, než jsme my? I Fidlovačka byla součástí řešení kruciální otázky, jak malou societu uprostřed Evropy udržet při životě v soukolí dějin a okolních tlaků. Ta otázka nepatří na smetiště dějin, nevyřešila ji EU, vyřešit ji totiž jednou provždy nelze. Teď nám ji připomínají islamisté a Putin. Tyl, Smetana a Škroup si za něčím podstatným stáli, z dnešního pohledu možná naivně – za čím si právě v kontextu dnešního světa stojíte svým karaoke vy? Z čeho si děláte legraci a proč? Na to se v recenzi i tady pořád dokola ptám, protože to v inscenaci nenacházím. Kdežto vy se držíte jednotlivostí, které jsem podle vás nepostřehl, nepochopil, popletl.
FOTO IVO DVOŘÁK
- Až do absurdit: jak jste třeba došla k tomu, že styl Vladimíra Morávka porovnávám jen s Urfidlovačkou? Vždyť to bylo obecné přirovnání k celé inscenaci, kdežto vy se chytíte „dýmu“, u vás dýmala v Krejčího aktovce „mlha z blat“, ergo jsem to já popletl? Pochvalujete si mé přirovnání stylu inscenace k Morávkovi, všimla jste si, že bylo veskrze negativní?
- Že jste nečetla recenzi úplně pozorně, nebo ji nepochopila, dokládá i výtka, že za zeitstück považuji Hamleta etc. Já jen mimo jiné Hamletem poukázal na nesmyslnost tohoto prakticistního termínu: platil by jen pokud by se hodnota uměleckého díla (estetická, ideová, morální, každá) jednou provždy skrývala v jeho struktuře, jenže ona vzniká v procesu jeho recepce – prostě potřebujete k vytvoření názoru proměnlivé stanovisko toho, kdo artefakt vnímá, posuzuje a jaksi „používá“ právě teď a právě tady. A je jedno, jestli se autor snažil o dobovou aktualitu nebo nadčasové téma (že by záměrně „nadčasově“ psal Shakespeare Hamleta je docela humorná představa). To věděl Osolsobě, nevěděli to historikové českého divadla (včetně Františka Černého a v programu citované Evy Šormové), a jestli to myslíte vážně a ne jen jako poťouchlost, pak v tom nemáte jasno ani vy. Mimochodem – normálně vůbec nečtu programy, divadlo má komunikovat z jeviště a ne z brožury. Udělal jsem výjimku, ale máte pravdu, ani ten váš jsem nedočetl. Nepochybuji o pečlivé přípravě, studiu mnoha materiálů, pochybuji o vaší schopnosti vyznat se v nich, ve schopnosti najít a formulovat současné důsledky toho všeho.
Ale hrálo se… A vrtalo se ještě víc a bylo to ošklivé! A také zběsilé a groteskní. FOTO archiv DHnP
- Přesvědčovat někoho o estetickém názoru je zbytečné, můžete jen zdůvodňovat ten svůj. Každý si ho udělá po svém, i kdyby něco nepochopil nebo si něčeho nevšiml. Nikdy nevíte, jestli je komunikační chyba na straně díla (tvůrců) nebo recipienta (kritika). Prostě jsem se s vaší inscenací nesešel a nic s tím nenaděláte ani vy, ani já, ať už vám křivdím nebo ne. Vaše napomenutí, že „fakt osobního nepochopení a míjení se s tématem” zaměňuji “s inscenačně-dramaturgickou prázdnotou”, je prostě nesmyslné. To byste pak diváky před vstupem do hlediště musela prolustrovat, jestli géniu vašeho díla dostačují. Já jsem holt k němu nedorostl. Napsala jste mi, že zastánce našla inscenace jinde – přeju je vám i celému uměleckému kolektivu inscenace. Ať se Fidlowačka hraje a líbí.
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Vážená drama-turkyně Lucie Němečková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jan Novák
…kdyby jen Fidlovačka…
Kdybyste viděl jakou bestiální srandu si ta Petrželková dělá z našeho českého trampingu v inscenaci Medvědi v Hradci Kráové, tak by to s vámi snad seklo!
11.07.2015 (14.20), , Trvalý odkaz komentáře,