Divadelní noviny > Názory – Glosy
Vážení, je třeba pracovat
Nabádá ve Strýčkovi Váňovi profesor Serebrjakov všechny kolem sebe. Podobně jako nyní designovaný ředitel Národního divadla Jan Burian, když pro neplnění úkolů doporučil stávajícímu řediteli Pelouchovi okamžitě odvolat šéfa opery Rocca. Ten se bránil neexistujícími koncepcemi, které Burian měl, či neměl předložit, nicméně zatím nepředložil, a pozastavil se nad tím, že vládu nad operou přebírá vedoucí ekonomiky. Burian opakuje, že navrhne způsob, jak realizovat ministerské zadání, tedy koncepce vypracované expertním týmem, až poté, co se seznámí se stavem Národního divadla. Rozumějme stavem pro tuto chvíli, ani ne tak uměleckým, jako provozním, s nastavenými mechanismy jeho řízení vnitřního i ze strany ministerstva. A zjistil, že v opeře bez ohledu na nastavené mechanismy jaksi nedostatečně úřaduje právě šéf Rocc, a proto navrhl jeho odvolání.
Nezkoumejme, kdo má pravdu, i když i letmý pohled zvenčí hovoří spíše pro tvrzení Buriana: kdyby nic jiného, pak poslední premiéra byla obsazena hodně podivně: pěvci často mimo obor, kvalita premiéry rozhodně neodpovídala prvnímu opernímu domu v zemi, a jelikož se situace opakovala, je na místě ptát se, kdo za to může. Samozřejmě že v poslední instanci šéf souboru, ať už pěvce a koprodukované inscenace doporučil kdokoli. Jenže buď šéf neví, že je to špatně obsazené, nebo ví a toleruje mínění jiných, v nejhorším možném případě zájmy jiných.
Navštívil jsem Opernhaus Zürich, vlastně městský operní dům v aglomeraci sice bohaté (a pro našince drahé!!), nicméně jen o něco větší než Brno, tedy dům vlastně „regionální“. Příští sezonu zpracovali jako obvykle do brožury o takřka 250 stranách, v níž najdete obsazení a termíny repríz na celou sezonu, premiéry, repertoár, obsazení, zkrátka vše, co návštěvník opery potřebuje k výběru představení, o které má zájem. Čtrnáct (!) operních a baletních premiér obsahuje jen několik prověřených kasaštyků, spíše převažují různě promyšlené projekty, díla málo hraná či nehraná vůbec, z předmozartovského období i opery XX. století. A novinky. K tomu koncertní řady místní filharmonie, která je samostatnou jednotkou uvnitř divadla a zajišťuje operní i baletní provoz. Vědí, proč tak šturmují – bez toho by se dnes neuživili! Srovnejme to se zdejšími pracovními úvazky a je jasné, že jakákoliv „transformace“ začíná tím, co odboráři tolik odmítají a pro co se dovolávají každého, u kterého tuší ochranu současných poměrů.
Vzpomínám, coby člen „strategického“ týmu půlročního ředitele ještě Státní opery Praha Olivera Dohnányiho, jak jsme se v chaotickém úřadu nikdy nedomohli podstatných podkladů pro rozhodování, zčásti nám je management divadla tajil jistě účelově; zčásti byly při způsobu organizace práce vskutku těžko dohledatelné. Umím si představit, že takovou fází prochází v Národním divadle Jan Burian, a pokud šéf neúřaduje, co má dělat? Jakkoli dávat „vturánového“ padáka, jak říkával dirigent Miroslav Homolka blahé paměti, je už ten poslední a nejméně vhodný, protože vždycky nějak destruktivní způsob řešení.
Komentáře k článku: Vážení, je třeba pracovat
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
