Ve jménu jmen
Přibývá žen, které vědomě a v souladu s úředními možnostmi opouštějí u svého příjmení koncovku -ová. Je to jejich právo a mají k tomu jistě své důvody. Některé jsou mezinárodní. Jiné genderové: že nechtějí být označovány jinak než muži.
Jestli mi na té změně něco vadí, pak je to její nedůslednost. Proč v rámci úplného vyrovnání nedochází u žen vedle volby mužských příjmení i k používání mužských jmen? Možná jsem přecitlivělý, případně zastydlý, ale zvláště v kombinaci s příjmeními v podobě adjektiv mi dělá potíž zvyknout si na kombinaci typu Jitka Černý a Monika Krumlovský.
Když už, tak už: proč tedy emancipačně nezavést i možnost, že by dotyčné mohly sáhnout zároveň po mužském jménu a výsledně by tak na dámské WC kráčela Karel Černý a Luděk Krumlovský?
Aby bylo jasno, nijak to téma nezlehčuji, naopak: ztěžuji. Přechodou fázi nabízí vzpomínka na americkou herečku Kim Novak. Jméno Kim je totiž z pohlavního hlediska univerzální povahy. A to nejen v Koreji, nýbrž i u nás. Svědčí o tom domácí varianty tohoto řídce se vyskytujícího obojetného jména, které má svátek 26. září. Pro kluky byly zaznamenány hovorové varianty Kimek a Kimouš, pro dívky Kimka a Kimča. Podobně mužskoženským jménem je i René.
Ale proč volit jen jména dvoupohlavní, když stejnou váhu by mohlo pro ženy mít i jakékoliv jiné mužské jméno? Buď jak buď, ženám je nutno přiznat, že s příjmeními už genderově naskočily na změnovou vlnu. My muži zůstáváme zápecníky a dlíme v tradičně vysezeném dolíku.
Pozdě bycha honit povzdechnutím, že jsme to měli být naopak my, kdo měl být aktivní jako první. A požadovat, abychom v rámci zrovnoprávnění se ženami směli i my používat stejně jako ony koncovku -ová! Komu se ta myšlenka zdá excentrická, ať prosím přestane tenhle text číst, protože půjdu ještě dál.
Ano, měli jsme to být my muži, kdo kromě zrovnoprávňující koncovky -ová měl začít prosazovat i možnost, abychom genderově nebyli diskriminováni ani vnucovaným zvolením mužského jména. Proč bych nemohl být Anička Křesťanová? Že by to bylo nezvyklé a bourající vše zavedené? Dokonce padlé na hlavu? Ale na čí hlavu, když už v hodinách latiny jsem se učil, že všechno se mění – omnia mutantur.
Tu možnost jsme už prospali. Takže v dějinách literatury nemáme případnou Anežku Hrabalovou, Jitku Kunderovou, nebo ze starších let Marii Jiráskovou s jeho Starými pověstmi českými. Ano – s JEHO, neboť vzdělání by velelo, že víme, že dotyčný spisovatel byl muž, ačkoliv má příjmení i jméno ženské.
Ostatně stejně tak se v současnosti předpokládá, že (zatím jen u příjmení) jsme s to dešifrovat u přibývajícího množství žen bez koncovky -ová, že jsou toho rodu, jehož jsou…
Rudolf Křesťan
Literární noviny 45/2013 vyšly 7. 11. 2013.
Komentáře k článku: Ve jménu jmen
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
