Divadelní noviny > Festivaly

Ve vyšlapaných stopách

Ve dnech 19. – 28. června se v Hradci Králové uskutečnil 21. ročník mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů. Odehrálo se na něm 432 produkcí pro 90 400 diváků. Po skvělé éře ředitele Klicperova divadla Ladislava Zemana převzala iniciativu nová ředitelka Klicperova divadla Eva Mikulková. Došlo k jediné viditelnější změně, a sice k těsnějšímu propojení tří pořádajících subjektů, Klicperova divadla, loutkového divadla Drak a produkcí Open Air. Kromě českých profesionálních i poloamatérských scén na festivalu vystoupily soubory z Francie, Slovenska, Německa, Velké Británie, Finska, Islandu, Itálie,Bulharska, Maďarska a Slovinska (ovšem především loutkové).

Z bohaté divadelní hostiny jsem pochopitelně stihla zhlédnout jen malou část, ale šlo vesměs o kvalitní inscenace. Tak například hned úvodní monodrama Seznam mých přání, pařížská produkce v režii Anne Bouvier vytvořená podle knižního bestselleru Gregoire Delacourta, přiblížilo českým divákům herecké mistrovství Michaëla Chiriniana, který sehrál všechny mužské i ženské postavy jednoho obyčejného života. Ústřední hrdinkou je žena, která vyhraje v loterii a za výhru si chce splnit všecka svoje přání.

Dalším vysoce kvalitním představením přehlídky byl Ostrovského Les Slovenského komorního divadla Martin v režii Lukáše Brutovského. V roli lakomé statkářky Gurmyžské vynikala Jana Oľhová a v úlohách Šťastlivce Marek Geišberg a Nešťastlivce Dano Heriban. Jejich herectví oscilovalo na hranici grotesknosti, což dodávalo klasické komedii aktuálnost bez jakýchkoliv násilných úprav. Jako doprovod jednotlivých obrazů byla vynalézavě využita živá hudba.

Zajímavým pokusem o českou absurdní grotesku byla inscenace Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská, která líčila snové setkání sportovkyně, která si zachovala svou důstojnost, a prezidenta, který důstojnost postupně ztrácí. Šlo o vystoupení dvou herců, Tomáše Matonohy a Vladimíra Polívky (sdružení Komediograf), kteří vystihli přesnou míru stylizace, čímž se vyhnuli laciným karikaturám.

Po nedávné sugestivní adaptaci Havlíčkových Petrolejových lamp hradeckého Klicperova divadla s Pavlou Tomicovou v hlavní roli se prezentovalo stejným titulem ostravské Divadlo Petra Bezruče. Dramatizace Martina Velíška a Ivana Rajmonta, režie Martina Františáka. Festivalové uvedení jen potvrdilo oprávněnost této produkce jako jedné z nejlepších inscenace minulého roku u nás především díky hereckým výkonům Sylvie Krupanské jako Štěpky a Lukáše Melníka jako jejího muže Pavla (za tuto roli získal Cenu Thálie). Krupanská byla v přerodu naivní, neukočírovatelné Štěpky v silnou osobnost, která se nepoddává nepřízni osudu, zcela přesvědčivá. Melník v úloze syfilitika kreslil s krajním nasazením hrůzný obraz člověka, který se mění v trosku. Z dalších rolí je nutno zmínit Štěpkina otce v kreaci Norberta Lichého.

Další festivalový drahokam připravilo Klicperovo divadlo inscenací Moliérovy Školy pro ženy v režii Mariána Amslera. Odehrávala se v minimalistické výpravě se dvěma křesly na jevišti a s domovní zdí v pozadí. A v aktualizovaných kostýmech. Dominovalo v ní herectví předního herce Klicperova divadla Jiřího Zapletala v roli stárnoucího Arnulfa, který střídá široký rejstřík pocitů a nálad (jeho výkon si říká o Cenu Thálie), i slibný výkon Natálie Řehořové v roli jeho schovanky, kterou se Arnulf marně snaží vychovat k obrazu svému.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště, stálý host hradeckého festivalu, ani tentokrát nezklamalo. Přivezlo inscenaci hry Karla Steigerwalda Cena facky aneb Gottwaldovy boty v režii Břetislava Rychlíka. Základem byla próza zlínského autora Josefa Holcmana Cena facky. Za doprovodu cymbálové muziky před námi defiluje Slovácko padesátých let minulého století a Slovácko dneška. Násilná kolektivizace i dnešní snaha viníků své činy a odpovědnost zatloukat. Zločinci a oběti, zločinci bez trestu. A nade vším se na horizontu střídají některé symboly minulosti – kolchoznice, horník, pionýr, ale i Smrtka, která nezahálí. Realita i „onen svět.“

Závěrečný den festivalu byl věnován slovenským hercům. Slovenské národní divadlo uvedlo fiktivní show Leni (u nás uvedenou v Divadle v Řeznické) o duelu kontroverzní filmové režisérky Leni Riefenstahlové, kterou nazývali „dvorní režisérkou Hitlera“, a slavného amerického moderátora Johna Carsona (režie Valéria Schulczová). Padají tu otázky odpovědnosti umělce za jeho dílo a politické angažovanosti umělce. Roli Leni ztvárnila přední slovenská herečka Zdena Studénková, která za ni získala cenu Dosky 2014. Její Leni je přesvědčená o své nevině a o tom, že kategorie krásy stojí výš než morálka. V roli zatvrzelé nacistky, která se vmísí do televizní show, vystoupila suverénní Mária Kralovičová.

Divadlo Gunagu z Bratislavy zvolilo pro svoji festivalovou prezentaci hru Viliama Klimáčka Odvrátená tvár mesiaca v režii Mariána Amslera. V úloze úzkostlivé matky, která se nedovede smířit s tím, že její syn už dávno není dítě, zazářila Emília Vašáryová, která mistrně ovládala neustálé proměny nálad ve vztahu k synovi.

Bohužel zklamání mi přinesla inscenace režisérského dua SKUTR Evžen Oněgin. Po loňském úspěšném uvedení Labutího jezera inscenátoři znovu sáhli po ruské klasické látce, tentokrát Puškinovi. Ovšem z jeho románu ve verších zůstalo v představení pramálo – ještě že byl zachován Taťánin dopis Oněginovi, nejlepší scéna inscenace. Některé obrazy byly připsány, doplněny o korespondenci. Jazyk byl často necitlivě aktualizován. Scény u Larinových připomínaly bláznivou grotesku. Lenskij se choval jako komický opilec, do kterého by se nemohla žádná dívka zamilovat. Druhá polovina byla ukázněnější, ale ani tak se nepodařilo vytvořit proklamovanou atmosféru Puškinovy předlohy, kterou citlivě vyjádřila jen Taťána Pavlíny Šporkové.

A ještě zmínka o jednom doprovodném programu. Zásluhou dramaturgyně Klicperova divadla Jany Sloukové byl pozván k „povídání v podkroví“ spisovatel Jiří Hájíček, který přečetl povídku ze své knihy Vzpomínky na jednu tancovačku a odpovídal na dotazy. Byla to šťastná volba. Ukázalo se, že autor má i v Hradci řadu příznivců.

• Autor: Alena Morávková
• Publikováno: 3. srpna 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Ve vyšlapaných stopách

1. L.Macháčková

   

   Klicperáci jsou úžasní, jen tak dál!!!!

   17.08.2015 (14.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ