Divadelní noviny > Blogy Zahraničí

Ve Wilma Theater (No. 1)

Už sedmý den v Philadelphii. Jsem tu z důvodů zkoušení hry ADAPT! o české emigrantce, jejíž autorkou a režisérkou je Blanka Zizka. Ve Wilma Theater probíhá intenzivní workshop.

Přiletěla jsem, ubytovala se, časově se přeorientovala a workshop začal.

Zkoušky se konají ve starém kostele několik bloků od centra Philadelphie. Hned ze začátku, kdy jsem se seznámila se všemi kolegy, kteří spolupracují na inscenaci, jsem pochopila, že práce bude velmi odlišná, než na kterou jsem zvyklá, a hlavně, že bude náročná.

Každé ráno, hodinu a půl, máme warm-up. Herci z Wilma Theatre tuto techniku řeckého režiséra Terzopoulose, která je založená především na dýchání a uvědomování si svého bytí na jevišti, používají už několik let. Při této rozcvičce je velmi důležité vnímat nejenom sebe, ale hlavně každého člověka, který je v místnosti. Proto stojíme v kruhu a společně děláme hluboké nádechy, které směřujeme především do oblasti pánve, kde se nachází centrum, čímž těmito hlubokými nádechy a postupnými, precizními postoji probouzíme.

Když jsem první den dělala tuto rozcvičku, vnitřně jsem trpěla. Vše mě bolelo a nedokázala jsem ani uklidnit své myšlenky. V této technice je zapotřebí najen velká dávka koncentrace, ale také svalové hmoty, protože se v ní objevuje mnoho silových cviků. Ale když první den rozcvička skončila, cítíla jsem se naprosto probuzená, aktivní a maximálně spojená se svým tělem. Dnes už se na warm-up každé ráno těším.

Na inscenaci s námi pracuje Mariana Sadovska, což je zpěvačka a skladatelka – každý den nás učí postupně otevírat náš hlasový projev. Jelikož je ve hře mnoho částí, v kterých se objevuje žalozpěv – lament, měl by každý herec být hlasově otevřen pro čisté vyjádření hlubokých i – naopak – vysokách tónů. Za pouhý týden se mi díky přijetí nové techniky podařilo hlasový rozsah zvýšit i snížit o jednu oktávu!

Blanka Zizka vede čtené zkoušky. Jakožto scenáristka a režisérka rozumí úplně každému kroku, který činí, a proto je její vedení tak naplněné a srozumitelné. Textu je mnoho a všechen je v angličtině. Emigrantka Lenka, kterou hraji, a role Staré Ženy na vozíčku, kterou ztvárňuje Aneza Papadopoulou jsou na každé stránce, a tak většinu času je věnováno našim dialogům. Oproti jiným divadlům všichni ostatní herci pozorně poslouchají, společně se zapojují, a pomáhají tak vytvářet celistvé dílo.

Takže to vůbec není tak, jak jsme zvyklí pracovat u nás – pouze s herci, kteří se nacházejí ve scéně a ostatní jsou v kuřárně a většinou rozebírají chybné kroky režiséra. Tady není vůbec čas na nějaké tlachání a pomluvy. Zde jsou každý den osm hodin všichni společně aktivní, chápající, koncentrovaní a připravení.

Mám nesmírné štěstí, že se smím podílet na tomto neobyčejném projektu. Čím více se soustředíme na text, tím více si uvědomuji jak je tato hra výborně napsaná a kolik prostoru pro herecké vyjádření se dá objevit jen v pouhých replikách.
Herectví je zde úplně odlišné, než jaké jsem zažila v České republice. Popsala bych je jako čisté, jasné, technicky bravurní a aktivní. Je mi velkou ctí spolupracovat s tak výbornými a zkušenými americkými herci. Všichni mne neuvěřitelně posouvají a inspirují.

Philadelphia – Pennsylvania, 14. 11. 2016

• Autor: Aneta Kernová
• Publikováno: 19. listopadu 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Ve Wilma Theater (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ