Divadelní noviny > Blogy Zahraničí

Ve Wilma Theater (No. 2)

Philadelphie / Wilma Theater, zkoušení hry ADAPT! – Jsem tu už čtvrtý týden. Intenzivně probíhá zkoušení. Každý den kromě pondělí je kompletní herecká sestava připravena pracovat na inscenaci – celý den!!!

Každé ráno, podotýkám každé ráno, probíhá hodinová rozcvička sestavená z precizních postojů /viz. Ve Wilma Theater (No. 1)/. Je to opravdu těžké, každodenně… Nehledě na fyzickou a psychickou připravenost člověka být koncentrovaný a naladěný na skupinu. Nicméně tomuto warm-upu se prostě nevyhneme. A je to vlastně dobře, protože vždy po dokončení jsou naše těla aktivní a uvědomělá.

Po fyzickém warm-upu následuje hlasovový warm-up, kde všichni mečíme, bučíme, skučíme, hekáme, štěkáme, to vše ve velké fyzické uvolněnosti a radosti. Už po dvou týdnech byly vidět velké pokroky. Každý si otevírá stále víc a víc svůj hlasový rejstřík.

Script work trvá většinu dne, takže si nemám čas vůbec odpočinout, protože postava LENKY, je na scéně prostě celou, celou dobu (z čehož jako herečka mám samozřejmě velkou radost, jen jsem díky následné vyčerapnosti velmi nespolečenská a v skutku unavená).

Čím déle probíhá zkoušení, tím více mne práce baví, protože nacházím spojitosti mezi různými scénami. Celá hra je vlastně surrealistický sen mladé Lenky, která utíká z tábora pro uprchlíky a v okamžicích ukrutného hladu potkává starou ženu z vymřelého slovanského kmene. Docela často přemýšlím nad tím, že hra ADAPT! má hodně podobností s knihou Alenka v říši divů. Místo Alenky je zde Lenka, která putuje a postupně se učí víc sama o sobě a o svém životě. A o tom, co způsobila a kam má směřovat své kroky.

V ADAPT! se nachází mnoho vtipných, až groteskně absurdních scén. Jako například komunistická sešlost a rozprava nad obrázkem nahých žen na LP desce Jimiho Hendrixe. Nebo zpěvy kastrovaných mužů o tom, jak se odevzdávají ženě.
Jelikož už od začátku je vše vedené skrze Lenčinu mysl, skrze její sen – tak se může stát cokoliv.

Mám velké štěstí, že na zkouškách je sranda. Někdy se tak směju, až z toho brečím. Každopádně na svůj smutek si čas vždy udělám. I při takto tvrdém režimu se prostě niterné emoce derou na povrch a nenechávají mě v celkově spokojené rovině.

První část hry je hodně zábavná, svižná a neočekávaná. Naopak druhá část nám ukazuje pravou stránku osamělosti, ztráty identity, rodiny, přátel a celkovou rozpolcenost mezi dvěma národnostmi, jazyky, světy. Scény spojené s rodinou jsou niterné, melancholické, plné emocí. Vyvrcholením této smutné části je scéna s umírajícím otcem, která je zbavená všech emočních prožitků. Lenka se dostává do role pozorovatele otcova umírajíícího, nahého, křehkého těla.

Stále zkoušíme. Každým dnem přicházíme na nové věci. Blanka Zizka je precizní režisérka a velkou výhodou je, že tuto hru i napsala. A tak má právo přepisovat text až do úplné dokonalosti.

Pro mě jakožto herečku milující improvizaci a přizpůsobování si textu při představení je momentální situace těžká, protože ve Wilma Theater se striktně dbá na text, který je napsaný rytmicky, rázně a je snaha, aby v každé větě bylo obsaženo vše, co má být řečeno, zahráno, sděleno. Každý den vypadá už čtvrtý týden úplně stejně. Scén je mnoho, textu je mnoho, angličtiny je až nad hlavu. Myšlenky všech jsou koncentrováné jen na práci.

Jsem šťastná, že jsem součástí takového velkého projektu, který je – aspoň pro mne – naprosto jedinečný. Tragikomický, intelektuální, aktuální, neočekávaný, plně autorský.

Děkuju i-DN, že se s vámi mohu podělit o tuto část svého hereckého počínání, o to jak spousta lidí pracuje na tomto projektu. Všichni společně, všichni nejlépe, jak umí, a všichni usměvaví a radostní. Každý den, celý den. Děkuji a posílám mnoho pozdravů do České Republiky.

///

Předchozí díl mé americké reportáže: Ve Wilma Theater (No. 1)

• Autor: Aneta Kernová
• Publikováno: 5. března 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Ve Wilma Theater (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ