Divadelní noviny > Zahraničí

Věčné téma polské identity (No. 3)

Zhlédnout koprodukční představení Divadla Teatr Dramatyczny z Varšavy a alternativní scény z Nové Huti, tedy divadla Teatr Nowa Łaźnia, Ve jménu Jakuba S. (W imię Jakuba S.) Pawła Demirského a v režii Moniky Strzępky je pro pochopení současných trendů a bojů „o polskou identitu“ jedno z nejpodstatnějších.

Autorská dvojice, pár v osobním životě, jsou v poslední době velmi provokativními autory, do této inscenace však nepracovali ani ve Varšavě, ani v Krakově. Jejich umělecké výpovědi mají levicový charakter /tyto názory v současném Polsku na seriózní úrovni zastupuje hlavně časopis Krytyka polityczna pod vedením Sławomira Sierackého/ a pomocí postdramatického divadla razantně kritizují polskou postkomunistickou společnost . Inscenace Ve jménu Jakuba S. se střídavě hraje v Krakově-Nové Huti a ve Varšavě.

Vzali si v ní na paškál téma polské identity. Polemizují s všeobecně přijímaným názorem, že polská společnost /inteligence a národní identita/ je potomkem aristokracie /čest a vlast/, která právě tu identitu po staletí v obdobích nesvobody udržela. Inscenace vznikla v rámci zpracování tématu Polské pomníky, které vyhlásil krakovský festival Božská komedie, kde také měla v prosinci roku 2011 premiéru.

Titulní postava Jakuba Szely, selského vůdce, který se bouřil proti šlechtě, robotě a útisku pánů, je v Polsku vnímaná jako krvavý vrah ušlechtilých aristokratů. Narozený na konci osmnáctého století žil v první polovině století devatenáctého v Haliči. Ve Wyspiańského Veselce se v noci zjevuje básníkovi jako krvavý přízrak, který vidlemi mordoval básníkovy ušlechtilé předky. Také Bruno Jasiński obdobným způsobem ve dvacátých létech literárně zpracoval tuto kontroverzní polskou postavu. Autoři inscenace v četných rozhovorech na téma daného projektu zdůrazňovali, že většina polských občanů je právě potomky Jakuba S. a že je třeba změnit názor na tradované národní vlastnosti, tolikrát probírané v tématu polské identity.

Inscenace doslova „křičí“, že téměř všichni Poláci jsou potomky Jakuba S., zejména všichni lidé střední třídy a ti, kteří o ni usilují. Ve své dramatické koláži vycházejí autoři jak z Veselky, tak i literárního textu Jasińského a jako další intertextový vstup jim slouží hra Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího. Scéna /Michał Korchowiec/ je záměrně děsivá, znázorňuje úplný společenský rozklad. Na scéně je polámaný nábytek z nějakého úřadu, v centru stůl, vzadu lednice, vpravo polámané dvéře, kde se za okénkem zjevují zkrvavené přízraky. Celá podlaha je pokryta sněhem, ve kterém se postavy brodí. Vlevo v pozadí se objevují titulky, které brechtovským způsobem komentují děj nebo situaci. Postav je několik. Jakub S. /Krzysztof Dracz/ je nejen sám sebou ale v průběhu představení se proměňuje i ve vulgárního vesnického otce-alkoholika nebo v nešťastného a zadluženého Willy Lomana z Millerovy hry, jenž slouží cob symbol kapitalismem vykořisťovaného, zadluženého a ničeného jedince. Představitelka bankivní úřednice /Alona Szostak/, patrně potomek aristokracie, dnes zastupující největšího pána nad lidem, se pohybuje s torsem vidlí zabodnutých do zad coby obraz Szelou mordované šlechty. Ta místo patriotických tirád recituje či zpívá /s ruským akcentem, asi aluzí na spolupráci s ruským okupantem/ mladé dvojici, která se zde uchází o půjčku na byt, stanovy banky.

Mladík /Paweł Tomaszewski/ z půjčky přejímá roli mladého Biffa, syna Willyho z Millerova dramatu, ale také syna opilého současného otce, za kterého se v době svého sociálního vzestupu stydí. Výraznou postavou /i fyzicky/ je mladá bouřící se sekretářka, partnerka mladíka /Klara Bielawka/, která zpívá songy ilustrující dění. Zdegenerovaný venkov reprezentuje ještě jiná dívka, která je stále lehce opilá. V inscenaci vystupuje také zakrvácený pán, kterého smrtelně zabil Jakub, a jeho syn, jenž přejímá i roli krvavých přízraků. Venkov není žádná selanka. Jakub krájí maso na stole, na kterém jindy usekává pánům ruce…

Inscenace je koláží narážek na polskou a světovou literaturu a současnou polskou politickou situaci. Velmi těžko se chápe, pokud divák hledá jenom realistický klíč děje-příběhu. Teprve celkové zhlédnutí umožňuje chápat inscenaci jako smysluplné dílo, jehož cílem je demaskovat polskou minulost, podívat se jinak na historické vzory polské identity, které dnes ovlivňují chování většiny lidí, a nebát se nazvat věci pravým jménem.

O tom, že představení trefilo citlivá místa polské společnosti, svědčilo pro mne i to, že mojo známou, která je zcela orientovaná pravicově a národně-vlastenecky, jen zmínka o představení dováděla do prudkého afektu. Diváci však v Krakově reagovali vstřícně, což je dokladem toho, že polská společnost se přece jen pomalu mění, zejména v hodnocení své historie. I z toho důvodu nemá inscenace velký přesah pro zahraniční diváky a nedovedu si vůbec představit, jak by dopadla například na plzeňském festivalu Divadlo. V rámci Polska je však jednou z nejvýraznějších divadelních nabídek.

Teatr Dramatyczny Varšava a Teatr Łaźnia Nowa Krakov – Paweł Demirski: W imię Jakuba S. (Ve jménu Jakuba S.). Režie Monika Strzępka, výprava Michał Korchowiec, hudba Jan Suświłło. Premiéra 8. 12. 2011.

Záběry ze zkoušky: http://vimeo.com/33786391

 

• Autor: Jan Grulich
• Publikováno: 23. srpna 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Věčné téma polské identity (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ