Velká gesta jihlavské Médeie
Režisérka Věra Herajtová chtěla v Horáckém divadle vytvořit Médeiu dnešních dní. Eurípidův text zkrátila a upravila (především dopsala expresivní výrazy a snažila se vyhnout „nadpřirozenu“), ke spolupráci přizvala tvůrce s výrazným rukopisem – scénografku Janu Prekovou a skladatele Vladimíra Franze. Představení tak silně (a ne vždy příjemně a hladivě – což by však ani neměl být záměr tvůrců) působí na zrak a sluch diváků. Také délka představení (hodina a půl) je přizpůsobená současnému nedočkavému publiku. Aktualizace však, bohužel, místy připomínají spíše schválnosti a prvoplánovosti.
Milostný trojúhelník (Vladimíra Čapková, Františák Mitáš a Lenka Schreiberová) FOTO LEOŠ SKOKAN
Na scéně je dominantní novodobý palác – obrovská budova, připomínající krytý bazén či nádraží, má balkon a část stěny je průhledná. Občas se za ní nějaká postava objeví, významotvorné to však příliš není. Kostýmy jsou současné, hlavně v případě Iásona a Glauké extravagantní, působící výlučně. Iritující je ovšem Médeiina rusá paruka (jež z dálky vypadá spíš jako plstěná čepice). Později si ji naštěstí sundá, snad aby „odmytizovala“ naši představu o ní jako rudovlasé, ohnivé a vášnivé kouzelnici.
Za zbytečnou, a snad i zavádějící, považuji interpretaci Iásóna jako opilce. Režisérka se navíc pokusila pomocí výrazné choreografie (od „velkých gest“ po neustálé povalování na podlaze – jednou milostné, jindy má značit odpočinek) sdělovat stavy postav či jejich vazby a vztahy. A ne všem jihlavským hercům takto fyzicky výrazné divadlo svědčí.
Představitelce Médeie Lence Schreiberové je rozumět každé slovo, dokonce se z jejího mluvního projevu dozvíme vše o duševním rozpoložení její hrdinky – je zhrzenou, avšak ráznou a osudovou ženou, která má hněvivé až hysterické projevy, jindy, když chce dosáhnout svého, dokáže být milá a přitažlivá. Herečtiny pohybové schopnosti jsou však omezené a mnohdy její „lomení rukama“ působí až parodicky. Protiklad k ní vytváří pružná, útlá Vladimíra Čapková v roli sokyně Glauké. Velmi zdařilý je obraz, kdy se zavěsí na bedra Iásóna (František Mitáš), aby si ochránila svůj majetek, a zároveň se stává jeho novým břemenem. Silné a působivé jsou také scény, ve kterých Médeia zabíjí Glauké a následně i své děti (které jsou v této inscenaci znázorňovány hadrovými panenkami).
Zdnešnění Médeie v Jihlavě vyšlo tak na půl. Inscenace jistě může přilákat i mladší publikum. Škoda jen, že jim nadčasový příběh o vášni a pomstě je předkládán v tak opulentní podobě, jež mnohé významy pohltí. Tomuto antickému dramatu by slušel i skromnější, o to však přiléhavější kabát.
Horácké divadlo Jihlava – Eurípidés: Médeia. Překlad Václav Renč, režie Věra Herajtová, dramaturgie Barbora Jandová, výprava Jana Preková, hudba Vladimír Franz. Premiéra 19. března 2016. (Psáno z reprízy 30. března 2016.)
Komentáře k článku: Velká gesta jihlavské Médeie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
